• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    VSOUKOLOHLOREnergetika a energie v politické a hospodářské perspektivě
    Vše o politickém a ekonomickém dění v energetickém sektoru. Klub usiluje o to diskutovat téma energetiky v širších, nikoliv jen úzce technologicky a vědecky zaměřených (jakkoliv ani ty nejsou zakázány), souvislostech. Témata a kauzy typu: energetická bezpečnost, státní energetická koncepce a surovinová politika ČR, ČEZ, MUS, OKD, Bakala, Komárek, Tykač, Gazprom, územní limity, německý odstup od jádra, kanadské roponosné písky, rizikový managment, negativní externality energetických zdrojů, ropné havárie, válečné konflikty ohrožující dodávky energie, vliv spekulantů na cenu surovin apod.
    rozbalit záhlaví
    KUTAS
    KUTAS --- ---
    FB Fakta o klimatu:

    ⚡ Jak drahá je transformace a snižování emisí? Přibližně jako jedna energetická krize. Alespoň taková čísla platí ve Velké Británii.

    Buďme ale konkrétnější: Energetická krize po invazi Ruska na Ukrajinu stála britské daňové poplatníky přes 41 miliard liber jen za jediný rok (2022–23) – a to pouze v přímých dotacích domácnostem a firmám. (V Česku stála přímá státní pomoc s energiemi a inflací v roce 2022 přes 71 miliard korun – jen ze státního rozpočtu, podle dat Ministerstva financí.)

    💰 Celkový čistý přídavný náklad celé britské dekarbonizace do roku 2050? Přibližně stejná částka jako britská krize. Ale rozložených do 25 let, nikoli za jeden rok. (Pozor, jde o srovnání řádové velikosti – metodika výpočtu se liší, ale oba údaje ukazují totéž: co společnost v krizi skutečně zaplatí.)

    🌡️ Čísla mluví ještě přesněji, když se podíváme na domácnosti: Pokud by v roce 2040 nastala cenová krize srovnatelné velikosti jako v roce 2022, průměrný účet za energie by v systému závislém na fosilních palivech vzrostl o 59 %. Ve scénáři s obnovitelnou energetikou? Jen o 4 %.

    🔋 Jinými slovy: energetický systém založený na fosilních palivech je zranitelný vůči šokům, které sám nedokáže ovlivnit. Energetický systém založený na obnovitelných zdrojích a elektrifikaci tuto zranitelnost zásadně snižuje – a to nikoliv jako vedlejší efekt, ale jako přímý důsledek. I takový systém má samozřejmě svá vlastní rizika – závislost na kritických minerálech, odolnost sítí – ale není vystaven volatilitě světových cen fosilních paliv.

    🤔 Debata o nákladech klimatické transformace se v Česku i jinde v Evropě velmi často soustředí na výdaje spojené s přechodem. Méně se mluví o nákladech setrvání – a o tom, kdo je v případě další krize zaplatí.

    📊 Ad graf: Černá linie ukazuje čisté přídavné náklady🇬🇧 dekarbonizace v čase. Investice jsou soustředěné do první poloviny – ale od roku 2041 systém generuje čisté úspory.

    🔎 Na čem stavíme tento příspěvek? Na nové zprávě Britské vládní klimatické komise (Climate Change Committee), která vyšla před několika dny. Pokud vás zajímají výpočty nákladů na energetickou krizi, viz kapitola 2.3.

    Zdroj:
    Supplementary analysis of the Seventh Carbon Budget - Climate Change Committee
    https://www.theccc.org.uk/publication/supplementary-analysis-of-the-seventh-carbon-budget/

    R_U_SIRIOUS
    R_U_SIRIOUS --- ---
    Tak namísto osobních urážek nasraného PSA k faktům:

    EU jako celek nikdy neměla jednoznačně pronukleární ani protinukleární pozici. Spíš lavírovala podle toho, kdo zrovna udával tón.

    Základ: Euratom (1957)

    Jaderná politika EU je v první řadě rámovaná Smlouvou o Euratomu, podepsanou v roce 1957 — tedy jednou ze tří zakládajících smluv EU. Všechny současné členské státy jsou jejími stranami a smlouva zůstala v průběhu let v podstatě nezměněna [Wikipedia](https://en.wikipedia.org/wiki/Nuclear_power_in_the_European_Union) . To je důležité — Euratom byl vytvořen výslovně pro podporu mírového využití jaderné energie. Takže na úrovni zakládajících dokumentů je EU pronukleární.

    Ale v praxi: postupný ústup

    Jaderná energie tvořila zhruba třetinu elektřiny EU v roce 1990, ale dnes klesla na přibližně 15 % [Impakter](https://impakter.com/eu-chief-nuclear-phase-out-strategic-mistake/) . Podíl jádra na výrobě elektřiny EU klesal z 32,5 % v roce 2001 na 28,5 % v roce 2011 a na 25,1 % v roce 2021 [European Parliament](https://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/BRIE/2023/751456/EPRS_BRI(2023)751456_EN.pdf) . To ale nebyla primárně politika EU jako celku — byl to výsledek národních rozhodnutí, zejména Německa po Fukušimě.

    EU na institucionální úrovni spíš mlčela, než řídila

    Jaderná politika spadá převážně do kompetence členských států. Na úrovni EU je hlavním orgánem DG ENER a Evropský parlament nemá v jaderných otázkách pravomoc kromě práva klást otázky Komisi [Wikipedia](https://en.wikipedia.org/wiki/Nuclear_power_in_the_European_Union) . Jinými slovy — EU neměla páku na to jádro aktivně podporovat ani zastavit. Nechala to na státech.

    Klíčové momenty, kde EU zasáhla:

    Po Fukušimě (2011) EU nařídila stresové testy všech 132 reaktorů v Evropě — odhadované náklady na bezpečnostní vylepšení se pohybovaly kolem 10–25 miliard eur [Wikipedia](https://en.wikipedia.org/wiki/Nuclear_power_in_the_European_Union) . To nebyl útlum, ale zvýšení regulační zátěže, které v praxi zvyšovalo náklady a snižovalo konkurenceschopnost jádra.

    Zásadní průlom přišel v roce 2022 s EU taxonomií pro udržitelné investice. Evropský parlament nevetoval návrh Komise zahrnout vybrané jaderné aktivity do taxonomie — pro veto hlasovalo 278 poslanců, 328 proti a 33 se zdrželo [European Parliament](https://www.europarl.europa.eu/news/en/press-room/20220701IPR34365/taxonomy-meps-do-not-object-to-inclusion-of-gas-and-nuclear-activities) . Jádro se tak dostalo na seznam „zelených" investic, byť s přísnými podmínkami. Rakousko to napadlo u soudu, ale Generální soud EU žalobu zamítl s tím, že Komise mohla oprávněně dospět k závěru, že jaderné aktivity za určitých podmínek podstatně přispívají ke zmírnění změny klimatu [ESG Today](https://www.esgtoday.com/european-court-rules-nuclear-fossil-gas-can-be-included-in-eu-classification-system-of-sustainable-activities/) .

    Francie mezitím vybudovala koalici členských států kolem myšlenky jaderné energie — takzvanou „jadernou alianci", která vyústila ve společné prohlášení podepsané v květnu 2023 [European Parliament](https://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/BRIE/2023/751456/EPRS_BRI(2023)751456_EN.pdf) . Proti stáli Německo, Rakousko, Portugalsko, Dánsko a Lucembursko.

    Ateď — obrat von der Leyenové

    Von der Leyenová na jaderném summitu v Paříži prohlásila, že ústup od jaderné energie byl „strategickou chybou" a představila plán záruky 200 milionů eur na podporu investic do inovativních jaderných technologií včetně malých modulárních reaktorů [The European Conservative](https://europeanconservative.com/articles/news-corner/eu-signals-return-nuclear-power-european-union-phase-out-a-strategic-mistake/) . Pikantní je, že jako členka Bundestagu a ministryně v kabinetu Merkelové v roce 2011 sama hlasovala pro německý odklon od jádra [Remix News](https://rmx.news/article/von-der-leyen-voted-for-germany-to-phase-out-nuclear-energy-now-she-says-it-was-a-huge-mistake/) . Tento odklon pak vedl k uzavření posledních německých reaktorů v dubnu 2023 a přispěl k evropské energetické krizi, když Německo muselo dovážet elektřinu ze zahraničí včetně jaderné energie z Francie [Remix News](https://rmx.news/article/von-der-leyen-voted-for-germany-to-phase-out-nuclear-energy-now-she-says-it-was-a-huge-mistake/) .

    Shrnutí

    EU jako instituce jádro nikdy aktivně nepotlačovala — ale ani aktivně nepodporovala. Nechala ho v šedé zóně, kde na něj dopadaly regulační náklady, ale chyběla strategická podpora. Výsledkem bylo, že pronukleární státy (Francie, Česko, Finsko) šly svou cestou a protinukleární (Německo, Rakousko) taky. Teprve energetická krize po ruské invazi na Ukrajinu a teď blízkovýchodní konflikt vytvořily politický prostor pro obrat — ale ten přichází v momentě, kdy velkou část kapacit už Evropa ztratila.

    A z perspektivy mé úvahy o životě na dluh — jádro ten dluh neruší, jen ho přesouvá na budoucí generace v podobě odpadu. Německo na tom bude časem nejlépe, protože energetickou krizí už prošlo, ale v JE může začít znovu a lépe se SMR. Což se ale zřejmě prakticky nestane, protože poroste distribuovaná akumulace namísto základního baseloadu JE.
    BLOWUP
    BLOWUP --- ---
    Tohle je clanek kterej trochu tu problematiku tech solaru ze vsech stran probira:

    Alpské solární elektrárny: Po zlaté horečce následuje velké rozčarování

    Parlament se snažil prosadit výstavbu velkých elektráren v horách. Brzdí ho však ekologické organizace, referenda a pochybnosti o ekonomické rentabilitě.

