v NZZ vysel clanek analyzujici data z nemecky Energiewende, treba to tady nekoho bude zajimat:

"Neúspěch energetické transformace: Proč Německo vyrábí méně elektřiny navzdory rekordnímu rozvoji větrné a solární energie

Často se říká, že energetická transformace zemi výrazně posunula vpřed. Analýza deníku NZZ však ukazuje, že o tom nelze ani mluvit.
Morten Freidel, Sophia Kissling, Simon Off

Když němečtí politici hovoří o energetické transformaci, rádi vyprávějí příběh o úspěchu. Pravidelně například poukazují na to, že v současnosti pochází přibližně 60 procent elektřiny z obnovitelných zdrojů, což je rekordní hodnota. Jejich poselství zní: Energetická transformace je vzorem. Německo dosáhlo v rozvoji větrné a solární energie takových úspěchů, že nyní nesmí polevit. Vydrží tento příběh kritické zkoumání?

Tato čísla ukazují jiný obraz. Od přelomu tisíciletí zvýšila země výkon svých elektráren o 143 procent, takže díky výstavbě větrných elektráren, solárních elektráren a dalších elektráren je na papíře schopna vyrobit tolik elektřiny jako nikdy předtím. Ve skutečnosti však množství vyrobené elektřiny ve stejném období pokleslo o 10 procent. Mezi výrobním potenciálem a skutečnou výrobou elektřiny je obrovská propast. Tato nesrovnalost ukazuje, že o úspěchu nemůže být ani řeč.

To by se mohlo zdát jako nic překvapivého. Větrné a solární elektrárny totiž nedodávají energii nepřetržitě, a právě tyto zdroje Německo v posledních letech rozšiřovalo, stejně jako mnoho dalších zemí. Zdá se tedy zcela logické, že výkon elektráren a množství vyrobené elektřiny se od sebe odlišují.

Pohled za hranice země však ukazuje, že tento vývoj není v žádném případě nevyhnutelný. NZZ vyhodnotila četná data za roky 2000 až 2024 z Eurostatu, statistického úřadu EU, a z dalších zdrojů. Své zjištění matematicky ověřila a zohlednila přitom zásadní rozdíly mezi jednotlivými zeměmi. Výsledek: Německo v Evropě vyčnívá jako výjimečný případ.

Intenzivní rozšiřování, intenzivní odstavování

Například Španělsko zvýšilo v letech 2000 až 2024 svůj výkon elektráren stejně výrazně jako Německo, a to především díky nesčetným novým solárním elektrárnám. Na rozdíl od Německa tam však vzrostla i výroba elektřiny, a to přibližně o 30 procent. Podobná situace panuje v Nizozemsku, které zvýšilo svou kapacitu ještě výrazněji a vyprodukovalo o 40 procent více elektřiny.

Přitom Spolková republika vlastně udělala hodně pro to, aby vyráběla více energie. V porovnání s ostatními evropskými zeměmi postavila nejvíce větrných a solárních elektráren. Přibylo jich tolik, že by čistě matematicky mohly dodávat více dodatečné elektřiny než v jakékoli jiné zemi EU.

Vše však dopadlo jinak. Žádný jiný členský stát EU nespojuje tak rozsáhlý nárůst větrných a solárních elektráren s tak výrazným poklesem domácí výroby elektřiny. Německo své kapacity rozšiřuje a zároveň je omezuje. I v relativním měřítku je tato země výjimečná: mezi několika málo zeměmi EU s klesající výrobou elektřiny není nikde větší rozdíl mezi celkovým nárůstem instalovaného výkonu a skutečnou výrobou.

Jak tedy vzniká tato obrovská propast?

Hlavní důvod lze vysvětlit jednoduše: Německo odstavilo obzvláště mnoho konvenčních elektráren, které mohly vyrábět elektřinu nepřetržitě. Zvláště těžce se projevuje odklon od jaderné energie. V roce 2010, krátce před havárií reaktoru ve Fukušimě, jaderná energie přispívala přibližně čtvrtinou německé elektřiny. Byla k dispozici i tehdy, když nefoukal vítr a byla tma.

Elektřina hlavně na papíře

K tomu všemu tato země odstavila více kapacit uhelných elektráren než kterákoli jiná v Evropě. Větrné a solární elektrárny nedokážou v takovém rozsahu nahradit ušlou základní zátěž.

Odstavení těchto konvenčních elektráren má o to větší dopad, že vítr a slunce v Německu poskytují pouze mírný výnos. Větrné elektrárny na pevnině jsou špatně vytížené, Spolková republika se v tomto ohledu nachází v dolní třetině států EU, u solárních elektráren pak v dolní polovině. Výrazně vyšší výnosy poskytují solární elektrárny ve Španělsku a větrné elektrárny v Irsku a Švédsku.

Politické rámcové podmínky tento problém ještě zhoršují, protože upřednostňují neefektivní rozšiřování. Kdo chtěl v Německu postavit větrnou nebo solární elektrárnu, nemusel se dosud starat o to, zda je daná lokalita pro tento účel vhodná či nikoli. Stát nevýhody tak či onak kompenzoval.

Německo je jako vzor jen částečně vhodné

Existují i další důvody poklesu domácí výroby elektřiny, které na první pohled působí jako uklidňující signál.

Německo tak dováželo více elektřiny ze sousedních zemí. Spalování domácího uhlí se v posledních letech v důsledku evropského systému obchodování s emisemi stále prodražovalo. V obdobích, kdy vítr a slunce slábly, dováželo Německo místo toho francouzskou elektřinu z jaderných elektráren nebo skandinávskou elektřinu z vodních elektráren. Proti tomu nelze nic namítat. Jenže Německo potřebuje obzvláště hodně energie právě tehdy, když je jí nedostatek i v sousedních zemích. To žene ceny nahoru a vyvolává politické spory.

Navíc to v zásadě jasně ukazuje, že německá energetická transformace je jako vzor jen omezeně použitelná. Kdyby všechny země dovážely tolik elektřiny z regulovatelných elektráren, evropská propojená soustava by měla problém.

