ANDR3_I: Ano, přesněji řečeno jde o odborníka na sveřepé šakaly ;)
(Pardon, jsem při páťulínku drobátko rozjařený.)

...a pro odlehčení posílám pozdrav od nás :)

Taky to na mě působí, jakože si dámička střihla takový rychlokurs alkoholismu a následné odvykačky. Ale jen ať o tom píše, dobře, že se varování ve formě osobního 'příběhu' dostane blíž třeba další cílovce.

KBN: Taky to u mě ze začátku byla jen zábava, prostě kalba, žádný 'vážný důvod', občas už to sice nebylo úplně košér (týdenní silvestrovské rekreace a podobné tahy). Problém začal probublávat až docela dlouho potom, co jsem si začal uvědomovat a připouštet, že z příležitostného chlastání pro srandu králíkům s partyjou se stalo samotářské opíjení jen pro to opíjení. Těžko takhle z hlavy říct, jestli to už zapracoval prostý návyk, obtížně zvladatelná potřeba se napít nebo něco psychologického, jak píše WOTAR. Budu se opakovat: důvod se vždycky najde, obojí je velký špatný.
Každopádně jsi mě přiměl znovu o tom přemýšlet.

No já osobně třeba začal kurevsky chlastat protože mě to prostě bavilo a netáhl mě k tomu bůhví jaký důvod....

Největší kalby svého života jsem absolvoval po rozchodech. Patří to sem.

KBN: Tak důvod proč člověk nadměrně chlastá nikdy není jen že ho to prostě baví, tak je to vždycky tak trochu i psychologická poradna ne? Trochu sme možná ujeli se vztahama, ale když k tomu mají ostatní co říct, tak proč ne, chlast vztahy umí kurvit úspěšně.

WOTAR: On se má každý ve své esenci rád, i když to kolikrát tak nevypadá. Ty situace jsou nepředvídatelný a reakce taky. Charakter je jedna věc, ale to, co se mi odehrává v životě, jak jsem se vyspal, jakou mám náladu věc druhá ač nedílná. Je v pořádku mít se přeci rád, ale musí to být zdravé. Ona je velmi tenká hranice mezi tím mít se rád nebo být sebestředný a sobecký...

CLOWNZEPPA: To že nelze upřednostňovat druhého před sebou samým, resp. taky že když nemám rád sebe, nemůžu mít doopravdy rád druhého a že můžeš změnit jen sám sebe bych tesal!

WOTAR: WOTAR: Děkuju. Já pro to aby se probudila udělal maximum. Je to její boj. Její volba. Její život a sama si na to snad znovu přijde. To je jediná cesta. Mě už to stálo příliš sil, bolesti, problémů a já v tomhle obětí rozhodně nejsem, i když to tak může působit. Jen jsem podlehl důsledku a neviděl příčinu. Řešil to hloupě, proto jsem to odsral z celé te trojice nejvíc, protože z ráje se stalo peklo ze dne na den. I kdyby to byla Kleopatra. Žádná nestojí za takový kotrmelce. Bohužel až dnes si to uvědomuju. Stejně jako že nelze upřednostnovat někoho před sebou samým. Já můžu změnit maximálně sám sebe. Já už na to seru. A více bych to dál nerozebíral. Děj se, co má se dít...

{reply CLOWNZEPPA|50 neznám382512}: Jenže on je to skoro vždycky ten zámek a klíč a oba se manipulují tak trochu navzájem aniž by si to kterákoliv strana nějak hluboce uvědomovala. Málokdy je to tak černobílý, jak to vypadá z jedné strany nebo z pohledu názoru společnosti. Tenhle konkrétní případ neznám, ale pokud si jak si psal spirituálně založený, můžeš si říct, že jestli je ta pravá, stejně spolu nakonec budete. Ale možná ste si jen sedli myšlením a názory, takže to šlo rychle (nedávno dokonce změřili, že člověk fakt takhle může mít mozkový vlny s někým na stejný frekvenci a působí to takhle, zjednodušeně řečeno). Uvidíš, jak se to v Tobě usadí, což půjde nejlépe s neožralou hlavou a za mně palce nahoru, že to dáváš.