    Solární projekty na Alp da Schnaus a Alp da Rueun v Bündner Oberlandu měly sloužit jako koncept toho, jak lze propojit přírodu, volnočasové aktivity a výrobu energie. Sjezdovka měla vést uprostřed jednoho ze solárních parků, stejně jako stezka pro turisty a cyklisty, vše samozřejmě v dostatečné bezpečnostní vzdálenosti od panelů. Pozemek by bylo možné i nadále využívat jako pastviny. Marcus Beer, starosta obce Ilanz, hovořil o „jedinečné příležitosti“ a „dlouhodobých výnosech“ pro obec.

    Ale přesvědčování bylo marné. Více než 60 procent voličů z Ilanzu a dvanácti okolních vesnic se koncem listopadu vyslovilo proti oběma solárním parkům, které energetická společnost Axpo plánovala na jižních svazích Surselvy.

    Ilanz zastavuje projekt Axpo

    „Nemůžeme ovlivnit výsledek referenda,“ říká Beer. „Lidé zde zjevně upřednostňují nedotčenou krajinu před elektřinou z obnovitelných zdrojů, energetickou bezpečnosti a financemi obce.“ Z jeho slov je cítit zklamání. Obě elektrárny by každoročně přinesly do obecní pokladny téměř půl milionu franků – kromě toho by také vznikly jednorázové výnosy v řádu statisíců. Ale z toho nyní nic nebude.

    Nejprve proti projektu Axpo polemizovali jednotlivci, majitelé loveckých chat a některých horských pastvin. Poté se přidaly organizace Pro Natura a Nadace pro ochranu krajiny. Místním obyvatelům byly rozdány letáky, na kterých byly vyobrazeny solární panely sahající od vrcholků hor až do údolí. Před nimi se mračí tetřev hlušec na zastavěné údolí. „Ne solárnímu šílenství“ zní slogan, který organizace Pro Natura a Nadace pro ochranu krajiny rozeslaly do všech domácností. A měl svůj účinek.

    To, že místní voliči zamítli solární projekt, není ojedinělý případ. Také v Disentis, Melchsee-Frutt a Ovronnaz museli dodavatelé energie po hlasování své plány pohřbít. Stále více se ukazuje, že solární expres, který parlament na podzim loňského roku nastartoval velkorysými dotacemi a zrychlenými postupy, se nemůže pořádně rozjet. Zlatá horečka, kterou krátkodobě vyvolala akce federální vlády v Bernu, již dávno opadla.

    „Téměř všichni provozovatelé projektů mezitím vystřízlivěli,“ říká Renato Tami. Bývalý šéf Elcom je viceprezidentem zájmového sdružení Solalpin, které poskytuje poradenství dodavatelům elektřiny při výstavbě alpských solárních parků. Již nyní je zřejmé, že cíl zakotvený v zákoně nebude dosažen. Otevřené plochy v horách měly dodávat dvě terawatthodiny dodatečné elektřiny, z toho více než polovinu v zimě. Rozšíření mělo přispět k překonání hrozícího nedostatku elektřiny.

    Přestože je na papíře v plánu asi 40 zařízení, dosud bylo v celé Švýcarsku podáno pouze něco málo přes tucet žádostí o stavební povolení pro alpské fotovoltaické elektrárny. Podle Tamiho je to příliš málo – i když v příštích měsících přibude ještě několik žádostí o stavební povolení. Předpokládá, že značná část v současnosti známých projektů nakonec nebude realizována, ať už proto, že neprojdou referendem, narazí na odpor ekologických organizací, nebo prostě proto, že se nevyplatí.

    K tomu se přidává časový tlak. Nejpozději do konce roku 2025 musí být alpské solární elektrárny připojeny k síti a dodávat nejméně 10 procent z celkového plánovaného množství elektřiny. Teprve pak budou poskytnuty dotace od federální vlády. „Kdo v příštích měsících nepodá žádost o stavební povolení, stěží stihne stavební práce dokončit včas,“ varuje Tami. Námitky mohou zpozdit zahájení stavby – navíc práci komplikují dodavatelské potíže. V současné době není k dispozici dostatek velkých transformátorů. V nouzi se někteří provozovatelé projektů nyní rozhodli pořídit menší transformátory, které by pak musely být později vyměněny. Tami proto požaduje, aby federální vláda prodloužila lhůtu pro připojení k síti. Na mnoha místech je prostě potřeba více času na výstavbu zařízení.

    Ekonomická efektivita jako překážka

    Stále více se také ukazuje, že alpské solární elektrárny nejsou zdaleka zlatým dolem. Například grisonský dodavatel energie Repower zpočátku prověřoval 40 lokalit pro alpské solární elektrárny. Z nich zbyly pouze dvě. Vysvětlení poskytl nedávno šéf společnosti Repower Roland Leuenberger v článku pro deník „Südostschweiz“. Největší překážkou pro většinu projektů nejsou referenda ani ekologické organizace, ale ekonomická efektivita, vysvětlil manažer energetické společnosti. I přes dotace je výstavba a ekonomický provoz těchto zařízení na vysokohorských volných plochách obtížný.

    Problém se ještě zhoršuje tím, že federální vláda se ukazuje být méně štědrá, než se původně předpokládalo. Zákon o solární energii stanoví, že federální vláda uhradí maximálně 60 procent investičních nákladů na zařízení. V nařízení se však hovoří pouze o tom, že budou uhrazeny „nekryté náklady”. „S touto dotací rozhodně nevznikne žádná zlatá horečka,“ říká Tami.

    ODHADUJE, ŽE VÝROBNÍ NÁKLADY NA ELEKTŘINU Z ALPSKÝCH SOLÁRNÍCH ZAŘÍZENÍ JSOU OBVYKLE TŘIKRÁT AŽ ČTYŘIKRÁT VYŠŠÍ NEŽ U FOTOVOLTAICKÝCH ZAŘÍZENÍ NA STŘEŠE PRŮMYSLOVÉHO OBJEKTU.

    Zklamání panuje také u energetické společnosti Axpo. Ta původně plánovala do roku 2030 vybavit solárními panely jedenáct horských lokalit, které měly celkem vyrábět elektřinu pro přibližně 180 000 domácností. Dnes se však zdá nepravděpodobné, že by se ambiciózní plány společnosti podařilo realizovat. Solární projekty, které po referendu v Ilanzu zůstaly, dodávají podle specifikací elektřinu pouze pro 13 000 domácností.

    Společnost Axpo i přes tyto neúspěchy zůstává pevně odhodlána pokračovat v solární ofenzivě. Společnost poukazuje na projekty v Tujetschu a Disentisu, které byly přijaty místními voliči. Mluvčí koncernu Jeanette Schranz však na dotaz neskrývá, že výstavba alpských solárních elektráren představuje pro společnost velkou výzvu. „Technické požadavky a ceny vzrostly.“ K tomu se přidávají potíže s dodávkami a nedostatek materiálu. Navíc se lokality projektů výrazně liší, což klade různé požadavky na plánování.

    To, že počáteční euforie v mnoha místech rychle přerostla ve frustraci, souvisí také s ekologickými organizacemi. Ty se nyní ve spolupráci s zelenými politiky mobilizují na různých frontách proti velkým volným plochám. „Jejich odpor je všudypřítomný – a v mnoha případech je obtížné s nimi najít řešení,“ říká Tami.

    Krátká lhůta usnadňuje ekologickým organizacím vyvíjet nátlak. Často stačí pouhá hrozba, že projekt bude zpožděn kvůli námitkám, aby energetické společnosti nebo investoři od projektu upustili. Vědí totiž, že pokud projekt kvůli překročení lhůty vypadne ze Solarexpressu, nedostanou žádné dotace – a to si může dovolit jen málokterý provozovatel projektu. Z tohoto důvodu je mnoho projektů na vážkách.

    Mnoho dodavatelů energie a kantonů se proto snaží zapojit ochranné organizace do plánování již v rané fázi. Kanton Bern například z tohoto důvodu svolal předem kulaté stoly – pokud se objevil silný odpor, projekty zrušil.

    Podle vlastních prohlášení chce bernská vláda tímto způsobem zabránit opakování chyb kantonu Valais, kde byly bez zapojení environmentálních organizací realizovány obrovské projekty. Kantonu se tento postup vymstil u volebních uren. Kantonální zákon o solární energii, který předpokládal byrokraticky nenáročné a rychlé schvalování zařízení, narazil na odpor obyvatelstva.

    Bernský přístup zaměřený na konsensus se zdá být úspěšný: v celém kantonu se plánuje tucet alpských solárních zařízení, z nichž některé již překonaly demokratickou překážku. Samotná společnost BKW, která se dlouho zdráhala s rozšiřováním, plánuje šest projektů. Pokud budou zařízení v regionech Grindelwald, Adelboden, Meiringen a Saint-Imier realizována, předstihne tato společnost všechny ostatní dodavatele energie v produkci alpské solární energie. Zatím však pouze tři ze šesti projektů získaly souhlas obyvatelstva.