V poslední době navíc Německo spotřebovává méně elektřiny. I to by se na první pohled dalo považovat za dobrou zprávu. Nejedná se však o úspěch v oblasti klimatické politiky, ale o porážku. Podniky, které spotřebovávají obzvláště velké množství energie, se stěhují do zahraničí nebo ukončují činnost. Klesající spotřeba je projevem ekonomické eroze. Energetická transformace totiž elektřinu nezlevnila, ale zdražila.

PES: tak nastesti se ukazuje, ze nejrychleji vybudovatelna energeticka produkce v objemu prp datacentra je ze solaru, tak tyhle moralni scenare nemusime moc resit

PES:

Já teda ano.
Fotovoltaika+kogenerace na biomasu=energie téměř zdarma včetně mobility=energetická bezpečnost + sekvestrace uhlíku jako bonus

pro zajimavost, stav vystavby solarnich elektraren podel dalnice (coz povazuju za smysluplny)

Zatím není v provozu ani jedna elektrárna: debakl solární energie u dálnice

Solární ofenzíva federální vlády na síti státních silnic se nedaří. Krátce před uplynutím lhůt se ukazuje, že jen velmi málo z plánovaných elektráren bude možné včas zrealizovat.

Využít dálnici k výrobě solární energie: s tímto nápadem přišla bývalá členka federální rady Simonetta Sommaruga. V roce 2022 dala zelenou k uvolnění vhodných úseků podél státních silnic a také k posouzení možnosti zastřešení některých úseků. V návaznosti na to federální vláda bezplatně poskytla zájemcům 450 ploch: 350 protihlukových stěn a 100 odpočívadel. Desítky firem a konsorcií se ucházely o 14 losů, které Federální úřad pro silnice (Astra) později přidělil v rámci výběrového řízení. Dohromady mají tyto lokality potenciál přibližně 140 gigawatthodin ročně – to odpovídá roční spotřebě asi 38 000 domácností.

Dnes, o čtyři roky později, se stále marně čeká na solární ofenzivu na síti státních silnic, která byla tehdy s velkou slávou ohlášena. Podobně jako v případě Solarexpressu i zde hrozí debakl: v příštích měsících vyprší lhůta pro realizaci zařízení. Dosud však není v provozu ani ve výstavbě jediné zařízení, jak potvrdila Astra na dotaz deníku NZZ. Stavební povolení získaly zatím pouze tři projekty, dva ve Wangen-Brüttisellen a jeden v Hergiswilu. Ani tam však nejsou podél dálnice v dohledu žádné fotovoltaické panely.

Federální úřady se k tomu vyjadřují s patřičnou lítostí. „Dosavadní zkušenosti ukazují, že realizace je náročná,“ říká mluvčí Astra Martina Wirthová. „Bohužel musíme počítat s tím, že velká část projektů nebude možné realizovat v původně plánovaných termínech.“

Jednou ze společností, která již pohřbila své plány na výrobu elektřiny podél dálnice, je energetický poskytovatel Energie 360°. Získala si právo na využití 75 lokalit v kantonech Aargau, Solothurn a Bern. Nyní její mluvčí Michael Walser říká: „Naše projekty nebudou dále realizovány.“ Ukázalo se, že překážky jsou příliš vysoké. Stavební náklady jsou výrazně vyšší než u solárních zařízení na střechách, protože pro upevnění podél dálnic většinou neexistují standardní řešení. To zvyšuje investiční náklady, stejně jako nákladné připojení k síti a vysoké bezpečnostní požadavky při stavbě a provozu u dálnice.

Zařízení nejsou rentabilní

Zhoršily se také tržní podmínky. Federální vláda vyhlásila výběrové řízení v roce následujícím po vypuknutí války na Ukrajině – ceny elektřiny byly tehdy odpovídajícím způsobem vysoké. Mezitím ceny opět výrazně poklesly, a to právě v době, kdy solární elektrárny obvykle vyrábějí elektřinu. „To má negativní dopad na rentabilitu těchto zařízení,“ říká Walser.

Astra doufá, že se alespoň část solárních projektů přesto podaří realizovat. „Kontaktovali jsme dotčené podniky, abychom si ujasnili stav projektů a zájem o prodloužení rezervační lhůty,“ říká mluvčí Martina Wirth. Tam, kde to dává smysl, se chce životaschopným projektům poskytnout více času na realizaci.

O prodloužení lhůty pro část protihlukových stěn požádala také společnost Rhiienergie. Před třemi lety získala tato energetická společnost zakázku na vybavení protihlukových stěn podél dálnice A 13 v Graubündenu solárními panely. I tam se však brzy objevily problémy s plánováním. „Instalace takových zařízení je výrazně složitější a náročnější, než jsme očekávali,“ říká generální ředitel Christian Capaul. Pokud se solární panely montují na protihlukové stěny, zvyšují se požadavky na jejich nosnost; proto je nutné je posílit pomocí dodatečných stavebních opatření.

Právě tyto technické překážky zvyšují náklady na výrobu elektřiny u dálnice. Pokud se elektřina dodává do sítě, při současných spíše nízkých cenách se to nevyplatí. A najít soukromé odběratele je obtížné. Podle zákona mohou výrobci dodávat elektřinu pouze podnikům, které spotřebují více než 100 000 kilowatthodin ročně. Ty však většinou nakupují na volném trhu za levnější tarify.

Menší podniky a domácnosti jsou zatím vázány na místního dodavatele, pokud si nezaloží místní energetické společenství (LEG) nebo sdružení pro vlastní spotřebu (ZEV). Založení takových společenství je však často spojeno s velkými náklady, nebo pro tyto nové modely chybí – zejména v okrajových oblastech – odpovídající zájemci.

Několik zástupců odvětví proto požaduje, aby Astra odebírala elektřinu přímo od provozovatelů zařízení. Ta by pak mohla být využita například pro větrání tunelů nebo osvětlení ulic. „Jelikož při vlastní spotřebě nevznikají žádné poplatky za připojení k síti, byla by tato elektřina také relativně levná,“ říká Christian Capaul ze společnosti Rhiienergie.

