DARUMA: mne teda samsara a nirvana nepripadaju ako protiklady ani ako dve cesty z ktorych je nutne si vyberat. Zamerat svoj zivot na to aby som z neho unikol mi pride ako trochu nestastne nepochopenie wo co go.

DARJEEL: také pokládám tvé popichování za podnětné...

HONZAL: ok :)

Mne prave propojeni samadhi a 'zivota' dava ohromnej smysl, protoze odpojeni, co by to presne bylo? Spocinout v bledemodrem oparu, zivit se brethariansky kyslikem, zcela povznesen nad zalezitosti teto reality rozpusten v nirvane? (Delam si trochu prdel, ale snad chapes co myslim - taky to souvisi s temi joginy typu "Mír!", kteri policku neprisroubuji, zenu neosukaji, dite neprebali, nebot spocivaji prece v te nirvane...)

V budhismu se motivace proc se vubec neco resi vyklada pres utrpeni - utrpeni z vln mysli je nudna pruuuda a casem kazda mysl ma chut ho zastavit.. co se ale deje teda dal, kdyz vedomi umi na mysl spis mile trochu surfovat, nez se ji nechat vlacet? V budhismu je na to koncept soucitu, ze energie se prirozene vrha do projektu, ktere utisuji utrpeni okolo; kazda dle vlastnich dispozic. Cili v principu (!) se nic nemeni, pred samadhi etapou chces zapricinit/prozit co nejvic lasky krasy dobra, v samadhi etape to samy, akorat to delas podstatne moudreji, protoze nejsi svazan svou limitujici osobni identitou, hlavne aby MNE bylo FAJN. Souvisi to s takovejma tema nedualitama typu Neither samsara nor nirvana exists. When fully understood, samsara is called nirvana. Ktery spoustu lidi ruzne rozrusujou a neinspirujou; no mne zase prijde neesteticky, ze by cilem jogy bylo z 'zivota' nejak vodejit ci co. Asi dano individualni karmou :)

po pravde sem ale cekala ze se priznas proc chces byt ty v samadhi :)

LAKSHMANA: Trošku. Za poslední čtvrtrok jsem měl 2 frisca, jednu Plzeň a trošku nějakého malinového tlamolepu:) Ale neni mi to moc příjemný. Mam po krátké euforce pocit jako by se mi scvrkla hlava, ta tlačí nebo i pobolívá. Už to víc bere než dává. Táhne to dolů.

DORN: to co si popisal ale nie je len problem psychedelik, ale skoro vsetkych oblasti ludskeho konania, otazka statistiky :)).. dobre bavime sa o joge, dajme tomu o nejakom duchovne - kolko ludi poznate, ktorych joga alebo akakolvek ina duchovna prax posunula, urobila z nich zdravsdich a stastnejsich ludi a kolko poznate s prepacenim "posahanych ezoterikov", co maju plne usta reci o vseobimajucej laske, anielskych bytostiach, duhovych energiach a 5D dimenziach nekonecnej harmonie... a pritom je to len hromada hnoja, pretvarka, sebaklam a domecek z karat ktory sa zruti pri prvom silnejsom zavane vetra. Takychto maskovanych neurotikov s umelym usmevom na tvari su dnes plne prednaskove miestnosti, a ani k tomu nepotrebovali ziadne "drogy". Rozbijat utkvele predstavy je asi rovnako nebezpecne, ako ich vytvarat ze..
Takychto pripadov je strasne moc, nedavno som musel vysvetlovat mamine co vlastne v zivote robim a co mi to dava, aby som ju nejako upokojil. Bolo to dost tazke, jednak je podobnym veciam dost uzavrena a jednak ma celozivotnu skusenost aj z nasej rodiny, ze co ezoterik to blazon, schizofrenik, neurotik alebo len proste idiot. Takze rovnako uspesne, ako niekto v auditku o joge nedoporucuje psychedelika, moze niekto iny s podobnymi argumentami nedoporucovat jogu, alebo cokolvek ine co s tym suvisi.

