JAZZZ: přesně tak, z toho, co jsem četl o placebu se mi zdá, že musíš mít mentální reprezentaci uzdravení, víra je příliš pasivní motivační konstrukt
btw troch té narcisní sebeprezentace- část mé DP o placebu:
(EFP = extrafarmakologické promenné)
Pojem placebo lze vnímat v širokých antropologických souvislostech. Vliv placeba se lidé snaží kontrolovat v klinických studiích, kultivovat v klinické praxi a sám o sobě se vyskytuje ve všech léčebných interakcích (Thompson, a další, 2009). Vliv placeba lze vymezit jako nefarmakologické proměnné, které ovlivňují výsledek intervence. Výzkumníci psychedelik i jejich „rekreační“ uživatelé se snaží právě tyto nefarmakologické proměnné kontrolovat, jelikož jsou inherentní součástí faktorů ovlivňující variabilitu účinku látky.
V medicínském uchopení placeba jako neetické lži krátkodobě pozitivně ovlivňující zdravotní stav skrze psychologické mechanismy (Brody, 1982) se odráží nepochopení potenciálu placebo odpovědi pro možnou léčbu. Nové pojetí placebo odpovědi nastiňují příklady překvapivého působení placeba. Pokud subjekt očekává podání neúčinné látky, ale je mu podána látky farmakologicky aktivní (CCK antagonista), toto očekávání dokáže farmakologickou aktivitu látky (tišení bolesti) potlačit (Benedetti, a další, 2005). Na druhé straně placebo účinek se projeví, i když si je subjekt vědom, že užívá placebo (Kaptchuk, a další, 2010). Ukazuje se tedy, že záměr a očekávání mají neurobiologický podklad schopný výrazně interferovat s některými externími farmakologickými stimuly na CNS. Důkazy o placebo odpovědi potlačující farmakologickou aktivitu léku jsou komplementární ke studiím s psychedeliky, jež zvyšující receptivitu k EFP.
Společný jmenovatel působení placebo a psychedelik lze nalézt v důrazu na vliv očekávání, rozpracovaný v expektačním modelu vlivu placeba. Mezi faktory spouštějící vliv placeba Thomson (a další, 2009) řadí verbální verbální instrukce a sugesce, navýšení vědomí vlastní účinnosti, terapeutický vztah, poskytnutí významového rámce nemoci, prokázání zájmu poskytovatelem péče. Podoba mezi těmito faktory a proměnnými setu a settingu je zřejmá. Jak placebo, tak účinek psychedelik představuje kontextuální jev spouštějící vnitřní odpovědi organismu ve směru zaměření očekávání, tj. většinou na dosažení vnitřní homeostázy.
Biologické pozadí placebo efektu také poukazuje na určité souvislosti. Placebo efekt aktivituje limbický systém, přesněji striatum a interakci s dopaminem a serotoninem (Fuente-Fernández, a další, 2004).
Afinita psychedelik na serotoninové receptory striata hraje také důležitou roli v biologickém podkladě změněných stavů vědomí při užití psychedelik (Vollenweider, a další, 2001). Srovnání naznačuje, že mechanismus působení psychedelik a placebo efektu možná využívá podobné nebo stejné biologické struktury.
Citlivost na placebo efekt začíná být nahlížena z evoluční perspektivy jako adaptivní rys aktivizující homeostatické léčebné vlastnosti organismu (Thompson, a další, 2009) a výsledek přirozeného výběru (Spier, 2004). Stejně hovoří řada výzkumníku psychedelik o facilitaci homeostatického mechanismu, např. Grof (1980). Podobně koncept instrumentalizace (viz 2.4.4) nachází adaptivní hodnotu v konzumaci psychoaktivních látek, jejich vlivu na mentální stav a výsledném účinku na organismus (Müller, a další, 2011).
Psychedelický výzkum není diskutován v literatuře věnující se placebu, stejně jako není placebo výzkum zmiňován v psychedelické literatuře, třebaže v oblasti placebo výzkumu se přímo vyzývá k hledání environmentální a sociálních stimulů placebo efektu (Spier, 2004). Přesah mezi těmito dvěma oblasti bádání by mohl v budoucnu přispět k pochopení fenoménu psychedelické zkušenosti, placebo efektu a rozvíjejícím se oblastem psychoneuroimunologie a psychoneuroendokrinologie.
Z výše uvedených podobností mezi placebem a účinky psychedelik se domnívám, že výzkum psychedelik by se mohl vyvíjet plodným směrem v modelu „experimentální intenzifikace placeba“. Účinek psychedelik na receptivitu vůči EFP by se pojímal jako aproximace placebo efektu, podobně jako se tak činí s účinky psychedelik v modelu „experimentální psychózy“.
Přímá utilizace placebo efektu při užívání psychedelik odhaluje také problematiku širší legitimizace této intervence skrze metodologii dvojitě slepého experimentu, který se pokouší možné intervenující proměnné eliminovat, či vyvážit. Eliminace nefarmakologických proměnných při administraci psychedelik ovšem nerespektuje paradigma setu a settingu. Vyvážení či důvěryhodná simulace účinků psychedelik se zase jeví jako obtížná pro jejich intenzivní vliv na prožívání.