na testovani je nejlepsi virtualbox, qemu..

BTW Více distribucí na jednom stroji.
IMHO to má smysl když se rozhoduješ co ti vyhovuje(a to často zjistíš i z live). V produkčním systému to většinou není třeba.
Mám Lubuntu. Používám prostředí LXDE. Programy i z KDE, Gnome, QT a asi něčeho dalšího. Pokud se objeví lepší prostředí, můžu ho nainstalovat a přepnout do něj. Ani v programech nejsem omezen na to, co mi nabízí distribuce, nebo balíčkovací systém. Každý účet může mít nastaveno své prostředí.
O moc větší bezpečí to nepřinese, protože aktuální distribuce může sahat na celý počítač.
Pro zkoušení šíleností udělám instalaci na kartu a v BIOSu dám bootovat z ní. Karta tak simuluje pevný disk.

RUTHAN:
1) ve Windows ma typicky ovladac pro cokoliv krome casti, co cpe bajty do z a hardwaru taky grafickou nadstavbu s klikacimi wizardy a rozsahlym helpem typu "kliknutim na OK davate najevo souhlas s akci" pro kazdy jednotlivy prvek zvlast, casto krome toho jeste nejaky system pro integrovane reklamy, vyhledavaci toolbary a spoustu dalsiho bloatware
v Linuxu typicky ovladac z jedny strany cpe bajty do HW a z druhe strany ma virtualni soubor v /dev, nebo tak neco. Dokumentace jde zvlast a popisuje jen to dulezite a graficka nadstavba nad tim je mozna soucasti molocha typu KDE a je rozhodne nepovinna.

2) Podle voleb se da nejen nastavit architektura {x86, amd, arm, ...), ale i optimalizace prave pro ty SSE4 a tak - pravda je, ze distribuce to vetsinou udelaji obecne, aby to chodilo od Sumavy k Tatram, ale to ti nebrani si to nechat zoptimalizovat presne na miru sveho stroje (s tim, ze na jinem to nemusi ani nabehnout) - fakt jsem to zkousel

3) Windows se snazi udelat megastroj, co dela vse od louskani orechu a zasivani knofliku az po cestve kafe a venceni psa v jednom, s tim, ze na vsechno mas extra cudlik a na co ho nemas, to proste neudelas.
Linux se snazi byt dilnou plnou specializovanych nastroju, co delaji jednu vec dokonale a je na tobe, zda budes louskat orechy klestema, kladivem, nebo si postavis stroj, co je bude louskat po vagonech ...
V dusledku toho muzes v linuxu sahnout i do kernelu a prestavet si ho k obrazu svemu a graficke rozhrani je zcela jina vec, ktera je naprosto volitelna a je jich vic na vyber.

RUTHAN: kernel se ti stara o spravu pameti a zarizeni na te nejnizsi urovni, takze ostatni programy a knihovny uz jedou nad urcitou abstrakci a nemusi resit technicke detaily jednotlivych karet a tak, proste nekam otevrou spojeni a poslou packet a prectou si odpoved, nebo tak neco.
V principu muzes udelat kernel, ktery obsluhuje VSECHNA zarizeni, ale pak bude zbytecne obludne velky a vetsinu z toho nikdy nepouzijes (plus se obcas muzou vyskytnout problemy s kompatibilitou, napriklad starsi a novejsi verze protokolu, HW, ktery ma vic verzi, co se ale navenek nelisi, jen se jinak obsluhuji, optimalizace...) . Nebo muzes udelat, ze pouziva moduly a kdyz zdetekuje dane zarizeni tak si nahraje pro nej porislusny modul - zabere to min pameti, zase mas milion modulu na disku a stejne mas problem s detekci. Nebo si udelas nejak analyzu sam (ci s pomoci buildovaciho programu), ze mas A,B,C (coz se jeste zjistit da) a obcas budes chtit pripojit i D,E,F (to uz musis vedet sam, nebo vzit nejakou obecnou predvarenou mnozinu, co vyhovi x% uzivatelu a doufat, ze tam spadas) a do kernelu (a modulu) si to zkompilovat, cmz ziskas mensi kernel a pritom ti nebude nic chybet.
Plus kompilator muze na zaklade znalosti tveho systemu pouzit ruzne sady instrukci (stylem - kdyz mas koprocesor, tak ho nechat pocitat v plovouci carce, kdyz nemas, dotakhnout knihovny, co to pomaleji spoctou samy).

Tech moznych kombinaci je tolik, ze nema cenyu pro kazdou delat zvlast binarni obraz, casto ani pro kazdou skupinu - vyber toho spravneho by byl slozitejsi, nez si v 'make menuconfig' zaskrtat volby a nechat to prelozit na miru. Distribuce vetsinou nabizeji nejake obecne sady, co toho pokryjou celkem dost, i kdyz neoptimalne a nekdy ne zcela.

Problem je, ze se kernel vyvyji a moduly taky a casem se mezi nima muze zmenit rozhrani, treba ze pribyde parametr ve volani, nebo je potreba jiny postup pri inicializaci - pak stary kernel s novymi moduly (ci naopak) nebude komunikovat spravne/vubec. Narazil jsem na to u neudrzovanych modulu pro proprietalni HW, chvili jsem si ty moduly upravoval podle zmen v kernelu sam, pak jsem naopak stopnul verzi kernelu (kdyz uz to zacalo byt moc slozite) a jel novy system se starym kernelem a pak jsem musel stopnout i nektere veci mimo, protoze uz s tak starym kernelem zacinaly mit potize. Ale v principu se to da, jen to neni pro zacatecnika to prave orechove.

Teď jsem si stáhl poslední Puppy Linux, abych mohl formátovat karty a flashky do FS3 až bude nové jádro. Některá hloupá zařízení v domácnosti nic lepšího neumějí.
Na běžnou práci používám(přiohnuté) Lubuntu. Pro sestavení na míru považuji nejlepší Gentoo.
Obecně je snadnější rozjet starý program v nové distribuci, než nové jádro ve staré.
Většinu toho co si ohneš si musíš sám udržovat s každou další aktualizací.