    Společnost BKW mezitím upozorňuje, že vysokonapěťová síť by mohla být z dlouhodobého hlediska příliš slabá na to, aby odvedla nové množství elektřiny z odlehlých horských údolí. „Nepodaří se nám rozšířit vysokonapěťovou síť před rokem 2030,“ říká Andreas Ebner, vedoucí plánování sítě ve společnosti BKW. Stávající kapacity stačí právě tak pro dvanáct plánovaných alpských fotovoltaických elektráren v kantonu Bern a pro běžné fotovoltaické elektrárny na střechách. Elektřinu z dalších alpských solárních elektráren nebo jiných typů elektráren by však již nebylo možné přijmout. „Je proto nezbytné, abychom se rozšiřováním sítě zabývali již dnes.“ Podle Ebnera trvá rozšíření vysokonapěťové sítě při současných postupech osm až dvanáct let – bez započítání námitek a protestu.

    Jinde je situace sítě ještě prekérnější. Ve Wallisu musely být velké alpské solární elektrárny přebudovány mimo jiné proto, že síťová infrastruktura je příliš slabá na to, aby odvedla elektřinu. Provozovatel sítě Swissgrid tak jasně uvedl, že velké množství elektřiny z hor bude možné odvádět nejdříve po rozšíření sítě v roce 2028. Podobná situace je v Prättigau: v regionu Davos – Klosters bylo několik projektových návrhů zamítnuto, protože není k dispozici dostatečná kapacita sítě pro transport elektřiny.

    Společnost BKW se proto zasazuje o to, aby spolková rada co nejrychleji zavedla expresní postup pro sítě. „Solární expres stanoví, že úřady musí posoudit projekt do šesti měsíců a soudy musí následně do šesti měsíců rozhodnout o námitkách. Stejná pravidla musíme zavést i pro sítě,“ požaduje Ebner.

    Požadavky provozovatelů sítí dorazily k ministrovi energetiky Albertu Röstimu. Do března příštího roku chce předložit příslušný návrh, který má zefektivnit postupy v síti a omezit možnosti podávání námitek. U budoucích projektů by to mohlo přinést úlevu. Pro probíhající projekty v rámci Solarexpressu však tato opatření přicházejí většinou příliš pozdě.
    BLOWUP
    BLOWUP --- ---
    protoze mi prijde ze to je tema ktery sem patri, dam sem dva prelozeny clanky z NZZ ktery se k tomu vyjadrujou v jejich obvyklem, neutralnim a nevzrusenym stylu.

    nejprve jeden pribeh jednoho konkretniho projektu solar expressu:

    Ve stínu sluneční energie: Jak horské obce smlouvají o výnosy solárního expresu

    Krásné Alpy nebo elektřina pro nížiny a ještě více peněz? V horských oblastech se právě vede bouřlivá diskuse o pastvinách, kilowattech a podílech na zisku. Podívejme se do Surses, kde po přehradě nyní údolí rozděluje solární park.

    Daniel Friedli, Surses27.01.2024

    Geld oder Landschaft? Fabio Luzio hat in seiner Familie früh gelernt, dass alles einen Preis hat, auch die Heimat. Sein Urgrossvater Gaudenz gehörte nach 1945 zur Schar der Aufmüpfigen, die sich dagegen wehrten, dass ihr Dorf Marmorera im Wasser eines Stausees versinkt, der Strom für Zürich produziert. Er verlor zuerst diesen Kampf, dann auch den für eine bessere Entschädigung.

    Dědeček Serafin Luzio si později vybudoval nový život v Neu-Marmorera, malé osadě zbývajících odpůrců nad jezerem, a předával tam to, co oficiální historie neučila: Ženevané hráli nefér, svými penězi poštvali chudé občany Marmorery proti sobě a ošidili je, takže 24 rodin nakonec prodalo svou vesnici za 4,7 milionu za elektřinu.

    Nyní stojí i 32letý Fabio Luzio, i když ne tak existenčně, před otázkou: Jakou hodnotu má naše krajina? A kdo z ní má profitovat?

    Tuto otázku položilo město Curych se svou elektrárnou, a to hned dvakrát. EWZ by ráda předčasně prodloužila koncesi pro přehradu Marmorera, aby tam mohla vyrábět elektřinu i po roce 2035. A chce postavit velký solární park ve Val Nandro nad Savogninem: 116 000 solárních panelů na alpské louce o velikosti 90 fotbalových hřišť, které budou vyrábět 66 gigawatthodin elektřiny pro 20 000 domácností.

    Proč ne na Üetlibergu? (poznamka Blowup: Uettliberg je ctvrt curysskych milionaru)

    Fabio Luzio zná toto téma a konflikty, které vyvolává. Pracuje jako elektrotechnik ve vedení projekční firmy, angažuje se v obchodním svazu, je členem parlamentu za FDP a jako lovec a vášnivý horolezec rád brázdí lesy a hory údolí. Nyní sedí v kavárně v Landquartu a k vodní koncesi říká to, co před týdnem řekla u volebních uren i sloučená obec Surses: Ne. „Měli bychom se pokusit přivést zpět do údolí více přidané hodnoty z vodní energie,“ domnívá se. Proto by obec neměla jednoduše vyjednávat pouze s EWZ, ale měla by si nechat otevřené všechny možnosti, včetně té, že koncesi nakonec udělí výrobci, který nabídne nejvyšší cenu. A solární elektrárna?

    Tato otázka v současné době zaměstnává celé údolí. „Solární elektrárna je příliš velká a příliš roztříštěná,“ kritizuje Adolf Poltera. „Zajímalo by mě, co by řekli obyvatelé Curychu, kdyby se jejich Üetliberg pokryl solárními panely.“ Tento 79letý muž polovinu svého života předsedal malé obci Mulegns, vysoko v údolí, kde je silnice k průsmyku Julier tak úzká, že nákladní automobily občas škrtnou o fasády domů. Tento čtvrtek je mlhavo a deštivo, všude taje sníh a Poltera s úsměvem říká: „Vodu máme vždycky.“ A s tím se údolí po desetiletí solidárně vyrovnává. „Už jsme obětovali mnoho, aby dolní část údolí měla elektřinu,“ říká Poltera. Ale „zničit“ kvůli tomu celé alpské pastviny nejde.

    Polteras Poltern právě vyvolává určitý ohlas v celém alpském regionu. Staré koncese na přehrady z poválečného období pomalu vyprchávají a je třeba je znovu vyjednat. A aby se urychlila energetická transformace, spustila federální vláda program „Solar-Express“, který slibuje stavitelům solárních parků v Alpách zjednodušené schvalovací řízení a dotace ve výši 60 procent nákladů. A horské regiony si všude kladou otázku: Máme znovu obětovat půdu pro výrobu elektřiny? Vyděláme na tom dost? Nebo nás velké energetické společnosti z nížin, které většinou za projekty stojí, ošidí?

    Smlouvání o každý cent
    Když v prosinci hlasovalo obecní shromáždění v Saanenu (BE) o solární elektrárně, jeden z účastníků protestoval: „Vyrábíme elektřinu pro město a za to se vzdáváme naší krásné krajiny.“ Výsledkem bylo zamítnutí. A v Ilanzu (GR) úspěšní odpůrci dvou solárních parků kritizovali, že obec jednala o finanční kompenzaci ukvapeně a pod časovým tlakem.

    Ano, všude se tvrdě a hekticky smlouvá o ziscích a nákladech alpské solární ofenzívy, přičemž role jsou jasně rozdělené: horské obce se snaží vytěžit co nejvíce, zatímco dodavatelé elektřiny naopak brzdí. Z oboru se ozývá, že obce a vlastníci pozemků se vrhli do zlaté horečky, kde přitom není moc co vydělat. Šéf energetické společnosti Axpo, Christoph Brand, nedávno řekl, že navzdory dotacím nikdo neví, zda se tyto projekty někdy vyplatí. A bernská společnost BKW tvrdí, že alpské solární parky by mohly významně přispět k bezpečnému zásobování elektřinou. Jejich výnosy jsou však omezené a představy o možných kompenzacích částečně neodpovídají realitě.

    Výsledkem tohoto souboje sil je pestrá směsice nejrůznějších dohod. Hasliberg v Bernském Oberlandu vyjednal pro svůj solární projekt pro alpské pastviny a obec pevnou kompenzaci ve výši 220 000 franků ročně. V Davosu se obec naopak rozhodla pro nízkou základní kompenzaci, za kterou však navíc dostává variabilní odměnu, která závisí na vyrobené elektřině a její ceně. V Lütschentalu (BE) vybojovala obec a alpské družstvo od Jungfraubahnen kompenzaci ve výši 1,3 centu za každou vyrobenou kilowatthodinu elektřiny. Klosters (GR) dosáhlo v tomto ohledu pouze 0,75 centu a rozhodlo se místo toho podílet se na výrobní společnosti. A v Grengiols (VS) stále probíhají jednání o širokém balíčku mnoha z těchto prvků, který má obci a občanům přinést mezi 0,9 a 1,1 milionu franků ročně.

    Který model je tedy nejlepší? A kdo má v boji o plody solární ofenzívy navrch? To dnes nelze s jistotou říci, soudí odborníci z IG Solalpine, kteří vyvíjejí solární projekty pro podniky a obce. Doporučují při odškodnění klást větší důraz na zimní elektřinu, protože ta bude vzácnější a dražší. Pro konečnou bilanci bude rozhodující cena elektřiny za 20, 30 a 40 let, kterou zatím nikdo nezná. A proto má každá dnešní dohoda něco z loterie.

