AIM_FREEMAN: pěkný paradox MYSLET SI, že překážkou je považovat sebe za MYSL :-)... Mysl je nástroj, je podobná ruce, taky má chápavou schopnost. Je na mě jestli něco pevně držím, anebo osaháváním zjišťuji tvar - stále je to nástroj mé bytosti... Jakože si mám useknout ruku, protože v ní mám nůž :-)?
Nepsal jsem o ztotožňování se s myslí, ale o akceptaci mysli jako nedílné součásti svého prožívaného já. Ale možná jsem se vyjádřil nepřesně...
Ráno se například vzbudím a mysl je buď ticho, anebo pracuje. A když pracuje, tak je jen na mě, jestli ji dávám pozornost. Když ji pozornost nevěnuji, tak si mele dál a zažívám stavy vnitřního ticha i když mysl křičí. Anebo se toho chytnu, řeším kraviny a v rámci svých možností pozoruji ten proces.
Nejsem si jistý, zda tento postoj vychází z mysli, ale jestliže ano, pak vnímám souvislost - prožitek vedoucí ke zřetelnějšímu a přímočařejšímu rozlišování a pochopení. A ten vede ke změně prožívání a tak dokolečka dokola viz příspěvek
STQ :-)...
Mám tvé postřehy rád, no víc by mě zajímalo jak to máš ty - tvoje osobní zkušenost, než co říkají texty :-).