Také Noah Heynen, generální ředitel společnosti Helion, uvádí, že za stávajících podmínek není provozování takových solárních elektráren rentabilní. Tato dceřiná společnost Amagu má na starosti kanton Ticino a jako instalatér se podílí na plánování projektů ve dvou dalších regionech. Pokud by se přesto mělo investovat do výroby solární energie podél dálnic, musela by federální vláda buď cíleně upravit podpůrné programy, nebo uzavřít s výrobci smlouvy o odběru elektřiny (PPA).
Federální vláda by měla odebírat elektřinu z dálnic

Ještě jasněji se k tomu vyjadřuje Thomas Nordmann, šéf společnosti TNC Consulting: „Očekáváme, že federální vláda naplní svou vzorovou roli v oblasti obnovitelných zdrojů a bude sama odebírat solární elektřinu vyrobenou podél dálnic.“ Jeho společnost plánovala ve spolupráci s Industriellen Werken Basel výstavbu více než 15 solárních elektráren na protihlukových stěnách ve Vnitřním Švýcarsku a v kantonu Bern. Vzhledem k tomu, že v současné době není zajištěna ekonomická rentabilita, téměř všechny projekty ztroskotají.

Nordmann odkazuje na nový energetický zákon: Ten stanoví, že federální vláda musí zajistit, aby byla sluneční energie na vhodných federálních infrastrukturách využívána co nejlépe a aby byly tyto plochy do roku 2030 vybaveny solárními elektrárnami. „Tento úkol federální vláda v současné době neplní v dostatečné míře.“

Federální vláda však o požadavcích solárního průmyslu nechce ani slyšet. Mluvčí Astra Martina Wirth zdůrazňuje, že sama prosazuje rozšiřování vlastních fotovoltaických zařízení, například na střechách údržbářských dílen, vhodných tunelových stanicích a nadjezdech národní silnice. Tuto elektřinu využívá pro provoz vlastní infrastruktury.

Jedno je však jisté: pokud chce federální vláda zachránit svůj program výroby elektřiny podél dálnic, bude muset pravděpodobně zasáhnout důrazněji – a to nejen jako vlastník pozemků, ale také jako potenciální odběratel vyrobené elektřiny. V opačném případě se z velkolepě ohlašované solární ofenzívy podél státních silnic stane další projekt v oblasti energetické politiky, který ztroskotá na své realizaci.

PES:

Tvůj "systém" mě moc netrápí.

Já mám vše, co potřebuju, z obnovitelných lokálních zdrojů.

Ještě tomu dám rok pilotního provozu a můžu jít do ostrovního režimu.

// Mým hlavním motivem byla a je hlavně energetická bezpečnost mýho domu a mobility.
Škrtam plyn a připravuju se na škrtnutí proudu ze sítě.
Obojí pro svůj dům nepotřebuju. Ze svých peněz odmítám dobrovolně podporovat jakýkoliv fosilšmejdy někde v tramtárii.

a pak je tu energeticka bezpecnost

Stačí pár zásahů a Česko zhasne. Energetika je zranitelnější, než tušíme - Seznam Zprávy
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-byznys-trendy-analyzy-staci-par-zasahu-a-cesko-zhasne-energetika-je-zranitelnejsi-nez-tusime-302458

Tak namísto osobních urážek nasraného PSA k faktům:

EU jako celek nikdy neměla jednoznačně pronukleární ani protinukleární pozici. Spíš lavírovala podle toho, kdo zrovna udával tón.

Základ: Euratom (1957)

Jaderná politika EU je v první řadě rámovaná Smlouvou o Euratomu, podepsanou v roce 1957 — tedy jednou ze tří zakládajících smluv EU. Všechny současné členské státy jsou jejími stranami a smlouva zůstala v průběhu let v podstatě nezměněna [Wikipedia](https://en.wikipedia.org/wiki/Nuclear_power_in_the_European_Union) . To je důležité — Euratom byl vytvořen výslovně pro podporu mírového využití jaderné energie. Takže na úrovni zakládajících dokumentů je EU pronukleární.

Ale v praxi: postupný ústup

Jaderná energie tvořila zhruba třetinu elektřiny EU v roce 1990, ale dnes klesla na přibližně 15 % [Impakter](https://impakter.com/eu-chief-nuclear-phase-out-strategic-mistake/) . Podíl jádra na výrobě elektřiny EU klesal z 32,5 % v roce 2001 na 28,5 % v roce 2011 a na 25,1 % v roce 2021 [European Parliament](https://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/BRIE/2023/751456/EPRS_BRI(2023)751456_EN.pdf) . To ale nebyla primárně politika EU jako celku — byl to výsledek národních rozhodnutí, zejména Německa po Fukušimě.

EU na institucionální úrovni spíš mlčela, než řídila

Jaderná politika spadá převážně do kompetence členských států. Na úrovni EU je hlavním orgánem DG ENER a Evropský parlament nemá v jaderných otázkách pravomoc kromě práva klást otázky Komisi [Wikipedia](https://en.wikipedia.org/wiki/Nuclear_power_in_the_European_Union) . Jinými slovy — EU neměla páku na to jádro aktivně podporovat ani zastavit. Nechala to na státech.

Klíčové momenty, kde EU zasáhla:

Po Fukušimě (2011) EU nařídila stresové testy všech 132 reaktorů v Evropě — odhadované náklady na bezpečnostní vylepšení se pohybovaly kolem 10–25 miliard eur [Wikipedia](https://en.wikipedia.org/wiki/Nuclear_power_in_the_European_Union) . To nebyl útlum, ale zvýšení regulační zátěže, které v praxi zvyšovalo náklady a snižovalo konkurenceschopnost jádra.

