HONZAL: ok :)
Mne prave propojeni samadhi a 'zivota' dava ohromnej smysl, protoze odpojeni, co by to presne bylo? Spocinout v bledemodrem oparu, zivit se brethariansky kyslikem, zcela povznesen nad zalezitosti teto reality rozpusten v nirvane? (Delam si trochu prdel, ale snad chapes co myslim - taky to souvisi s temi joginy typu "Mír!", kteri policku neprisroubuji, zenu neosukaji, dite neprebali, nebot spocivaji prece v te nirvane...)
V budhismu se motivace proc se vubec neco resi vyklada pres utrpeni - utrpeni z vln mysli je nudna pruuuda a casem kazda mysl ma chut ho zastavit.. co se ale deje teda dal, kdyz vedomi umi na mysl spis mile trochu surfovat, nez se ji nechat vlacet? V budhismu je na to koncept soucitu, ze energie se prirozene vrha do projektu, ktere utisuji utrpeni okolo; kazda dle vlastnich dispozic. Cili v principu (!) se nic nemeni, pred samadhi etapou chces zapricinit/prozit co nejvic lasky krasy dobra, v samadhi etape to samy, akorat to delas podstatne moudreji, protoze nejsi svazan svou limitujici osobni identitou, hlavne aby MNE bylo FAJN. Souvisi to s takovejma tema nedualitama typu Neither samsara nor nirvana exists. When fully understood, samsara is called nirvana. Ktery spoustu lidi ruzne rozrusujou a neinspirujou; no mne zase prijde neesteticky, ze by cilem jogy bylo z 'zivota' nejak vodejit ci co. Asi dano individualni karmou :)
po pravde sem ale cekala ze se priznas proc chces byt ty v samadhi :)