    Poučení z chyb minulosti

    Los padl také na Sursese. Na staré radnici v Tinizongu, kde má prezident Daniel Wasescha svou kancelář, visí staré sluneční hodiny, které v tento šedivý den neukazují čas. O to odhodlanější je Wasescha zahájit v obci solární éru. 49letý muž je ve funkci teprve od začátku roku a hned se dostal do takového zmatku, že někteří v údolí s ním soucítí. Zdá se, že to bere s klidem, dokonce s nádechem černého humoru a přesvědčením, že dělá správnou věc. „Jde o to, abychom mysleli dlouhodobě a pomáhali zajistit, aby Švýcarsko mělo v zimě dostatek elektřiny,“ říká. Na rozdíl od obyvatel Marmorery před 75 lety není obec na penězích nutně závislá, a to i díky vodním poplatkům ve výši 3 milionů franků. Wasescha považuje příjmy za vítaný vedlejší efekt, který lze investovat do lyžařského areálu nebo do snížení daní.

    Přesto i obec Surses tvrdě vyjednávala. Výsledek, který Wasescha v porovnání s ostatními označuje za dobrý, je následující: obec má za každou vyrobenou kilowatthodinu dostat jeden cent, což by podle prognózy mělo činit 660 000 franků ročně. Minimální pravidlo zajišťuje, že částka v každém případě činí 456 000 franků, a pokud cena elektřiny neočekávaně výrazně vzroste, Surses se podílí 50 % na nadměrném zisku. Odměna se navíc každoročně upravuje podle inflace a pro provoz zakládá EWZ akciovou společnost se sídlem v údolí. „Tímto způsobem,“ říká Wasescha, „jsme se poučili z chyb, které mnoho horských oblastí v minulosti udělalo při udělování koncesí na vodu.“

    A přesto mnoho lidí v údolí tento výpočet nepřesvědčil, včetně Fabia Luzia. Ne že by měl něco proti solární energii nebo proti Curychu. Také uznává, že obecní rada vyjednala dobře – víc se asi získat nedalo. Plánovaná elektrárna je však podle něj předimenzovaná a na nedotčených svazích Val Nandro prostě na špatném místě. Proto je jeho závěr: „Za to, co dáváme, není cena dostatečně dobrá.“

    Další kontroverze je již na obzoru

    V pondělí bude obecní shromáždění rozhodovat o tom, zda bude projekt Nandro Solar pokračovat, či nikoli. Podle odhadů mnoha pozorovatelů to bude těsné. A jako často v takových případech, bude záležet také na tom, která strana dokáže lépe zmobilizovat své síly a která z nich vzbudí více sympatií (nebo méně antipatií).

    Jedno je však jisté: nebude to naposledy, co budou obyvatelé Surses muset odpovědět na otázku o hodnotě své domoviny. Na obzoru již čeká další projekt na seznamu federální vlády pro rozvoj vodní energie, a to zvýšení přehrady na jezeře Marmorera o 14 metrů.


    A nakonec pro všechny, koho zajímá zda solární park v Surses bude postaven výsledek hlasováni obce : « Ne, plánovaný velký solární park „Nandro-Solar“ ve Val Nandro v obci Surses se nepostaví.
    Občané obce Surses projekt na obecním shromáždění dne 29. ledna 2024 zamítli. »

    BLOWUP
    BLOWUP --- ---
    BEHALA_LETEM: hele, sama Mlho. Vsimla sis tech cervenejch puntiku? A cist umis?

    "Národní energetický cíl pravděpodobně nebude splněn

    „Solarexpress“ však také ukazuje své limity. Myšlenka vyrábět v zimě v Alpách pomocí solárních zařízení velké množství elektřiny pravděpodobně selže.

    Zařízení, která jsou v současné době ve fázi realizace a plánování, zdaleka nedosáhnou cíle dvou terawatthodin. Tato skutečnost souvisí mimo jiné s opatrností dodavatelů energie.

    Dlouhodobá energetická strategie švýcarské vlády stanoví pro obnovitelné zdroje energie (bez vodní energie) výrazně vyšší cíle, které by měly být dosaženy do roku 2035 (35 TWh) a 2050 (45 TWh).
    R_U_SIRIOUS
    R_U_SIRIOUS --- ---
    PES:

    Víš co, Sašo...



    1. E-fuely a účinnost: Celková účinnost řetězce OZE → e-fuel → spalovací motor → kolo je pouhých 10–15 %, oproti 65–80 % u přímého nabíjení BEV. Na stejný počet kilometrů tedy e-fuel spotřebuje 5–6× více obnovitelné elektřiny. E-fuely mají smysl v letectví či námořní dopravě, ne v osobních autech.



    2. Energetická hustota – špatná metrika: Wh/kg je klíčové pro letadla, ne pro auta. Průměrný řidič ujede denně ~40 km – současné BEV s dojezdem 300–500 km to zvládají i v zimě celý týden bez dobíjení. 22× rozdíl v hustotě energie je v praxi irelevantní, pokud auto zvládne pokrýt 95 % reálných cest.



    3. „22× rozdíl" vytržený z kontextu: Srovnání ignoruje hmotnost celého pohonného ústrojí (ICE motor + převodovka + výfuk = 250–400 kg vs. elektromotor 30–80 kg), well-to-wheel účinnost (ICE 20–25 % vs. BEV 70–80 %) i fakt, že rozdíl v celkové hmotnosti vozu je pouze 15–25 %, nikoliv 22násobek.



    4. „Odpadní teplo" v zimě: Prezentovat 60–70% ztrátu energie jako výhodu je paradoxní. Moderní BEV tepelná čerpadla (COP 2–4) zvládají středoevropskou zimu s navýšením spotřeby o 15–25 %. V létě je odpadní teplo ICE čistá ztráta.



    5. Promrzlé baterie: Současné BEV mají aktivní tepelný management a předkondicionování. V Norsku tvoří BEV přes 90 % nových aut a fungují celoročně spolehlivě. ICE vozy v mrazu rovněž trpí – studené starty, hustý olej, parafínování dieselu.



    6. Regulace a mandáty: Trh nezohledňuje externality (znečištění, hluk, zdravotní náklady). Katalyzátory, bezolovnatý benzín i bezpečnostní pásy byly prosazeny regulatorně – a dnes je nikdo nezpochybňuje. Bez regulačního tlaku navíc hrozí ztráta konkurenceschopnosti vůči čínským výrobcům BEV.



    7. Co argument zcela pomíjí: O 30–50 % nižší náklady na palivo, dramaticky nižší údržbu (žádné oleje, filtry, rozvodové řemeny, výfuky), nulové lokální emise (NOx, PM2.5), nižší hluk a potenciál V2G (vozidlo jako úložiště pro stabilizaci sítě).






    Závěr: Celý původní argument je ukázkový cherry-picking – vybírá jednu metriku (Wh/kg), kde benzín jasně vede, a prezentuje ji jako rozhodující, zatímco ignoruje celkovou systémovou efektivitu, provozní náklady, externality a reálné potřeby většiny řidičů.

    BLOWUP
    BLOWUP --- ---
    CRAZY_IVAN: ja jsem nepsal, ze jde o nebezpecny odpad, ale ze se musi spalit jako nebezpecny odpad. Krome toho, dopad vsech tech mikroplastik produkujicich rozpadajicich se jachet je taky takovy tema, o kterym nejspis nechces nic vedet :-)

    Zelene kteri "ochranu planety a zivotniho prostredi" pred sebou nesou jako monstranci uz tohle tema v podstate nezajima - jak jinak interpretovat ze kolateralni skody ktere zpusobuji napriklad devastaci a neobyvatelnost celych krajin jako v pripade tezby lithia prechazeji trapnym mlcenim. To tema je pro ne jenom vehikl k opodstatneni svy zbytecnosti, at to stoji co to stoji, at to prinasi uzitek nebo skodu.

    Ale dneska k tematu vrtulek vysel hezkej clanek v NZZ, enjoy ;-)

    Pro zelené je větrná elektrárna spasitelem. Odmítají jakékoli nezbytné úpravy energetické transformace

    Německá ministryně hospodářství Katherina Reiche chce novým zákonem přimět provozovatele obnovitelných zdrojů energie, aby se podíleli na nákladech celého systému. To je již dlouho potřebné. Zelené však již téměř nelze přesvědčit žádnými argumenty.


    Výňatek z newsletteru „Der andere Blick am Abend“ (Jiný pohled na večer), dnes od Mortena Freidela, zástupce šéfredaktora NZZ Deutschland.

    Je užitečné si na chvíli připomenout výchozí situaci Německa. Země v uplynulých 25 letech podpořila obnovitelné zdroje energie částkou více než dvě stě miliard eur, a přesto má jednu z nejvyšších cen elektřiny na světě. Vystoupila z jaderné energie šetrné ke klimatu, ale přesto chce být klimaticky neutrální před všemi ostatními významnými průmyslovými státy světa. Deindustrializace země je již v plném proudu, přičemž nejtěžší roky teprve přijdou.

    Drtivá většina občanů je přesvědčena, že klimatická neutralita v roce 2045 je pro Německo nedosažitelná; přesto ani v CDU se vážně nediskutuje o zmírnění národních klimatických cílů a jejich přizpůsobení evropským cílům. Příslušný návrh Ekonomické a sociální unie byl právě zamítnut uvnitř strany, ještě než mohl být předložen k hlasování na nadcházejícím federálním sjezdu strany. Císař je nahý, ale nikdo to nesmí vyslovit. Takový je současný stav.

    Nyní ministryně hospodářství Reiche naznačila možnost drobných změn. Chce provést revizi dosavadní energetické politiky. V zásadě chce poskytnout provozovatelům sítí větší svobodu a provozovatelům větrných a solárních elektráren uložit větší podíl na nákladech celého systému.