Zásadní průlom přišel v roce 2022 s EU taxonomií pro udržitelné investice. Evropský parlament nevetoval návrh Komise zahrnout vybrané jaderné aktivity do taxonomie — pro veto hlasovalo 278 poslanců, 328 proti a 33 se zdrželo [European Parliament](https://www.europarl.europa.eu/news/en/press-room/20220701IPR34365/taxonomy-meps-do-not-object-to-inclusion-of-gas-and-nuclear-activities) . Jádro se tak dostalo na seznam „zelených" investic, byť s přísnými podmínkami. Rakousko to napadlo u soudu, ale Generální soud EU žalobu zamítl s tím, že Komise mohla oprávněně dospět k závěru, že jaderné aktivity za určitých podmínek podstatně přispívají ke zmírnění změny klimatu [ESG Today](https://www.esgtoday.com/european-court-rules-nuclear-fossil-gas-can-be-included-in-eu-classification-system-of-sustainable-activities/) .

Francie mezitím vybudovala koalici členských států kolem myšlenky jaderné energie — takzvanou „jadernou alianci", která vyústila ve společné prohlášení podepsané v květnu 2023 [European Parliament](https://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/BRIE/2023/751456/EPRS_BRI(2023)751456_EN.pdf) . Proti stáli Německo, Rakousko, Portugalsko, Dánsko a Lucembursko.

Ateď — obrat von der Leyenové

Von der Leyenová na jaderném summitu v Paříži prohlásila, že ústup od jaderné energie byl „strategickou chybou" a představila plán záruky 200 milionů eur na podporu investic do inovativních jaderných technologií včetně malých modulárních reaktorů [The European Conservative](https://europeanconservative.com/articles/news-corner/eu-signals-return-nuclear-power-european-union-phase-out-a-strategic-mistake/) . Pikantní je, že jako členka Bundestagu a ministryně v kabinetu Merkelové v roce 2011 sama hlasovala pro německý odklon od jádra [Remix News](https://rmx.news/article/von-der-leyen-voted-for-germany-to-phase-out-nuclear-energy-now-she-says-it-was-a-huge-mistake/) . Tento odklon pak vedl k uzavření posledních německých reaktorů v dubnu 2023 a přispěl k evropské energetické krizi, když Německo muselo dovážet elektřinu ze zahraničí včetně jaderné energie z Francie [Remix News](https://rmx.news/article/von-der-leyen-voted-for-germany-to-phase-out-nuclear-energy-now-she-says-it-was-a-huge-mistake/) .

Shrnutí

EU jako instituce jádro nikdy aktivně nepotlačovala — ale ani aktivně nepodporovala. Nechala ho v šedé zóně, kde na něj dopadaly regulační náklady, ale chyběla strategická podpora. Výsledkem bylo, že pronukleární státy (Francie, Česko, Finsko) šly svou cestou a protinukleární (Německo, Rakousko) taky. Teprve energetická krize po ruské invazi na Ukrajinu a teď blízkovýchodní konflikt vytvořily politický prostor pro obrat — ale ten přichází v momentě, kdy velkou část kapacit už Evropa ztratila.

A z perspektivy mé úvahy o životě na dluh — jádro ten dluh neruší, jen ho přesouvá na budoucí generace v podobě odpadu. Německo na tom bude časem nejlépe, protože energetickou krizí už prošlo, ale v JE může začít znovu a lépe se SMR. Což se ale zřejmě prakticky nestane, protože poroste distribuovaná akumulace namísto základního baseloadu JE.

Tohle je clanek kterej trochu tu problematiku tech solaru ze vsech stran probira:

Alpské solární elektrárny: Po zlaté horečce následuje velké rozčarování

Parlament se snažil prosadit výstavbu velkých elektráren v horách. Brzdí ho však ekologické organizace, referenda a pochybnosti o ekonomické rentabilitě.

Solární projekty na Alp da Schnaus a Alp da Rueun v Bündner Oberlandu měly sloužit jako koncept toho, jak lze propojit přírodu, volnočasové aktivity a výrobu energie. Sjezdovka měla vést uprostřed jednoho ze solárních parků, stejně jako stezka pro turisty a cyklisty, vše samozřejmě v dostatečné bezpečnostní vzdálenosti od panelů. Pozemek by bylo možné i nadále využívat jako pastviny. Marcus Beer, starosta obce Ilanz, hovořil o „jedinečné příležitosti“ a „dlouhodobých výnosech“ pro obec.

Ale přesvědčování bylo marné. Více než 60 procent voličů z Ilanzu a dvanácti okolních vesnic se koncem listopadu vyslovilo proti oběma solárním parkům, které energetická společnost Axpo plánovala na jižních svazích Surselvy.

Ilanz zastavuje projekt Axpo

„Nemůžeme ovlivnit výsledek referenda,“ říká Beer. „Lidé zde zjevně upřednostňují nedotčenou krajinu před elektřinou z obnovitelných zdrojů, energetickou bezpečnosti a financemi obce.“ Z jeho slov je cítit zklamání. Obě elektrárny by každoročně přinesly do obecní pokladny téměř půl milionu franků – kromě toho by také vznikly jednorázové výnosy v řádu statisíců. Ale z toho nyní nic nebude.

Nejprve proti projektu Axpo polemizovali jednotlivci, majitelé loveckých chat a některých horských pastvin. Poté se přidaly organizace Pro Natura a Nadace pro ochranu krajiny. Místním obyvatelům byly rozdány letáky, na kterých byly vyobrazeny solární panely sahající od vrcholků hor až do údolí. Před nimi se mračí tetřev hlušec na zastavěné údolí. „Ne solárnímu šílenství“ zní slogan, který organizace Pro Natura a Nadace pro ochranu krajiny rozeslaly do všech domácností. A měl svůj účinek.

To, že místní voliči zamítli solární projekt, není ojedinělý případ. Také v Disentis, Melchsee-Frutt a Ovronnaz museli dodavatelé energie po hlasování své plány pohřbít. Stále více se ukazuje, že solární expres, který parlament na podzim loňského roku nastartoval velkorysými dotacemi a zrychlenými postupy, se nemůže pořádně rozjet. Zlatá horečka, kterou krátkodobě vyvolala akce federální vlády v Bernu, již dávno opadla.

