YMLADRIS: Pionýr jsem neměla na mysli, to bylo podle mně něco dost radikálně odlišného od té původní ideje společného zálesáctví.
Co se týče "hippie přístupu", to je podle mně ale opět to samé, ten problém, o kterém mluvíš, kdy se většina lidí aktivně neúčastní, není obvykle produktem nějaké "alternativní výchovy", ale přesně naopak. Ti lidé byli vychováni v systému, kde se od nich očekává, že budou plnit úkoly v nějaké hierarchické struktuře, a ve svém "volném čase", kdy se po nich nic nechce, se budou flákat a konzumovat. A často jsou taky z celotýdenního nebo celoročního snažení v systému velice unavení. Přijde mi naprosto pochopitelné, že když se takový člověk dostává do svobodnějšího prostředí, tak zpočátku nic moc nedělá, protože
1) prostě si potřebuje odpočinout a zotavit se. chuť něco dělat se obnoví postupně, až přejde vyčerpání a otupělost z neustálého tlaku
2) příslušné návyky a přirozené principy v sobě prostě nemá, nikdo ho to nenaučil, viz. výše, vnímá to, že pokud není "v práci", normální je nic nedělat. opět, tohle se u mnoha lidí postupně lepší, jak se dívají kolem sebe a vidí jiné lidi jednat jinak. podle mně chuť zapojit se, být součástí a přispět je přirozená lidská věc, nechtít, je nepřirozené, a je to důsledek života v podivné společnosti
3) neví moc, jak do toho, i by se zapojil, ale stydí se, bojí se, nevěří si. je zvyklý, že svět se dělí na "odborníky", kteří něco dělají, a "konzumenty", kteří přijímají a platí, a že není jen tak přejít z jednoho tábora do druhého. nevěří svým schopnostem a mnoho z nich nemá rozvinutých, přijde mu, že "nic neumí", že by se ztrapnil, atd, zkrátka nedochází mu, že je to úplně jednoduché, prostě udělat cokoliv, na co stačí
Tohle všechno píšu z osobní zkušenosti, u mně proběhlo naprogramování systémem úplně do extrému, a už léta zažívám to postupné probírání se z toho, a takhle to prostě je. A navenek to třeba vypadá, že to člověku je jedno, že nemá zájem, atd.
Podle mně je úžasnej zázrak, kolik lidí už se z toho samo probudilo (nebo se dokonce ani naprogramovat nenechali) a dělají spoustu věcí a inspirujou tím ostatní. A je výzva, jak napomoct tomu, aby se to dělo víc.
A myslím si, že děti, které se odmala učí přirozeným způsobem, to v sobě budou mít rovnou, a žádní flákači, co nechají někoho něco oddřít, z nich nebudou. Samozřejmě, každej je jinej, někdo bude aktivní víc, někdo míň, a každej svým způsobem, ale podle mně princip normální spolupráce se dá naučit, a kdo se ho učil od začátku, ten to prostě chápe.