FRDK: Tady dělám 9 měsíců, celou dobu takhle piju, někdy samozřejmě i víc. Předtím jsem dělal 6 měsíců za barem jinde, kde jsem lil taky. Je mi 28 a chlastám cca od 17, 18 let. Nejdelší období abstinence jsem měl několik let nazpátek, pravidelně asi 1 měsíc - vždycky, když jsem byl zavřený v blázinci s depresemi. Alkoholismus máme v rodině - chlastal děda, než umřel; chlastá otec, než umře; chlastal brácha, než přesedlal na marihuanu... Moc dobře vím, jaký je alkohol zlý pán. Poslední dobou jsem měl právě pocit, že už je to hodně přes čáru. Než jsem vůbec uklidil a otevřel hospodu, musel jsem si dát alespoň dvě piva, aby zmizela úzkost a klepání rukou. Panáky jsem pil, protože pivo se už večer do mě prostě nevešlo. Za ty peníze, které jsem prochlastal, jsem se mohl každý rok válet dva měsíce v Karibiku. Navíc se leccos změnilo - mám úžasnou přítelkyni, se kterou bych časem rád založil rodinu a alkohol je hlavní překážkou. Musel jsem to sem všechno napsat, abych z toho nemohl jenom tak vycouvat :) Včera mě jeden host ukecal do jednoho panáka pálenky, i když jsem mu říkal, že nechci. Samozřejmě jsem si to vyčítal a říkal si, že už je to stejně jedno, ale nakonec jsem dál pokračoval birellama. Příště budu nekompromisní a odmítnu, dělám to přece pro sebe. Začínám mít ze sebe lepší pocit, ale teda je to fakt boj, nedat si ani jedno pivo. Ale vím, že by nezůstalo jen u jednoho. Do budoucna bych se chtěl hlavně umět kontrolovat - jednou, maximálně dvakrát týdně si dát pár piv a nepít panáky. A taky nehodlám celý život dělat za barem, protože mě to bude vždycky svádět. Zatím jsem si dal takový malý cíl, že se nenapiju alespoň do neděle, kdy mi končí šichta. Pak sem zase můžu hodit report :)

SALAMAN: Hmm, šichta za barem - to je těžké pokušení, přeju hodně síly opakovat si důrazné NE. Jak dlouho jsi takhle provozoval těch dvanáct malých denně? Kdyžtak zas podej report, jak si vedeš :)

Jinak já mám za sebou první téměř celovíkendovou akci a pohoda džez, skvělá zábava s čistou hlavou. Ovšem za rohem čeká další zkouška - budu teď týden hlídat barák se zvířátky, kde mám k dispozici velké množství alkoholu. Myslím na to a tuším, že rarášek zaťuká, ale vím, že to dám.
No jo, člověk na to pořád myslí, musím si i při hovoru dávat bacha, abych o tom často netočil a nestal se otravným, ale říkám si, že to tak nebude pořád, časem to už nebudu tolik řešit, zapomenu a bude to pro mě přirozená věc - nepít.

Dlouhodobě se mi nedařilo nepít v práci. Dělám za barem a každý den jsem dal tak 12 malých piv (jedenáctek) a 5 panáků tvrdého. Už to dost lezlo do peněz. Zatím jsem druhý den na kafi a birellu a krom neskutečné únavy to zatím zvládám. Ale teda mám šílenou chuť se alespoň připít. Držte palce a abstinenci zdar!

Hlásím malý dílčí úspěch: včera jsem se byl bavit! :)
Už před třemi týdny jsem měl v plánu zkusit jít do rizikového prostředí k muzice a dopadlo to tak, že po výletě, večeři a kině jsem vysadil osádku před kulturním zařízením, kde akce probíhala a srabácky odjel domů. Minulý pátek jsem to zkusil znovu, kámoš hrál lajvko v jednom klubíku. Zvládl jsem to tam dvě hoďky, byl celou dobu značně nesvůj a pak zmizel.
Včera to probíhalo podobně, dobré dvě hoďky jsem byl nervózní, víceméně postával bokem a užuž zvažoval odjezd domů. Pak se to zlomilo, uvolnil jsem se, začal se vcelku dobře bavit a dokonce si i trochu zatrsal. Za střízliva! Nevídáno ;)
Vymetl jsem s kamarády dvě tancovačky a užíval si fajn zábavy i bez piva a půlek do půl osmé rána.
V minulých letech jsem absolvoval pár koncertů ap. střízlivý, když jsem musel řídit, ale vždycky mě to štvalo a zůstal hořký pocit, že jsem si nemohl dát pivo nebo se prostě picnout. Ze včerejška mám naopak dobrý pocit a jsem opět trošku optimističtější.
Někomu to může přijít malicherné, co řeším, pro mě to však hodně znamená, na fesťáčcích trávím část roku většinu víkendů (koneckonců i na horách a výletech, kde aktivně trávím zbytek volna, se často pije), muziku a vůbec dění na podobnych akcích mám rád, s některými kamarády a známými se setkávám výhradně tam a nechci o to vše přijít, patří to mému životnímu stylu. Je pro mě důležité se znovu naučit užívat si to i bez alkoholu. A taky je pravda, že jsem se poslední dobou dost izoloval a myslím si, že potřebuju trochu té socializace.