„Téměř všichni provozovatelé projektů mezitím vystřízlivěli,“ říká Renato Tami. Bývalý šéf Elcom je viceprezidentem zájmového sdružení Solalpin, které poskytuje poradenství dodavatelům elektřiny při výstavbě alpských solárních parků. Již nyní je zřejmé, že cíl zakotvený v zákoně nebude dosažen. Otevřené plochy v horách měly dodávat dvě terawatthodiny dodatečné elektřiny, z toho více než polovinu v zimě. Rozšíření mělo přispět k překonání hrozícího nedostatku elektřiny.

Přestože je na papíře v plánu asi 40 zařízení, dosud bylo v celé Švýcarsku podáno pouze něco málo přes tucet žádostí o stavební povolení pro alpské fotovoltaické elektrárny. Podle Tamiho je to příliš málo – i když v příštích měsících přibude ještě několik žádostí o stavební povolení. Předpokládá, že značná část v současnosti známých projektů nakonec nebude realizována, ať už proto, že neprojdou referendem, narazí na odpor ekologických organizací, nebo prostě proto, že se nevyplatí.

K tomu se přidává časový tlak. Nejpozději do konce roku 2025 musí být alpské solární elektrárny připojeny k síti a dodávat nejméně 10 procent z celkového plánovaného množství elektřiny. Teprve pak budou poskytnuty dotace od federální vlády. „Kdo v příštích měsících nepodá žádost o stavební povolení, stěží stihne stavební práce dokončit včas,“ varuje Tami. Námitky mohou zpozdit zahájení stavby – navíc práci komplikují dodavatelské potíže. V současné době není k dispozici dostatek velkých transformátorů. V nouzi se někteří provozovatelé projektů nyní rozhodli pořídit menší transformátory, které by pak musely být později vyměněny. Tami proto požaduje, aby federální vláda prodloužila lhůtu pro připojení k síti. Na mnoha místech je prostě potřeba více času na výstavbu zařízení.

Ekonomická efektivita jako překážka

Stále více se také ukazuje, že alpské solární elektrárny nejsou zdaleka zlatým dolem. Například grisonský dodavatel energie Repower zpočátku prověřoval 40 lokalit pro alpské solární elektrárny. Z nich zbyly pouze dvě. Vysvětlení poskytl nedávno šéf společnosti Repower Roland Leuenberger v článku pro deník „Südostschweiz“. Největší překážkou pro většinu projektů nejsou referenda ani ekologické organizace, ale ekonomická efektivita, vysvětlil manažer energetické společnosti. I přes dotace je výstavba a ekonomický provoz těchto zařízení na vysokohorských volných plochách obtížný.

Problém se ještě zhoršuje tím, že federální vláda se ukazuje být méně štědrá, než se původně předpokládalo. Zákon o solární energii stanoví, že federální vláda uhradí maximálně 60 procent investičních nákladů na zařízení. V nařízení se však hovoří pouze o tom, že budou uhrazeny „nekryté náklady”. „S touto dotací rozhodně nevznikne žádná zlatá horečka,“ říká Tami.

ODHADUJE, ŽE VÝROBNÍ NÁKLADY NA ELEKTŘINU Z ALPSKÝCH SOLÁRNÍCH ZAŘÍZENÍ JSOU OBVYKLE TŘIKRÁT AŽ ČTYŘIKRÁT VYŠŠÍ NEŽ U FOTOVOLTAICKÝCH ZAŘÍZENÍ NA STŘEŠE PRŮMYSLOVÉHO OBJEKTU.

Zklamání panuje také u energetické společnosti Axpo. Ta původně plánovala do roku 2030 vybavit solárními panely jedenáct horských lokalit, které měly celkem vyrábět elektřinu pro přibližně 180 000 domácností. Dnes se však zdá nepravděpodobné, že by se ambiciózní plány společnosti podařilo realizovat. Solární projekty, které po referendu v Ilanzu zůstaly, dodávají podle specifikací elektřinu pouze pro 13 000 domácností.

Společnost Axpo i přes tyto neúspěchy zůstává pevně odhodlána pokračovat v solární ofenzivě. Společnost poukazuje na projekty v Tujetschu a Disentisu, které byly přijaty místními voliči. Mluvčí koncernu Jeanette Schranz však na dotaz neskrývá, že výstavba alpských solárních elektráren představuje pro společnost velkou výzvu. „Technické požadavky a ceny vzrostly.“ K tomu se přidávají potíže s dodávkami a nedostatek materiálu. Navíc se lokality projektů výrazně liší, což klade různé požadavky na plánování.

To, že počáteční euforie v mnoha místech rychle přerostla ve frustraci, souvisí také s ekologickými organizacemi. Ty se nyní ve spolupráci s zelenými politiky mobilizují na různých frontách proti velkým volným plochám. „Jejich odpor je všudypřítomný – a v mnoha případech je obtížné s nimi najít řešení,“ říká Tami.

Krátká lhůta usnadňuje ekologickým organizacím vyvíjet nátlak. Často stačí pouhá hrozba, že projekt bude zpožděn kvůli námitkám, aby energetické společnosti nebo investoři od projektu upustili. Vědí totiž, že pokud projekt kvůli překročení lhůty vypadne ze Solarexpressu, nedostanou žádné dotace – a to si může dovolit jen málokterý provozovatel projektu. Z tohoto důvodu je mnoho projektů na vážkách.

Mnoho dodavatelů energie a kantonů se proto snaží zapojit ochranné organizace do plánování již v rané fázi. Kanton Bern například z tohoto důvodu svolal předem kulaté stoly – pokud se objevil silný odpor, projekty zrušil.

Podle vlastních prohlášení chce bernská vláda tímto způsobem zabránit opakování chyb kantonu Valais, kde byly bez zapojení environmentálních organizací realizovány obrovské projekty. Kantonu se tento postup vymstil u volebních uren. Kantonální zákon o solární energii, který předpokládal byrokraticky nenáročné a rychlé schvalování zařízení, narazil na odpor obyvatelstva.

