Jak vidno, jsme nejspíš mýty a legendami ovlivňováni daleko víc, než by se zdálo, a u spousty lidí si troufám tvrdit, že víc, než si uvědomují. A zjevně křesťanský mýtus zdaleka nejvíc - jasně, je moderní (relativně), a je nejšířeji propagován.
Ovšem i na naše pověsti se občas (naštěstí), i když zřídka, dostanou ke slovu. Tu a tam člověk ještě zaslechne, jak je pořádný chlap chválen, že je
silný jak Bivoj, má li někdo předtuchy nebo věštecké sny, bývá někdy (většinou v žertu) označován
i ty naše Libuše... Ale je toho pohříchu malinko.
A další kapitolou, nebo spíš subkategorií jsou přirovnání ke zvířatů - která vycházejí také z legend a mýtů. A dokonce asi z těch nejstarších, od primitivních kultur, vyznávajících zvířecí avatary - totemová zvířata. Právě tyhle kultury přisoudily (a přinejmenším z části díky pozorování zvířat v jejich přirozeném prostředí) zvířatům celou řadu lidských vlastností. A celá škála takových "lstivých lišek", "silných býků", "pružných koček" a "lstivých hadů" je v permanenci od nepaměti dodnes, kdy lišku v přirozeném prostředí hned tak někdo neviděl (natožpak "zuřivého tygra").
MLEKAR_STEIN: Mojí ex sem netahej X)
FIN: Jen k té poslední večeři: tuším, že je od ní odvozena i poslední večeře ve smyslu poslední jídlo na smrt odsouzených.
SYLVAEN: Znáš mě a moje názory na křesťany, Bibli a podobně :)