LAKSHMANA: Mistr nam vypraval nieco o tom, ze clovek ktory cvici jogu alebo kungfu by sa mal alkoholu vyhybat co najviac a ten kto cvici pranayamu, neikung alebo ine ciste vnutorne/dechove zalezitosti, by pry nemal pit vubec. Energia alkoholu vraj vytvara vraj s energiou s ktorou sa pracuje pri cviceni napeti, ktore moze vyustit do psychickych aj fyzickych problemov.
Ja som uz niekolko rokov skoro 100% abstinent, dam si obas "zdravotne" pul panacka domacej palenky alebo nejake to pivko, ale uz niekolko rokov som nebol z alkoholu ani "v nalade", a uz vobec nie podnapily .. chlast mi nikdy moc nechutil ani nie som fanusik opilosti, ale cim viac som cvicil tym viac som mal pocit ze na tom nieco bude - v obdobii ked som sa praxi venoval najintenzivnejsie (bohuzel, neni to ted :)) mi stacilo dat si jedno male pivko a este druhy den pocas meditacie som citil ze mam v tele nieco cudzie a neprijemne, nemohol som sa uvolnit ani koncentrovat tak ako som zvyknuty. To co mi kedisy (v dobe ked som obcas chlastal) na alkohole vadilo, z neho teraz citim uz po mikroskopickych davkach, a vobec mi to nie je prijemne.
Mozno to niekto pocituje inak tazko povedat, ja zijem dost ako prasa - strava katastrofalna, hulim ako drak, obcas sa vystrelim do kozmu niecim silnejsim, ale nic z toho mi dobry pocit z cvicenia ani zo zivota neberie, alkohol ano.

DARJEEL: No ony to nejsou zas tak docela nepodložené představy, leč naopak poměrně častější zkušenost s vícero lidmi které znám, kteří si sice ve příslušné době tvrdili (či doteď tvrdí), jak "jsou v ómu", nebo alespoň že ty vedlejší efekty mají pod kontrolou, ale neměli. Mám i osobní dvouletou zkušenost s některými látkami (a to poměrně značnou a též výzkumnickou;-) a taky mnohaletou zkušenost z praxemi bez látek, včetně těch jógových. Takže se přimlouvám: netvrďme si, že se nás tato méně lukrativní stránka "chemické spirituality" netýká, nebo že jsou to jen nějaké něčí chiméry. Bohužel nejsou. A jak bylo napsáno níže: ano, nejedná se o plošný odsudek, pouze o zkušenost do mozaiky, tak jak i ostatní zde píší ty svoje.

Jinak mě tak včera napadlo: kolik vlastně znám lidí o kterých můžu z dlouhodobého pohledu říct, že jim zkušenost s některou látkou skutečně podpořila vývoj a že je to posunulo a integrovali to.. No jo, pár jich je. Bohužel jaksi řádově méně, než lidí, kteří si konzumaci různě omlouvají, mj. duchovnem, "šamanismem" ap., ale vykazují spíš přírustek bloků, defektu či dezintegrace, než opak. Možná je to ve tvým okolí jinak, tím lépe. Co se týká první zmiňované skupiny, tak je též zajímavý, jak o užívání látek mluví, resp.jak reagují, když by je měli doporučit, či dát někomu "požehnání" k nadšenému úmyslu též to zkusit. Skoro by se zdálo, že čím kvalitnější a hlubší zkušenost kdo má, tím varovněji se ozve, na podobný dotazy.

DARJEEL: Mi to od něj nepřijde jako jen odsuzující nebo apriori zavrhující. "drogy jsou špatné áno" tam nečtu. Mě spousta toho, co píše, rezonuje s mojí zkušeností.

Viděl jsem též dost případů, kdy několik hodin rozšířeného vnímání bylo zaplaceno následno extrémní zranitelností vnějšími vlivy. Jsou lidé, kteří v té souvislosti mluví o děrách, neb narušeních v jemných tělech...ale i bez tohoto konceptu, lze pozorovat v takových případech nezvládanou přecitlivělost na různých úrovních fungování, která přetrvává dlouhou dobu.

Za sebe podepisuju. Predestinovalo to běh mého života na mnoho let a korekce kursu je neskutečně obtížná. I dál by se našlo, ale nechci to rozebírat, ať si to zájemci rozeberou a přeberou sami. Pro každého to platí trochu jinak, nebo neplatí - může to být dáno konstitucí (nejen tělesnou) a životní situací, v jaké se experimentátor (nebo lidé okolo autora příspěvku v diskusi) nachází. Setem, settingem, pravidelnou praxí a sitterem se dá mnohému předejít, ale občas a u někoho holt fakt nevíš i když si myslíš, že jo. Tečka.