Bernský přístup zaměřený na konsensus se zdá být úspěšný: v celém kantonu se plánuje tucet alpských solárních zařízení, z nichž některé již překonaly demokratickou překážku. Samotná společnost BKW, která se dlouho zdráhala s rozšiřováním, plánuje šest projektů. Pokud budou zařízení v regionech Grindelwald, Adelboden, Meiringen a Saint-Imier realizována, předstihne tato společnost všechny ostatní dodavatele energie v produkci alpské solární energie. Zatím však pouze tři ze šesti projektů získaly souhlas obyvatelstva.

Společnost BKW mezitím upozorňuje, že vysokonapěťová síť by mohla být z dlouhodobého hlediska příliš slabá na to, aby odvedla nové množství elektřiny z odlehlých horských údolí. „Nepodaří se nám rozšířit vysokonapěťovou síť před rokem 2030,“ říká Andreas Ebner, vedoucí plánování sítě ve společnosti BKW. Stávající kapacity stačí právě tak pro dvanáct plánovaných alpských fotovoltaických elektráren v kantonu Bern a pro běžné fotovoltaické elektrárny na střechách. Elektřinu z dalších alpských solárních elektráren nebo jiných typů elektráren by však již nebylo možné přijmout. „Je proto nezbytné, abychom se rozšiřováním sítě zabývali již dnes.“ Podle Ebnera trvá rozšíření vysokonapěťové sítě při současných postupech osm až dvanáct let – bez započítání námitek a protestu.

Jinde je situace sítě ještě prekérnější. Ve Wallisu musely být velké alpské solární elektrárny přebudovány mimo jiné proto, že síťová infrastruktura je příliš slabá na to, aby odvedla elektřinu. Provozovatel sítě Swissgrid tak jasně uvedl, že velké množství elektřiny z hor bude možné odvádět nejdříve po rozšíření sítě v roce 2028. Podobná situace je v Prättigau: v regionu Davos – Klosters bylo několik projektových návrhů zamítnuto, protože není k dispozici dostatečná kapacita sítě pro transport elektřiny.

Společnost BKW se proto zasazuje o to, aby spolková rada co nejrychleji zavedla expresní postup pro sítě. „Solární expres stanoví, že úřady musí posoudit projekt do šesti měsíců a soudy musí následně do šesti měsíců rozhodnout o námitkách. Stejná pravidla musíme zavést i pro sítě,“ požaduje Ebner.

Požadavky provozovatelů sítí dorazily k ministrovi energetiky Albertu Röstimu. Do března příštího roku chce předložit příslušný návrh, který má zefektivnit postupy v síti a omezit možnosti podávání námitek. U budoucích projektů by to mohlo přinést úlevu. Pro probíhající projekty v rámci Solarexpressu však tato opatření přicházejí většinou příliš pozdě.

protoze mi prijde ze to je tema ktery sem patri, dam sem dva prelozeny clanky z NZZ ktery se k tomu vyjadrujou v jejich obvyklem, neutralnim a nevzrusenym stylu.

nejprve jeden pribeh jednoho konkretniho projektu solar expressu:

Ve stínu sluneční energie: Jak horské obce smlouvají o výnosy solárního expresu

Krásné Alpy nebo elektřina pro nížiny a ještě více peněz? V horských oblastech se právě vede bouřlivá diskuse o pastvinách, kilowattech a podílech na zisku. Podívejme se do Surses, kde po přehradě nyní údolí rozděluje solární park.

Daniel Friedli, Surses27.01.2024

Geld oder Landschaft? Fabio Luzio hat in seiner Familie früh gelernt, dass alles einen Preis hat, auch die Heimat. Sein Urgrossvater Gaudenz gehörte nach 1945 zur Schar der Aufmüpfigen, die sich dagegen wehrten, dass ihr Dorf Marmorera im Wasser eines Stausees versinkt, der Strom für Zürich produziert. Er verlor zuerst diesen Kampf, dann auch den für eine bessere Entschädigung.

Dědeček Serafin Luzio si později vybudoval nový život v Neu-Marmorera, malé osadě zbývajících odpůrců nad jezerem, a předával tam to, co oficiální historie neučila: Ženevané hráli nefér, svými penězi poštvali chudé občany Marmorery proti sobě a ošidili je, takže 24 rodin nakonec prodalo svou vesnici za 4,7 milionu za elektřinu.

Nyní stojí i 32letý Fabio Luzio, i když ne tak existenčně, před otázkou: Jakou hodnotu má naše krajina? A kdo z ní má profitovat?

Tuto otázku položilo město Curych se svou elektrárnou, a to hned dvakrát. EWZ by ráda předčasně prodloužila koncesi pro přehradu Marmorera, aby tam mohla vyrábět elektřinu i po roce 2035. A chce postavit velký solární park ve Val Nandro nad Savogninem: 116 000 solárních panelů na alpské louce o velikosti 90 fotbalových hřišť, které budou vyrábět 66 gigawatthodin elektřiny pro 20 000 domácností.

Proč ne na Üetlibergu? (poznamka Blowup: Uettliberg je ctvrt curysskych milionaru)

Fabio Luzio zná toto téma a konflikty, které vyvolává. Pracuje jako elektrotechnik ve vedení projekční firmy, angažuje se v obchodním svazu, je členem parlamentu za FDP a jako lovec a vášnivý horolezec rád brázdí lesy a hory údolí. Nyní sedí v kavárně v Landquartu a k vodní koncesi říká to, co před týdnem řekla u volebních uren i sloučená obec Surses: Ne. „Měli bychom se pokusit přivést zpět do údolí více přidané hodnoty z vodní energie,“ domnívá se. Proto by obec neměla jednoduše vyjednávat pouze s EWZ, ale měla by si nechat otevřené všechny možnosti, včetně té, že koncesi nakonec udělí výrobci, který nabídne nejvyšší cenu. A solární elektrárna?