    To vše je již dlouho potřebné. Kdo chtěl postavit větrnou elektrárnu, nemusel si dosud klást otázku, zda je v dané oblasti vůbec potřeba. Peníze dostal tak jako tak, i když elektřinu nebylo možné dodávat do sítě. Navíc některé podniky musely čekat na připojení k elektrické síti celé roky, protože provozovatelé sítí museli dosud vyřizovat všechny žádosti o připojení v pořadí, bez ohledu na to, jak nepodstatné a nereálné tyto projekty byly.

    To, co Reiche zamýšlí, je to nejmenší

    Tato pravidla pocházejí z doby, kdy politici zastávali názor, že je třeba podporovat obnovitelné zdroje energie navzdory všem překážkám, aby se prosadily. To je však již dávno minulostí. Dnes je nutné přimět provozovatele větrných a solárních elektráren, aby přijímali ekonomicky smysluplná rozhodnutí. To, co Reiche zamýšlí, je tedy to nejmenší, co lze udělat pro návrat k rozumné energetické politice v Německu.

    A přesto pobouření zelených neznalo hranic. Bývalý státní tajemník spolkového ministerstva hospodářství Sven Giegold označil Reichle záměr za „zákonnou blokádu výstavby“. Předsedkyně frakce zelených v Bundestagu Katharina Dröge hovořila o „tvrdém útoku na energetickou transformaci“, její zástupce dokonce o útoku na obnovitelné zdroje jako takové.

    To ukazuje, o co této straně ve skutečnosti jde. Obnovitelné zdroje energie se pro ni staly samy o sobě cílem. Její členové vnímají každý pokus o zpomalení jejich rozvoje jako generální útok. Dokonce i v případě, že jde, jako v případě Reichle návrhu, o snížení nákladů a zefektivnění ochrany klimatu.

    Zelení se tak stávají mluvčími lobby větrné a solární energie. Ale jde tu o víc. Strana se ráda považuje za osvícenskou. Poukazuje na meze planetární odolnosti a odsuzuje údajně nezodpovědné využívání zdrojů průmyslovými národy. Z historického hlediska má toto sebevědomí své opodstatnění.

    Energetická transformace jako program převratných změn

    Jako žádná jiná strana v Německu ukázali Zelení občanům, že ekonomický růst často jde ruku v ruce s ničením přírody. Vysvětlili jim, že je třeba mezi těmito hodnotami najít rovnováhu. A přesto právě oni dnes jako málokdo jiný v tomto hledání rovnováhy selhávají.

    Ani ekonomická krize, ve které se Německo nachází, na tom nic nezměnila. Větrné elektrárny musí mít přednost, ať to stojí, co to stojí. Hlubší důvod pro to ironicky spočívá v buržoazních stranách. V míře, v jaké se přiklonily ke kurzu Zelených, se části strany radikalizovaly. Už nestačilo trvat na racionální ochraně přírody. Musela být obzvláště čistá, aby se odlišila od konkurence.

    Kořeny tohoto postoje sahají hluboko. Pro některé levicové politiky byla energetická transformace vždy více než jen projektem směřujícím k klimatické neutralitě. Pro ně je to socialistický program převratných změn, jehož cílem je zlomit moc velkých korporací a vytvořit co nejméně hierarchickou společnost. Větrná turbína je pak více než jen elektrárna, která vyrábí energii s co nejmenším dopadem na životní prostředí. Je to spasitel.

    Kdo však z ochrany klimatu činí náboženství namísto racionálně zvládnutelného programu, podstupuje velké riziko. Musí dávat pozor, aby občané neztratili víru. Jinak nakonec nezůstane nic jiného než památníky zaniklé zbožnosti.
    CRAZY_IVAN
    CRAZY_IVAN --- ---
    Mechanická recyklace (Co-processing v cementárnách)

    Proces: Lopatky se rozdrtí na malé kousky.
    Využití: Drť se přidává do pecí při výrobě cementu.
    Energetická složka: Pryskyřice (plasty) shoří a slouží jako palivo, které nahrazuje uhlí.
    Materiálová složka: Skelná vlákna se taví a stávají se součástí slínku (základní složka cementu), kde nahrazují písek nebo jíl. Tím se snižuje potřeba těžby primárních surovin.


    Chemická recyklace a pyrolýza

    Pyrolýza: Tepelný rozklad bez přístupu kyslíku. Umožňuje získat zpět uhlíková nebo skleněná vlákna a uhlovodíky z pryskyřice. Kvalita recyklovaných vláken je však často nižší než u nových.
    Solvolýza: Chemický rozklad pomocí rozpouštědel a tepla/tlaku. Cílem je rozpustit pryskyřici a získat čistá vlákna. Jde o energeticky náročný proces, který je zatím spíše ve fázi vývoje a pilotních projektů.


    Opětovné využití v architektuře a infrastruktuře (Re-use)

    Mosty a lávky: Díky své nosnosti a délce se lopatky používají jako nosníky pro cyklostezky nebo pěší lávky.
    Městský mobiliář: Části lopatek se řežou a upravují na lavičky, zastávky MHD nebo přístřešky pro kola.
    Dětská hřiště: Využití dutých částí jako prolézaček nebo tunelů (např. projekt v Rotterdamu).
    Protihlukové stěny: Nařezané kusy se skládají do bariér podél dálnic.

    ...

    a samozřejmě jsou už recyklovatelné lopatky a vývoj jde, ale pojdme se soustředit na něco takového u zdroje, u kterého je jeho eko náročnost popsaná horem dolem a pojďme ignorovat nevýhody spalování a minimalizovat jeho dopady
    PES
    PES --- ---
    OMNIHASH: Ale jistě, takoví jako ty to budou zlehčovat a bagatelizovat...
    ...dokud nebudou bez proudu.

    Nicméně je třeba sledovat ten Západ, protože u nás máme stále ještě poměrně výhodu (byť si jí nevážíme), že od komančů byla energetická infrastruktura dimenzovaná dost brutálně + s tím jak odumřel ten nejtěžší průmysl, tak ta síť dostala rezervní čas - nicméně přechod na malé a mikrozdroje (OZE) distribuované místo velkých centrálních výrob tomu moc nepřidává a postupný tlak převodu prakticky všeho na elektro (včetně dopravy) to nedá moc dobře...
    R_U_SIRIOUS
    R_U_SIRIOUS --- ---
    INFO.CZ | Česká cesta pro OZE: Megabaterka na brownfieldu s vlastní AI nepotřebuje zelené dotace
    https://www.info.cz/zpravodajstvi-a-komentare/modlany-fotovoltaika-baterie-ai-bez-dotaci

    Fyzika kontra Green Deal
    KOMENTÁŘ RADKA KOVANDY | V Modlanech na Teplicku, v krajině poznamenané povrchovou těžbou uhlí, se do své závěrečné fáze blíží projekt, který je mnohem víc než jen další solární elektrárna. KATEMO Park Modlany spojuje obří fotovoltaickou elektrárnu s bateriovým úložištěm, které je největší v Česku. Už zkraje roku dosáhne kapacity 42 megawatthodin (MWh) a do konce 2026 se rozroste na finálních 130 MWh. Zásadní ale nejsou energetická čísla, nýbrž ta ekonomická: projekt ukazuje, že i v Česku lze vybudovat velký obnovitelný zdroj bez (leckdy diskutabilních) dotací a státní podpory.
    PES
    PES --- ---
    MARASAN: no jo, zase zpochybňovat a dehonestovat...

    Hlavně, že autoři studie jsou "exkperti" alias soft-kecálisti co nemají o tvrdé fyzice v energetice ani páru, protože pod SEEPIA jsou podepsáni zejména tito z Oddělení environmentální ekonomie a sociologie

    Mgr. Milan Ščasný, Ph.D., - spotřební chování a poptávka domácností, faktory ovlivňující environmentálně signifikantní chování, oceňování netržních statků

    Mgr. Lukáš Rečka, Ph.D. - energetická a environmentální ekonomie

    JUDr. et Mgr. Vojtěch Máca, Ph.D. - Právo a ekonomie v oblasti životního prostředí

    zatímco za ČVÚT to kritizují

    Prof. Ing. František Hrdlička, CSc., FS ČVUT

    Doc. Ing. Lubomír Lízal, PhD., FEL ČVUT
    R_U_SIRIOUS
    R_U_SIRIOUS --- ---
    LAUNCHER:

    Tam zazněla jedna podstatná věta: Chybí nám zdroje.
    A druhá: ...energetická náročnost (spotřeba) roste.

    Jak to asi může dopadnout?
    KUTAS
    KUTAS --- ---
    OMNIHASH: dokud jsou v call centrech lidi, tak to není osekané na úplně minimum ;)
    Já řeším jedno globální call centrum, kde se z 2000 lidí dostali za poslední rok na 1300 a příští rok půjdou pod 1000, postupně to přesouvají všechno na AI agenty.
    Co se týče třeba toho marketingu, tak tam je to úplně šílené - reklamy co se točily klidně několik měsíců, máš hotové za 2 týdny s násobně menším týmem. Loni točila třeba ta Coca-Cola svoji vánoční reklamu s AI a 20 lidma, letos udělala o něco kvalitou o něco lepší reklamu s 5 lidma... a takových use cases je prostě spousta.

