ANNA: Chtěla jsem říct jen to, že všechno souvisí. Že nejde oddělit práci, způsob života, mysl, tělo. Samozřejmě, že u každýho člověka jsou jiný možnosti a jiný priority. Naprosto souhlasím, že základní je celkově harmonickej způsob života.
Nic, co jsem napsala, nebylo míněno jako "rady". Byl to názor a popis zkušenosti, jako tvůj. Naprosto se s tebou shodnu i v tom, že většinou nemám ráda jakýkoliv rady někoho jinýho, kdo by si myslel, že ví, čím mám začít (respektuju je v odůvodněných případech, kdy o ně většinou sama požádám - lékař, šaman, a tak ;).
Jinak tedy, zdá se ale, že někteří lidi mají zvláštní druh alergické reakce při zmínce o "cvičení". To, co jsem měla na mysli, ale vůbec neznamená dělat nějaké trapné nucené pohyby, které si s tím slovem mnoho lidí spojuje (myslím, že je za tím často trauma ze školního tělocviku). Někdo si fyzickou stránku svého života pořeší třeba tak, že má hospodářství a v něm dělá spoustu užitečných činností rukama ;)) A někdo je opravdu natolik nemocný, že pro něj není řešitelná, a tak prostě rozvíjí všechno ostatní. Jasně že to tak je. Netřeba to vysvětlovat.