Tato otázka v současné době zaměstnává celé údolí. „Solární elektrárna je příliš velká a příliš roztříštěná,“ kritizuje Adolf Poltera. „Zajímalo by mě, co by řekli obyvatelé Curychu, kdyby se jejich Üetliberg pokryl solárními panely.“ Tento 79letý muž polovinu svého života předsedal malé obci Mulegns, vysoko v údolí, kde je silnice k průsmyku Julier tak úzká, že nákladní automobily občas škrtnou o fasády domů. Tento čtvrtek je mlhavo a deštivo, všude taje sníh a Poltera s úsměvem říká: „Vodu máme vždycky.“ A s tím se údolí po desetiletí solidárně vyrovnává. „Už jsme obětovali mnoho, aby dolní část údolí měla elektřinu,“ říká Poltera. Ale „zničit“ kvůli tomu celé alpské pastviny nejde.

Polteras Poltern právě vyvolává určitý ohlas v celém alpském regionu. Staré koncese na přehrady z poválečného období pomalu vyprchávají a je třeba je znovu vyjednat. A aby se urychlila energetická transformace, spustila federální vláda program „Solar-Express“, který slibuje stavitelům solárních parků v Alpách zjednodušené schvalovací řízení a dotace ve výši 60 procent nákladů. A horské regiony si všude kladou otázku: Máme znovu obětovat půdu pro výrobu elektřiny? Vyděláme na tom dost? Nebo nás velké energetické společnosti z nížin, které většinou za projekty stojí, ošidí?

Smlouvání o každý cent
Když v prosinci hlasovalo obecní shromáždění v Saanenu (BE) o solární elektrárně, jeden z účastníků protestoval: „Vyrábíme elektřinu pro město a za to se vzdáváme naší krásné krajiny.“ Výsledkem bylo zamítnutí. A v Ilanzu (GR) úspěšní odpůrci dvou solárních parků kritizovali, že obec jednala o finanční kompenzaci ukvapeně a pod časovým tlakem.

Ano, všude se tvrdě a hekticky smlouvá o ziscích a nákladech alpské solární ofenzívy, přičemž role jsou jasně rozdělené: horské obce se snaží vytěžit co nejvíce, zatímco dodavatelé elektřiny naopak brzdí. Z oboru se ozývá, že obce a vlastníci pozemků se vrhli do zlaté horečky, kde přitom není moc co vydělat. Šéf energetické společnosti Axpo, Christoph Brand, nedávno řekl, že navzdory dotacím nikdo neví, zda se tyto projekty někdy vyplatí. A bernská společnost BKW tvrdí, že alpské solární parky by mohly významně přispět k bezpečnému zásobování elektřinou. Jejich výnosy jsou však omezené a představy o možných kompenzacích částečně neodpovídají realitě.

Výsledkem tohoto souboje sil je pestrá směsice nejrůznějších dohod. Hasliberg v Bernském Oberlandu vyjednal pro svůj solární projekt pro alpské pastviny a obec pevnou kompenzaci ve výši 220 000 franků ročně. V Davosu se obec naopak rozhodla pro nízkou základní kompenzaci, za kterou však navíc dostává variabilní odměnu, která závisí na vyrobené elektřině a její ceně. V Lütschentalu (BE) vybojovala obec a alpské družstvo od Jungfraubahnen kompenzaci ve výši 1,3 centu za každou vyrobenou kilowatthodinu elektřiny. Klosters (GR) dosáhlo v tomto ohledu pouze 0,75 centu a rozhodlo se místo toho podílet se na výrobní společnosti. A v Grengiols (VS) stále probíhají jednání o širokém balíčku mnoha z těchto prvků, který má obci a občanům přinést mezi 0,9 a 1,1 milionu franků ročně.

Který model je tedy nejlepší? A kdo má v boji o plody solární ofenzívy navrch? To dnes nelze s jistotou říci, soudí odborníci z IG Solalpine, kteří vyvíjejí solární projekty pro podniky a obce. Doporučují při odškodnění klást větší důraz na zimní elektřinu, protože ta bude vzácnější a dražší. Pro konečnou bilanci bude rozhodující cena elektřiny za 20, 30 a 40 let, kterou zatím nikdo nezná. A proto má každá dnešní dohoda něco z loterie.

Poučení z chyb minulosti

Los padl také na Sursese. Na staré radnici v Tinizongu, kde má prezident Daniel Wasescha svou kancelář, visí staré sluneční hodiny, které v tento šedivý den neukazují čas. O to odhodlanější je Wasescha zahájit v obci solární éru. 49letý muž je ve funkci teprve od začátku roku a hned se dostal do takového zmatku, že někteří v údolí s ním soucítí. Zdá se, že to bere s klidem, dokonce s nádechem černého humoru a přesvědčením, že dělá správnou věc. „Jde o to, abychom mysleli dlouhodobě a pomáhali zajistit, aby Švýcarsko mělo v zimě dostatek elektřiny,“ říká. Na rozdíl od obyvatel Marmorery před 75 lety není obec na penězích nutně závislá, a to i díky vodním poplatkům ve výši 3 milionů franků. Wasescha považuje příjmy za vítaný vedlejší efekt, který lze investovat do lyžařského areálu nebo do snížení daní.

Přesto i obec Surses tvrdě vyjednávala. Výsledek, který Wasescha v porovnání s ostatními označuje za dobrý, je následující: obec má za každou vyrobenou kilowatthodinu dostat jeden cent, což by podle prognózy mělo činit 660 000 franků ročně. Minimální pravidlo zajišťuje, že částka v každém případě činí 456 000 franků, a pokud cena elektřiny neočekávaně výrazně vzroste, Surses se podílí 50 % na nadměrném zisku. Odměna se navíc každoročně upravuje podle inflace a pro provoz zakládá EWZ akciovou společnost se sídlem v údolí. „Tímto způsobem,“ říká Wasescha, „jsme se poučili z chyb, které mnoho horských oblastí v minulosti udělalo při udělování koncesí na vodu.“

A přesto mnoho lidí v údolí tento výpočet nepřesvědčil, včetně Fabia Luzia. Ne že by měl něco proti solární energii nebo proti Curychu. Také uznává, že obecní rada vyjednala dobře – víc se asi získat nedalo. Plánovaná elektrárna je však podle něj předimenzovaná a na nedotčených svazích Val Nandro prostě na špatném místě. Proto je jeho závěr: „Za to, co dáváme, není cena dostatečně dobrá.“

Další kontroverze je již na obzoru

V pondělí bude obecní shromáždění rozhodovat o tom, zda bude projekt Nandro Solar pokračovat, či nikoli. Podle odhadů mnoha pozorovatelů to bude těsné. A jako často v takových případech, bude záležet také na tom, která strana dokáže lépe zmobilizovat své síly a která z nich vzbudí více sympatií (nebo méně antipatií).

Jedno je však jisté: nebude to naposledy, co budou obyvatelé Surses muset odpovědět na otázku o hodnotě své domoviny. Na obzoru již čeká další projekt na seznamu federální vlády pro rozvoj vodní energie, a to zvýšení přehrady na jezeře Marmorera o 14 metrů.


A nakonec pro všechny, koho zajímá zda solární park v Surses bude postaven výsledek hlasováni obce : « Ne, plánovaný velký solární park „Nandro-Solar“ ve Val Nandro v obci Surses se nepostaví.
Občané obce Surses projekt na obecním shromáždění dne 29. ledna 2024 zamítli. »

Mechanická recyklace (Co-processing v cementárnách)

Proces: Lopatky se rozdrtí na malé kousky.
Využití: Drť se přidává do pecí při výrobě cementu.
Energetická složka: Pryskyřice (plasty) shoří a slouží jako palivo, které nahrazuje uhlí.
Materiálová složka: Skelná vlákna se taví a stávají se součástí slínku (základní složka cementu), kde nahrazují písek nebo jíl. Tím se snižuje potřeba těžby primárních surovin.


Chemická recyklace a pyrolýza

Pyrolýza: Tepelný rozklad bez přístupu kyslíku. Umožňuje získat zpět uhlíková nebo skleněná vlákna a uhlovodíky z pryskyřice. Kvalita recyklovaných vláken je však často nižší než u nových.
Solvolýza: Chemický rozklad pomocí rozpouštědel a tepla/tlaku. Cílem je rozpustit pryskyřici a získat čistá vlákna. Jde o energeticky náročný proces, který je zatím spíše ve fázi vývoje a pilotních projektů.


Opětovné využití v architektuře a infrastruktuře (Re-use)

Mosty a lávky: Díky své nosnosti a délce se lopatky používají jako nosníky pro cyklostezky nebo pěší lávky.
Městský mobiliář: Části lopatek se řežou a upravují na lavičky, zastávky MHD nebo přístřešky pro kola.
Dětská hřiště: Využití dutých částí jako prolézaček nebo tunelů (např. projekt v Rotterdamu).
Protihlukové stěny: Nařezané kusy se skládají do bariér podél dálnic.

...

a samozřejmě jsou už recyklovatelné lopatky a vývoj jde, ale pojdme se soustředit na něco takového u zdroje, u kterého je jeho eko náročnost popsaná horem dolem a pojďme ignorovat nevýhody spalování a minimalizovat jeho dopady

INFO.CZ | Česká cesta pro OZE: Megabaterka na brownfieldu s vlastní AI nepotřebuje zelené dotace
https://www.info.cz/zpravodajstvi-a-komentare/modlany-fotovoltaika-baterie-ai-bez-dotaci

Fyzika kontra Green Deal
KOMENTÁŘ RADKA KOVANDY | V Modlanech na Teplicku, v krajině poznamenané povrchovou těžbou uhlí, se do své závěrečné fáze blíží projekt, který je mnohem víc než jen další solární elektrárna. KATEMO Park Modlany spojuje obří fotovoltaickou elektrárnu s bateriovým úložištěm, které je největší v Česku. Už zkraje roku dosáhne kapacity 42 megawatthodin (MWh) a do konce 2026 se rozroste na finálních 130 MWh. Zásadní ale nejsou energetická čísla, nýbrž ta ekonomická: projekt ukazuje, že i v Česku lze vybudovat velký obnovitelný zdroj bez (leckdy diskutabilních) dotací a státní podpory.

LAUNCHER:

Tam zazněla jedna podstatná věta: Chybí nám zdroje.
A druhá: ...energetická náročnost (spotřeba) roste.

Jak to asi může dopadnout?

OMNIHASH: dokud jsou v call centrech lidi, tak to není osekané na úplně minimum ;)
Já řeším jedno globální call centrum, kde se z 2000 lidí dostali za poslední rok na 1300 a příští rok půjdou pod 1000, postupně to přesouvají všechno na AI agenty.
Co se týče třeba toho marketingu, tak tam je to úplně šílené - reklamy co se točily klidně několik měsíců, máš hotové za 2 týdny s násobně menším týmem. Loni točila třeba ta Coca-Cola svoji vánoční reklamu s AI a 20 lidma, letos udělala o něco kvalitou o něco lepší reklamu s 5 lidma... a takových use cases je prostě spousta.

To, že to samozřejmě manažeři nezvládají, není to snadné aplikovat a výmysly typu - "teď nemusíme nabírat programátory a kodéry, protože to všechno šoupnem na Claude" - je věc druhá. Žádná adopce není úplně snadná, ale to, jaký skok to udělalo za poslední rok je neskutečné, ono se to zpomalí, ale taky se s tím naučíme pracovat. Nejde o to, že lidi hromadně přijdou o práci, spíš se ta práce jako taková hodně změní a lidi začnou být opravdu efektivnější - v podstatě to co píšeš ty, bude se víc makat, protože s AI toho reálně zvládneš prostě víc.

Nevěřím, že splaskne nějaká zásadní bublina, spíš se ten trh jako takový konsoliduje a vyhrají velcí hráči. Kdyžtak je ohledně AI audítko, tak se můžeme v té diskuzi přesunout tam - [Artificial Intelligence AI] - jen chci k tématu říct, že prostě ta energetická náročnost prostě stoupat bude a ještě se nějakou dobu nezastaví.