    To, že to samozřejmě manažeři nezvládají, není to snadné aplikovat a výmysly typu - "teď nemusíme nabírat programátory a kodéry, protože to všechno šoupnem na Claude" - je věc druhá. Žádná adopce není úplně snadná, ale to, jaký skok to udělalo za poslední rok je neskutečné, ono se to zpomalí, ale taky se s tím naučíme pracovat. Nejde o to, že lidi hromadně přijdou o práci, spíš se ta práce jako taková hodně změní a lidi začnou být opravdu efektivnější - v podstatě to co píšeš ty, bude se víc makat, protože s AI toho reálně zvládneš prostě víc.

    Nevěřím, že splaskne nějaká zásadní bublina, spíš se ten trh jako takový konsoliduje a vyhrají velcí hráči. Kdyžtak je ohledně AI audítko, tak se můžeme v té diskuzi přesunout tam - [Artificial Intelligence AI] - jen chci k tématu říct, že prostě ta energetická náročnost prostě stoupat bude a ještě se nějakou dobu nezastaví.
    SHEFIK
    SHEFIK --- ---
    MAKROUSEK: netusim, nedovolim si bez researche prezentovat domenky. Ja reaguju ja tvuj statement v duchu 'zachranit planetu nemuzeme, protoze energeticka chudoba' a predkladam tvrde data z vyzkumu lidi, kteri se tim zabyvaji/zivi, ze je to naopak. Energetickou chudobu (bez baseloadu) naopak zacnes nejjednodusseji odstranovat pomoci renewables. Je to nejen prokazany, ale je to i soucasnym trendem.

    Az se lokalni produktivita navysi na smysluplnou uroven, muzou si dat baseload v bateriich, nebo vybudovat infra pro pripojeni do site.
    PES
    PES --- ---
    PAN_SPRCHA: u EOn snižují také cenu těm bez úvazku (o tom je článek):

    Energetická společnost E.ON v příštím roce trvale sníží ceny energií pro zhruba 800 tisíc zákazníků se smlouvami na dobu neurčitou. Oproti standardnímu ceníku pro letošní rok budou dodávky elektřiny a plynu o deset procent nižší. Dodavatel tak naváže na dočasnou slevu, kterou nabízel už v závěru letošního roku.
    SHEFIK
    SHEFIK --- ---
    Energetická skupina Sev.en Česká energie oznámila ztrátu 1,8 miliardy korun. Do výsledků firmy, která je druhým největším producentem elektřiny a uhlí v zemi, se propsalo drastické snížení hodnoty jejích dceřiných společností. Jedná se zatím o nekonsolidované výsledky.

    Druhý největší výrobce elektřiny je v mínusu. Prodělal skoro 2 miliardy - Ekonomický deník
    https://ekonomickydenik.cz/druhy-vyrobce-elektriny-v-cesku-prodelal-skoro-2-miliardy/
    PES
    PES --- ---
    ...aneb co bylo i v mainstreamu před 15 lety :-(

    Thorium - energetická záchrana lidstva | Plus
    https://plus.rozhlas.cz/thorium-energeticka-zachrana-lidstva-6694650
    KUTAS
    KUTAS --- ---
    Tak to je snad jasné, že bez fosilu se teď ještě pár let neobejdeme, ne? Tohle snad není třeba nějak zpochybňovat.

    Mě by spíš zajímaly ty reálné negativní dopady GD, v tomhle slyšim dost rozdílná stanoviska a upřímně si nejsem jistý, kde je pravda. Souhlasím s tím, že si nemůžeme zlikvidovat průmysl nebo způsobit sociální nepokoje. Jen teda oproti tomu hrozí v podstatě to samé, když bude globální změna klimatu pokračovat.
    Navíc přichází na řadu ta energetická soběstačnost a bezpečnost. Tam mi teda decentralizace se soláry na střeše dávají velký smysl nebo schované mega baterky někde pod zemí.
    JIMIQ
    JIMIQ --- ---
    Top 10 Countries Leading Battery Production 2025 - World ranking sites
    https://statranker.org/economy/top-10-countries-leading-battery-production-2025/

    In 2024, global battery demand exceeded 1 terawatt-hour (TWh), driven by a 25% rise in EV sales to 17 million units. By 2025, the industry is expected to produce over 2.5 TWh of battery capacity, with manufacturing concentrated in a few key countries.
    ------

    Kolik teda potřebujeme? Říkalo se, že při správném poměru FVE a VTE a využití stávajících hydro a PVE stačí 72 hodin úložiště

    celková roční energetická spotřeba lidstva je nějak kolem 180PWh, ale 120 z toho jsou tepelné ztráty
    obnovitelné + jádro jsou nějakých 12PWh užitečných (t.j. nepočítám ztráty z jádra)
    takže nám chybí 48PWh generace a 3 dny úložiště je 500TWh
    To do 2045 dáme s prstem v nose myslím
    PES
    PES --- ---
    Pro zajímavost...

    Byly to obnovitelné zdroje - EchoPrime.cz
    https://www.echoprime.cz/a/Hbgte/byly-to-obnovitelne-zdroje

    Čtvrtého července v poledne postihl severní Čechy, větší část východních Čech a pravobřežní Prahu několikahodinový výpadek proudu. Ještě dlouho po nahození sítě nejezdily některé vlaky a hospodářské škody jdou minimálně do stamilionů. Na reakcích státního dispečera ČEPS, provozovatele sítě vysokého napětí, bylo nápadné, s jakým důrazem preventivně odmítal hypotézu, že by výpadek mohly zavinit náhlé toky obnovitelných zdrojů energie (OZE) zpoza hranic. Oficiálním a doposud jediným viníkem je fázové vedení V411 nedaleko Kadaně, které shořelo a spadlo. Nachází se ovšem nedaleko místa, kudy do České republiky ústí hlavní přívod elektřiny z Německa. Stejně jako dispečer vylučují OZE ze skupiny podezřelých i vládní politici, namátkou ministr dopravy Martin Kupka nebo předseda STAN, ministr vnitra Vít Rakušan. My jsme si pro nejpravděpodobnější vysvětlení zašli na ČVUT za předním českým energetikem, profesorem Františkem Hrdličkou.

    Jak k tomu blackoutu došlo podle vás?
    Když se podíváte na elektrickou síť v Evropě, zjistíte, že za normálních okolností fungují u nás přetoky asi takto: co přichází z Německa, jde přes nás dál na Slovensko a do Maďarska, odkud tok pokračuje dolů na Balkán. Co přichází z Polska, jde přes nás do Rakouska a odtamtud případně do Bavorska. Anebo to stejnými toky teče obráceně. Jak kdy, a i podle toho, zda je den, nebo noc. Ovšem většinu české poptávky kryje česká soustava a výhodnou elektřinu nakupujeme na spotu pro doplnění přečerpávacích elektráren. V zimě je to samozřejmě úplně jinak, v zimě většinou naopak my prodáváme ven, někdy hodně. Teď ale mluvíme o létu, že. V létě si z přeshraničních přetoků necháváme maximálně tak malé stovky megawattů výkonu, víc ne. Ovšem minulý pátek byl poněkud odlišný a kolega Ivan Beneš provedl zajímavé srovnání: stavu v pátek 4. července v sedm hodin ráno a ten samý den v jedenáct hodin, tedy těsně před blackoutem.

    Onen pátek v sedm hodin ráno si z přetoků skoro nic nebereme. Ale v jedenáct hodin, kdy se k přetoku z Německa přidal ještě i obrovský přetok z Polska, jsme z přetoků kupovali víc než 1,5 gigawattu takzvané laciné energie. Systémové elektrárny jsou řízeny z ČEPS, a to po jednotlivých blocích. Blok v elektrárně tvoří turbína a kotel. Až na ty jednotlivé bloky dispečer elektrárnám nařizuje, v jakém výkonu mají jet, může jim nařídit, aby snižovaly, nebo naopak zvyšovaly výkon. Jaderné elektrárny ten pátek jely nepřetržitě ve výkonu 3000 megawattů. Ale z Benešova srovnání vidíme, že uhelné elektrárny ráno v sedm ještě fungovaly v celkovém výkonu 2700 megawattů, zatímco v jedenáct hodin už jen ve výkonu 1760. Rozdíl 1000 megawattů jsou mimochodem například celé Počerady při plném výkonu.

    Takže ČEPS coby dispečer v pátek dopoledne stahoval výkon uhelek. Proč?
    Protože jsme u nás konzumovali ty zahraniční přetoky OZE. Tentokrát tedy ne že zelený proud tekl přes nás z jedné země do druhé. Tentokrát jsme si ho tu sami spotřebovávali.

    Tak je možná lepší mluvit místo přetoků o vtocích.
    OK. Jak říkají soudruzi Zelení: Kupovali jsme lacinou elektřinu. Tím pádem dispečer, ČEPS, musel stahovat výrobu a stahoval uhelky. V době pádu vodiče sjížděly svůj výkon Ledvice, byly na 300 megawattech. To řekl mluvčí ČEZ Ladislav Kříž. Z 600 megawattů ráno byly Ledvice před polednem na 300. A ve chvíli, kdy padl onen drát, ještě pořád jely dolů! Přitom následkem spadlého drátu se skokově změnila frekvence. To je špatně, protože v tu chvíli vám začnou vypadávat pohony zařízení. Pan Kříž písemně uvedl, že k potížím a pádu výkonu na 200 megawattů došlo jednu minutu po havárii vodiče vedení V411. Oni se snažili Ledvice zase najet, ale to se už přes opakované pokusy nepodařilo. Je třeba vědět, že 200 megawattů je v pásmu minimálního výkonu, protože to je stav, kdy i blok v elektrárně začíná být nestabilní. Tohle vám nepřiznají, ale taková je prostě skutečnost: dispečer z ČEPS Ledvicím nařídil sjet, ty nakonec spadly úplně, no a ten drát spadl během sjíždění výkonu Ledvic. Drát zase spadl proto, že jím pravděpodobně přiváděli víc elektřiny, než je zdrávo, což byla okolnost nezávislá na Ledvicích.

