Ještě jednu věc už jsem slyšela od mnoha moudrých lidí a přijde mi z praxe, že to tak funguje:
Nezáleží až tak moc na tom,čím člověk začne. Podstatné je, že začne. Začne se změnou, začne něco dělat pořádně, začne nějakou oblast léčit. Která to je, to záleží na něm, co nejvíc cítí že je potřeba - a samozřejmě také, čeho je schopen a co si vůbec uvědomuje.
Když začne, začnou se věci hýbat - a ty další oblasti pak začnou postupně vyplývat samy.
Někdo začne tím, že změní zaměstnání. Tím mu vznikne v životě více prostoru, a pak třeba zjistí, že se chce věnovat meditaci, nebo věnovat víc pozornosti jídlu, nebo chodit do lesa, což předtím ani nešlo, ani ho nenapadlo, jak byl v každodenním kolotoči.
Pro někoho je to naopak. Nemá sílu změnit zaměstnání, možná ho ani nenapadne, že by chtěl - ale napadne ho změnit něco ve svém životním stylu. Začne třeba praktikovat nějakou formu práce s energií, nebo zase po letech chodit po horách - a najednou zjistí, že vlastně touží dělat něco jiného a že vlastně může.
Někdo se zamiluje :)....a vyplyne z toho,že se staví s větší láskou ke všemu ostatnímu a najednou ho napadne, že by mohl víc dělat, co miluje, a mít víc rád sám sebe a své tělo....
To je zjednodušené, obvykle mi přijde, že lidé, co cítí potřebu změny a vývoje, na to jdou tak nějak smíšeně v několika oblastech najednou, a různě se jim ty výsledky prolínají a navzájem podporují.
Jde mi jen o to, že se nedá dost dobře říct, co je "důležitější". Všechny prvky jsou důležité. Jde o svobodu a cesta k ní je různá.