MEA: Zajímavé odkazy na prostudování, díky!
"Je-li dítě svědkem domácího násilí, je ohrožen jeho psychický, fyzický stav i vztah k okolnímu světu. Některé dětí reagují spíše agresivně (jak vůči okolí, tak vůči sobě), jiné jsou depresivní, bázlivé, uzavřené."
Já mám maličkého syna a i pouhým selským rozumem cítím jasnou logiku výše uvedeného výroku. Někdo se třeba vymlouvá, že prý maličké děti si nic nepamatují. Já si naopak myslím, že si "pamatují" velmi hluboce, a to dokonce na nevědomé vrstvě. Takže pokud vzniknou v nevědomí rány z dětství, je o to těžší s nimi pracovat, odhalit je, vyčistit je, uzdravit je. Podle mě to jde mnohem obtížněji, než odřené koleno, které je vidět, že krvácí, dá se okamžitě dezinfikovat a přelepit náplastí. Přímo v tu chvíli zranění.
Myslíte, že jednám správně? S manželkou čas od času narážíme na agresivní chování a já jsem jako jeden z bodů "zakázky terapie" jasně stanovil, aby k "násilí" nedocházelo. A zcela rezolutně před dítětem, to vůbec, to nikdy. Připadá vám, že jsem příliš náročný?
Nebo pocit jistoty, bezpečí a klidu berete jako zdravou součást domova?
Jako různí lidé to mohou vidět různě. Různí lidé se chovají různě. Někomu toto téma může připadat nepodstatné. Jinému naopak důležité. Mně připadá zásadně důležité, až tak zásadně, že jsem před psycholožkou mohl tvrdit, že než rodina s násilím, to raději žádná rodina. Jak se na takovéto moje JASNÉ HRANICE díváte vy?
Necházíte výmluvy/omluvy/důvody, kdy je vhodné násilí doma tolerovat? A důvody, kdy je vhodné násilí před dítětem? Pro mě omluvy/důvody/výmluvy neexistují. Nedívám se na to moc černobíle, když za zdravé jednání/chování označuji jednání bez násilí? Nedívám se na to příliš dogmaticky? Není lepší občas nějaké to násilí? (A následně ho omluvit/odůvodnit?)
"...cílem násilníka je udržení moci..."
V předchozím odstavci jsem dal "násilí" do uvozovek, protože o násilí to u nás doma není. Rozhodně něco mnohem lehčího, prostě jen nezvladatelné, pocity, výbuchy emocí, neschopnost uvažovat "pod tlakem nečekaných emocí". Konkrétněji - nečekané fackování či bouchnutí, před přáteli, v soukromí, před dítětem... Prostě místo zamyšlení se nad problémem, zhodnocení vlastního názoru, klidného vyslovení vlastního přístupu a zvědavosti na argumenty z opačné strany, předpokládám, že hlavu zalijí emoce, přes které "nelze myslet", a nabízí se jedno jediné "řešení" - okamžitě uhodit! Doměnka, pozorování, takhle bych to uměl popsat. Jen o tomhle tady mluvím.
Může být příčinou jakási potřeba VYNUTIT si u druhého nějaký názor? Nedovolit mu v klidu argumentovat, v klidu odpovědět, ale chtít ho DONUTIT, aby nesměl reagovat, aby nesměl být sám sebou, aby musel slepě přijmout cizí názor a okamžitě se podle něj chovat? Navzdory vlastnímu pochopení? Navzdory vlastní vůli?
Když se v hovoru objevují prvky "kdo z koho", jistá soutěživot o "nadvládu", když se místo schopnosti soustředit se na konkrétní problematiku, na řešení problému, objeví větší priorita "KDO to řešení vymyslel", když vlasntně přestává být důležité jak konkrétně řešení pro danou situaci zní, ale mnohem důležitější začne být "kdo měl pravdu", "kdo přišel s tím nápadem"... Nemůže být v takovém přístupu háček?
Že parnerství není a nikdy nebylo a nikdy nebude "boj o pozice"?
Ale že ve všem jsou oba dva společně?
A že je na místě soustředit se na řešení jednotlivého problému? Nic míň a nic víc? Pustit z hlavy "kdo z koho"? Mohlo by to pomoct?
Je efektivnějším přístupem strach, zda já, nebo ten druhý - vidět partnerství jako souboj, snažit se bojovat proti sobě? Snažit se zaznamenávat si, kdo kolikrát "vyhrál"???
Nebo vám připadá jako efektivnější přístup důvěra? Ať druhý chce či dělá cokoli, mít v sobě důvěru, že partner to dělá "pro vás", pro vás společně? A s tímto pohledem přicházet k situacím a odtud je začínat hodnotit?
Jaké vás napadají pozitivní hry/zážitky/knížky/dovednosti, při kteréch je možné zažívat důvěru k někomu druhému? Prohlubovat v sobě důvěru? Prohlubovat i důvěru v sebe? Setkali jste se s někým, kdo důvěru úspěšně trénoval, bavilo ho to, víte jaké "hry" zkoušel a na co si přicházel? Děkuji za různé tipy...