    Jak byste zodpověděl premiérovu otázku, jak je možné, že jeden spadlý drát ochromí velkou část republiky?
    Že když drát přetížíme, tak se ohřeje více než při běžném zatížení, dojde k délkovému protažení vodiče a pravděpodobnost poruchy, tedy pád vodiče, se o hodně zvýší. Podstatné je, že tok ze zahraničí byl toho dne vyšší než obvykle. O kolik, v tom už se názory různí. Za normálního provozu když chcete vysokou účinnost, tak vám vedení jako V411 nevede víc než půl gigawattu. Ale v ten inkriminovaný pátek V411 prý táhlo přes jeden gigawatt. Což ono i třeba utáhne, ale už ten drát při tom trochu svítí, jak se říká tomu, když se ohřívá. A jak bylo teplo, drát se může i natáhnout a tak jako v tomto případě spadnout.

    Aby nebyla mýlka: pokud vedení 411 táhlo víc než jeden gigawatt, ten rozdíl byl ze zelených přetoků?
    No ano, odebírali jsme hodně proudu z Německa a ovšem i z Polska. A ještě teď k tomu všemu nikdo nechce říct, jak to ten den bylo s oddělovacími transformátory u hranic, které mají blokovat příliš velký přítok energie od sousedů. Co já vím, tak ze čtyř transformátorů u nás je jeden dávno mimo provoz, ten se prostě spálil. U ostatních tří se neví, nějaké snad jsou v opravě.

    Není možné, že jsou ty transformátory funkční, a my je z nějakého důvodu nezapínáme?
    To snad možné ani není. Transformátory jsou zabudované napevno, mají nastavený limit, po který až mohou pustit přetoky tak, aby ty přetoky nepřetížily domácí vedení. No jestli transformátory nejsou funkční, tak máme stav stejný, jako než když jsme je za miliardy postavili: když na to přijde, žhaví se nám dráty. A co se dělo dál: dohromady padlo devět velkých rozvoden, většina na severu Čech. Ale ono jich taky hlavně v Podkrušnohoří je hodně. Ovšem výpadek dolehl až do Královéhradeckého kraje. Takže to nebyl zrovna malý výpadek.
    "Když se podíváte na finální verzi Státní energetické koncepce, nápadů v ní sice spatříte jak od Šumavy k Tatrám, ale podstatné je, že se v koncepci nikde nepíše, čím nahradíme uhlí," říká František Hrdlička. - Foto: Michal Čížek

    Transformátory na obranu proti německé zelené energii jsme si platili sami, že?
    Ano, přičemž tranzit přes naše území je v zásadě zadarmo. A ještě se nám to projeví na ztrátách ve vedení. Když vedení přetěžujete, máte samozřejmě vyšší ztráty elektřiny.

    Teď se ČEPS vytýká, že měl frekventovaná vysoká vedení už dávno mít zdvojená, respektive že sice ta vedení zdvojuje, ale nedostatečně.
    Ehm, on kdyby zdvojoval dostatečně, tak to v ten pátek bylo ještě horší. ČEPS zdvojuje vedení do Německa. Ale spadlý drát nespadl ve vedení z Německa, ale už ve vnitrostátním vedení! Na úseku od německých hranic k první rozvodně už to zdvojené vedení dávno mají. Dnes vedení v tomto úseku utáhne 2 x 400 megawattů a cílový stav je dokonce 4 x 400. Jenže tím jen přitáhnete víc německého proudu na určitou rozvodnu. A pak tento proud musíte transportovat v naší síti. Když chcete instalovat zdvojení do Německa, musíte už mít zajištěné vnitřní cesty.

    Z pohledu Prahy k tomu přistupuje ještě jedna okolnost. Pro případ nouze vedou do Prahy dvě vedení z Temelína. Ale teď bylo jedno mimo provoz, neboť jeden blok Temelína je přes léto vypnutý a rekonstruuje se. V jaderných elektrárnách se prostě všechny opravy plánují na léto. Kdybychom chtěli řídit soustavu ještě i přes jaderné elektrárny, museli bychom snižovat a zvyšovat i jejich výkon. Ono to lze, dělají to Francouzi, pak ovšem mají vyšší četnost poruch, protože jaderné bloky to snižování nemají až tak moc rády.

    Tady vsuvka: loni jsme od Evropské komise dostali notifikaci na pátý blok Dukovan a v něm podmínku, že OZE budou mít přednost před jádrem. To se budou Dukovany vypínat a zapínat?
    Vypínat je vůbec nesmíte. V okamžiku, kdy byste jaderný reaktor vypnul, nastávají procesy vnitřního rozpadu v palivu. Vznikne v něm takzvaná jodová rána, to, co šlo do vzduchu při výbuchu v Černobylu. Havárie v Černobylu se udála na odstaveném a znovu rychle najetém bloku. Takže vypínat a zapínat určitě ne. Ovšem sjíždět s výkonem v reaktoru můžete. Jen pak potřebujete vysokou reaktivitu a musíte palivo víc zatěžovat, čili při tomto druhu provozu rychleji opotřebováváte palivo. Prostě ekonomicky je to blbost, co vám mám povídat.

    Je tedy dukovanská notifikace vůbec hodnotná?
    Že se vůbec povedlo pátý blok Dukovan odnotifikovat, je jedna věc. Ale že v notifikaci jsou i takovéto nesmyslné, komické podmínky, to je jiná.

    Vrátil bych se do 4. července. Ředitel ČEPS Michal Durčák tvrdí, že v inkriminovaný pátek nebyly přetoky nijak nadprůměrné, takže přeshraniční OZE jsou v tom nevinně.
    Jak říkám, tranzit byl pořád stejný, ovšem ten pátek jsme z množství tekoucího k nám brali víc než jeden gigawatt. Což normálně neděláme. Normálně odebíráme z přetoků malé stovky megawattů, minulý pátek to bylo až třikrát tolik. Protože byla levnější elektřina, nejen z Německa, ale i z Polska. Poláci taky mají větrníky, taky ten den měli přebytky a všechno tlačili sem. Výsledkem byl blackout takříkajíc teritoriální, sešlo se to na severních rozvodnách.

    Co se dá z českého blackoutu vyvozovat pro českou energetickou politiku?
    Že když chci nakupovat v zahraničí lacinou elektřinu, tak se svou soustavou musím umět zacházet lépe, než s ní dnes zacházím. Páteční událost bych tak z 80 procent hodil na krk ČEPS. To ČEPS nějaké konkrétní uhelné elektrárně oznámí: Jedete teď na 400 megawattů, přejděte na 300, tečka. Opakuji: Ve chvíli, kdy spadl ten drát, byli v Ledvicích na 300 megawattech a ještě sjížděli, ani nevím kam až. Přece v ČEPS musejí vědět, že když sjíždím v elektrárně s výkonem, může se elektrárna dostat do potíží. A to pak musím mít ještě jinde zálohu. Proč třeba nenajeli Orlík? V české soustavě máte jednak přečerpávací elektrárny – Dlouhé stráně, Dalešice, Slapy – a jednak průtočné vodní elektrárny, kde držíte vodu v nádrži, a když je zle, tak třeba na hodinu pustíte víc vody a zrychlíte průtok. Dispečer musí vědět, kam až může s uhelkami bezpečně sjet. A musí dohodnout odpovídající záložní zdroje. Za což se samozřejmě jejich provozovatelům platí. Všechno stojí peníze.

    Vyvíjí se naše energetická politika dobrým směrem?
    Když se podíváte na finální verzi Státní energetické koncepce, nápadů v ní sice spatříte jak od Šumavy k Tatrám, ale podstatné je, že se v koncepci nikde nepíše, čím nahradíme uhlí. Když s vámi bude mluvit ekonomický ředitel ČEZ (Pavel Řežábek – pozn. red.), tak on udělá něco neuvěřitelného: sečte všechny výkony tvrdých zdrojů – plyn, uhlí, jádro –, které jsou teoreticky k mání, taky instalované výkony velkých průmyslových firem.

    Škodovka, Setuza, Unipetrol – všechny tyto firmy si elektřinu částečně vyrábějí samy, ale tu také samy spotřebovávají. Žádný podnik nemá vlastní elektřiny dost, a tak musí ještě kupovat další. Když ovšem napaříte vysokou cenu povolenky, i takový podnik si bude elektřinu víc kupovat než sám vyrábět z uhlí. Například Škodovka dnes svůj proud vyrábí z 60 procent z uhlí a 40 procent z biomasy a chce dosáhnout 100 procent biomasy, i když tedy ve svém okolí už biomasu nemá moc kde brát. Unipetrol vyrábí svou elektřinu ze 100 procent z uhlí. Když se v Unipetrolu rozhodnou, že už tedy nepojedou na uhlí a nebudou mít místo toho co jiného postavit, tak prostě rafinerii u nás zavřou. Jsou to Poláci a v posledku jim to je jedno.