FRDK: Tady bych se s dovolením připtal, zač ten mínus, s čím konkrétně někdo nesouhlasí nebo co se mu nelíbí.

NAMATHUR: Ten kolovrátek už mám za sebou několikrát, takže vím, že nesmím připustit ani doušek, u mě tím pak vůle povolí a po nějaké době pak zas liju denně. U mě je právě největší problém to domácí pití, jinak bych to asi ani neřešil. Víkendové chlastání na akcích bylo pro mě vždy spíš prospěšnější, uvolním se, jsem zábavný, seznamuju se, tančím atd, jenže pak jsem si koupil svou první flašku domů (bude tomu už tak 12-13 let) a tam začala má kalvárie. Nejprve to bylo jen o víkendech, když jsem nikam nejel, poslední roky už to vypadá tak, že v některých obdobích vypiju láhev nebo dvojlitr vína v týdnu mezi šichtama 3-4 krát týdně. A to už dost leze na palici. Zkoušel jsem tohle domácí nasávání od toho společenského opakovaně odfiltrovat, ale vždy po nějaké době jsem zase zpátky. Takže doma samozřejmě nemám ani kapku.
A nemám při těch baženích pocit sebeobviňování, spíš touha se na všechno vysrat. Ožrat se a nemyslet na nic, jen tak ležet v míru s vesmírem nebo jak to někde trefně komentoval Nohavica.

FRDK: především se neobviňuj za nutkání, tím ho jenom prohloubíš. Neobviňuj se ani za sklouznutí.

Kdybych to měl popsat u sebe - neb nevím, nakolik je prožívání odvykacích příznaků individuální - tak to probíhá jako kratší či delší kolovrátek nutkavých myšlenek typu no tak si dej, vždyť je to jedno, nezvládls to tolikrát, tak se to protentokrát nepodělá, stejně jseš lůzr, to nezměníš, na to jsem si sám odpovídal (říkejme tomu přání, afirmace, meditace, autosugesce, whatever), že mi to sakra stojí za zkoušku; resp. v současné době po více než roce čistoty pro jednou ti to neublíží, už ses vyčistil, jeden drink na uvolnění není ožíračka, na to mám argumentů několik - hlavní je dost ultimativní: proč zrovna JÁ bych měl být tou výjimkou, u níž se přerušení abstinence nezvrhne v remisi.

Navíc mám tu zkušenost, že bažení po chvíli (relativní) pomine a čistá hlava zůstane :)

Situace kolem pití doma: s tím (naštěstí) nebyl nikdy problém, doma byl "suchej dok", kdy jsme se občas po pařbě doráželi, ale nikdy jsem doma nestartoval nebo si neotevřel flašku k filmu apod. Takže tohle u mě odpadá a asi bych to řešil vylifrováním chlastu z baráku.

(Takže můj jedinej dlouhodobej problém s pitím doma je ten, že pořídím víno na vaření a spolubydlící mi ho do tří dnů "preventivně" vychlandí ;) )

asi to sem patri. [ DAREBAK @ Co vas nedavno potesilo nebo pobavilo? ] lonske"prosincove" strizliveni bylo desive pekelne, letos jsem to dal nacisto az do dneska. ale i tak mam z toho radost.

E. Holubová, O. kaiser a J. Lábus - Veselá léčebna
https://www.youtube.com/watch?v=MyIoiW9Tm3E

MERISCZ: dobrej rum za X set panak do sebe nenalejes na ex.
Nicmene tyden je jeste opravdu malo, i kdyz samozrejme congrats, docela se tesim co budes rikat za mesic :)

Tak jsem si dal včera na oslavě kamarádky 30. narozenin jednoho panáka. Kupodivu mě nechutnal a vůbec nic mi to neříkalo. Dost jsem se tomu divil. Čekal jsem, že dostanu chuť na dalšího. Byl to tedy jenom Jagermeister, takže nic chuťově zajímavého. Vyplynulo mi z toho, že ty litry, co jsem doteď vypil prostě s chutí nemají nic společného a že to je jenom o tom, do sebe lejt tvrdej. (nevím, co by se stalo, kdybych si dal třeba nějakej dobrej rum).

DHA: jo tip bych měl, na potlačení chuti k jídlu začni kouřit :D i když je mi jasné, žr to jsi slyšet nechtěla

DHA: viz
KLATIC:

DHA: sport :) nebo mi pomaha cteni, ale chce to vypichnout neco fakt napinavyho.