to asi jo, ale jako pozice na pranajamu, koncentraci nebo meditaci se nedoporucuje, vsichni moji ucitele se na tom shodli (kdyz me kdysi zajimalo jestli bych nemohl nejak nenapadne vynechat ty zkrizeny pozice ktery me bolej) nezavisle na sobe. duvodu je nekolik:
- zaprve lehky nepohodli pomaha zjistit, odkud bolest prichazi a zbavit se ji.
- zadruhy neni uplne moudry spojovat pozici v leze s koncentraci. blbe se pak spi a z druhy strany ji mame spojenou se spankem, takze mame tendenci usinat.
- zatreti to ma fyziologicky duvody (lotos priskrcuje tok krve ve spodnich koncetinach, tzn mozek ji ma vic, takze koncentrace je daleko snazsi a organy ji dostavaj taky vic, takze organismus v ty chvili je schopnej fungovat na vyssim energetickym levelu).
- zactvrty to ma ucinky v energetickym tele, to jakou nohu das v lotosu nahoru vyrovnava nerovnovahy toku prany, coz taky zklidnuje mysl atakdal.
- zapaty v savasane se neda delat pokrocilejsi pranajama, neb tam proste nepujdou bandhy a nektery mudry.
kazda pozice na meditaci kazdopadne dobra neni, ani kdyz se trenuje usilovne. ty ktery vhodny jsou mame velmi presne popsany v takovejch tech zasadnich textech typu hatha yoga pradipika, siva samhita a gheranda samhita
ciste z pozorovani mi lotos (pripadne polovicni lotos) prijdou jako nejlepsi pozice, ac trva (zvlast pro muze kvuli ztuhlejm kyclim) nejdyl se do nich zamotat a aspon pro me to dlouhou dobu bylo a mistama porad jeste je ukrutny utrpeni. nicmene rozdil v tom, jak rychle a kvalitne jsem pak schopnej se koncentrovat za to opravdu stoji. a nakonec od toho, abychom mohli klidne sedet cvicime asany, to je jeden z primarnich cilu jejich cviceni vubec :)
je zajimavy pozorovat i rozdily ve stavech mysli, ktery nastavaj v ruznejch pozicich a s ruznejma mudrama. dlouho jsem sedel ve vajrasane, protoze jsem nic jinyho neudelal a ted ji vnimam jako nejmin stabilni, nejmin pohodlnou a koncentrace je v ni nejnarocnejsi. navic odkrveni nohou po cca 20ti minutach je extremne neprijemny a kdyz z ni vstavam, jsem jak mrzak a trva treba pet bolestivejch minut nez se krev zas vrati kam ma. siddhasana je o trochu lepsi, ale zas tezka na zada, takze vyzaduje nejvic usili (aspon pro me), ale mysl je klidnejsi. a jakmile se zamotam do lotosu nebo polovicniho lotosu jsem stabilni, zada skoro nejsou cejtit, jsem tam i pres obcasnou bolest v takovym nejakym bezpeci a hlava okamzite prestava resit nesmyslove.
mudry jsou pak dalsi kapitola, nektery popularni jsem zjistil ze jsou pro me temer nepouzitelny :))
no uplna veda...
kazdopadne vyplyva z toho: v savasane nemeditovat, nekoncentrovat a urcite nedelat pranajamu!