    Každopádně vzpomínaný ekonomický ředitel ČEZ spočítá hypotetické zdroje a řekne: To přece stačí. Ale zaprvé některé ty výkony už ani neexistují, jsou jen na papíře, zadruhé nikdy nemáte v provozu zdroje všechny a musíte počítat s takzvanou disponibilitou. Dokonce i když je disponibilita vysoká, třeba na 90 procentech, ani to pořád ještě nestačí. Vy musíte mít zálohu proti neočekávaným výkyvům. Ta záloha by měla být aspoň deset až dvacet procent. Do stavu pokrytí poptávky z tvrdých zdrojů tedy tvůrcům SEK odhadem takových 30 procent chybí. Koneckonců se to dočtete i v poslední zprávě ČEPS o zdrojové přiměřenosti, byť ne v závěrech. Je to v textu, tady je potřeba číst zprávu pečlivě a celou.

    Taky se Česká republika v evropské přehledové analýze ENTSO-E umístila druhá nejhorší pro rok 2028.
    Ano, v hodnocení bezpečnosti, v tom smyslu, že nedojde k výpadku. Což ovšem můžete pojímat různě. Když si přečtete tu českou zprávu o zdrojové přiměřenosti, vidíte, že jedno z kritérií zní: Za kolik by čeští zákazníci byli ochotni koupit elektřinu? ČEPS odhad jejich ochoty v poslední zprávě velmi zvýšil, a tak dosáhl nízkého počtu hodin, kdy není dostatečná nabídka (neboť u enormně drahé elektřiny se podle úvahy ČEPS už investorům vyplatí stavět více zdrojů – pozn. red.) a elektřina se musí nakupovat za hodně vysokou cenu, pokud je tedy odkud. Ale pro ENTSO-E musíme dodávat pravdivé údaje, takže tam jsme najednou vyskočili úplně jinam. V ENTSO-E odhadují pro Českou republiku a pro rok 2028 zhruba 19 hodin ročně teoretických nedodávek. To by znamenalo, že část spotřebičů se v krizovou chvíli musí odstavit. Část toho mají být odstavení nevynucená, ale sjednaná. V poslední české zprávě o zdrojové přiměřenosti se tvrdí, že už u nás má ČEPS přísliby na 400 megawattů, kdy se spotřebitelé odpojí sami.

    Kdo, soukromé továrny?
    Máte dva různé zdroje odpojování. Jedním jsou takzvané chytré spotřebiče. Když máte doma chytrý spotřebič, ten má v sobě už zabudováno, že vám ho mohou na dálku vypnout. Třeba vám takhle během praní vypnou pračku a časem ji zase pustí. Druhý zdroj představují firmy, s některými se údajně ČEPS dohodl, že se když tak vypnou.

    Ty by se asi nevypínaly zadarmo…
    Ano, vám se to záhy projeví v ceně, protože její regulovaná složka obsahuje platby za zálohové výkony. I tohle sjednané odpojení bude vlastně zálohový výkon. Stejným způsobem pochopitelně zaplatíte ještě i masivní investice do distribuční sítě.

    Zelené zdroje mají obecně menší výkon, je to tak?
    Mezinárodní energetická agentura v minulosti porovnala možné scénáře vývoje do roku 2050. Scénáře byly čtyři: první jako zachování dosavadního systému, druhý byl jaderný scénář a konečně dva scénáře takzvaně nízkoemisní, jeden s převahou OZE, druhý téměř jenom OZE. U každého scénáře se počítalo, kolik potřebujete výkonu. Ukázalo se, že čím jste zelenější, tím potřebujete na pokrytí stejné spotřeby vyšší výkon. U fotovoltaiky dostanete v ročním průměrném výkonu z jednoho megawattu dodávku deset procent, tedy průměrná hodnota z jednoho instalovaného megawattu je sto kilowattů. To znamená, že u obnovitelných zdrojů musíte postavit násobný výkon než u palivových zdrojů, a aby to fungovalo, musíte mít násobně dimenzované sítě. Pokud byste směřoval k energetice, která je kompletně zelená, jsou investice do sítě cca čtyřikrát vyšší.

    Poslední tři roky u nás probíhala druhá solární horečka. Jak ta přispívá k destabilizaci sítě?
    Nejvíc pochopitelně přispívají velké větrné parky – přejdou nad nimi mraky a soustava zaznamená skokový propad ve výkonu. Ten propad musí být dohnán do deseti minut. U malých uživatelů je průšvih v tom, že solárníci, kteří lidem prodávali projekty, je stavějí bez baterie, jen aby byly laciné. Jenže když máte panely a nemáte baterku, pak jste pro síť skutečně zátěž. Chvíli vám vaše elektrárnička jede, pak se zatáhne, ona vám zase nejede a vaše výkyvy musí vyrovnávat dodavatel elektřiny. Když máte k soláru baterie tak jako já, pak je to jiná. Já jsem na sobě dělal pokus: kolik musím mít na chalupě baterií, abych se obešel po celý den bez sítě? Dvě. A ty dvě baterie mi zdražily investici skoro o 80 procent. Jedna pětikilowattová baterie mě stála 60 tisíc korun. Stát vám dá nějakých 160 tisíc na celou elektrárnu, jak si ji pak složíte, je mu fuk.

    Máte představu, kolik z nově schválených fotovoltaických připojení má svou baterii?
    Odhaduji, že třetina. Neboli dvě třetiny destabilizují síť. Nejhorší tu je, že ČEZ dává zadarmo panely, ale žádné baterky.

    S ekonomem Lubomírem Lízalem jste napsali o energetické politice na objednávku ministerstva financí zprávu. Co je její podstatou?
    Je to analýza rizik Státní energetické koncepce, jejímž gestorem je zase ministerstvo průmyslu.

    A k čemu docházíte?
    Že tato Státní energetická koncepce je špatná. Dokazujeme, že výpočet hodin nedodávky čili bezpečnosti soustavy není lineární. Když budete mít v soustavě instalováno o pět procent méně výkonu, neznamená to, že se bezpečnost zhorší o pět procent, ale že zhoršení bezpečnosti soustavy stoupne exponenciálně, nikoli úměrně. Je to dosti komplikovaný výpočet, ale myslím, že nám přinesl významný poznatek.
    "Když se podíváte na finální verzi Státní energetické koncepce, nápadů v ní sice spatříte jak od Šumavy k Tatrám, ale podstatné je, že se v koncepci nikde nepíše, čím nahradíme uhlí," říká František Hrdlička. - Foto: Michal Čížek

    Když to není lineární, bude i vyšší roční doba nedodávek než těch 19 hodin?
    Ano, jde to na vysoké desítky hodin. Nevíme, co ministerstvo financí s touto naší analýzou zamýšlí, protože ji dosud nezveřejnilo. A tak se o ní zatím nemohu moc šířit.

    Co se dá proti takovému vývoji dělat? Nechat uhelné elektrárny puštěné?
    Prosím vás, byl jsem členem uhelné komise a v roce 2021 jsem byl iniciátorem doprovodného usnesení, v němž stojí, že je jedno, jaký termín pro skončení se do koncepce dá, že podstatné je, aby uhlí skončilo, teprve až za něj bude náhrada.

    Tou náhradou měl být plyn. Ale česká vláda dosud v Bruselu nevyjednala kapacitní platby, aby se majitelům vyplatilo je provozovat, náhradou má být zákon lex plyn.
    Plyn musíte dovézt a naši podle mě pořád počítají s tím, že jednou plyn zase budeme dovážet přes Slovensko. Ano, ruský plyn. A ano, potřebujete kapacitní platby – a hlavně potřebujete plynové elektrárny postavit. A ČEZ ještě nepostavil ani tu v Mělníku. Plynovkami mohu podle potřeby nahrazovat uhelné zdroje. Ale musím je mít. A my je nemáme.

    Jaké tedy vidíte řešení?
    Státní energetická koncepce musí obsahovat reálnou náhradu zdrojů, které máme dnes. Její stávající návrh normálně pracuje s teorií, že potřebné množství možná vyrobíme, možná ne, ale že každopádně co nevyrobíme, tak dovezeme. To v ní stojí natvrdo, čtenář si to ostatně sám může přečíst na webu ministerstva průmyslu. MPO v koncepci vůbec neřeší, kolik bychom dováželi a jestli seženeme elektřinu v zimě. ČEPS už se vyjádřil, že je schopen dovézt 30 terawatthodin ročně. To je dobrá koncepce, že?

    A proč není?
    Protože tolik elektřiny v zimě nemáte šanci dovézt. I ve zprávě o zdrojové přiměřenosti se lze dočíst, že v zimě nám mohou chybět větší megawatty výkonu a že my je nebudeme mít ani kde koupit.

    Kdy může nastat tento hororový scénář?
    Do tří let. Ve chvíli, kdy provozovatelé zavřou uhelné elektrárny, neboť za daných podmínek budou neufinancovatelné. Jistě, je tu ještě plyn, ale pořád je tu ještě i evropská směrnice o plynu, která říká, že povolenky se budou počítat až k místu těžby. Čili nakonec můžete za plyn na povolenkách platit ještě víc než za uhlí.

    S uhlím se to má tak: o tom, že roku 2025 končíme s černým uhlím, poněvadž se dostáváme do slují tak hlubokých, že těžba vyžaduje jinou důlní techniku, jsme psali v první Pačesově komisi roku 2008. Takže v roce 2008 se už například vědělo, že důl ČSM skončí letos. Ani zásoby hnědého uhlí nejsou nekonečné. Proto závěr Pačesovy komise byl: Koukejte stavět jádro. Mezitím ve výstavbě vznikla časová mezera, nevíme, jak přemostit roky, kdy už nebude uhlí a ještě nebude jádro. Ale ta mezera nemusela být.

    Daniel Kaiser
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam