HONZA09: V klidu, už jsem si našel spřízněnou alkoholickou duši. Vrstevník a je tu jen o pár dní déle. A kouří. Vlastně tady skoro všichni kouří.

Tak jsem tu už 5 hodin. Překvapilo mne, kolik je tu mladých skoro dětí. Většinou piko teda.

HONZA09: pche, heroes... to jsem si takhle hrdě sumíroval první dva střízlivé roky a kolegyně z divadla to shrnula: Vidíš, a my to normálně žijem!

A k tomu kontrolovanému pití - pokud jste se někdy dostali do fáze pití problematického, tak to ani nezkoušejte. Jak se chcete s alkoholem uvolnit, když jej potřebujete kontrolovat, a to totálně? Protože jak dáte jednu přes míru, snadno spadnete dolů. Jako sice se zvednete a oklepete (snad), ale za ty výčitky a pošramocenou sebedůvěru to nestojí.

Zároveň ale, když ujedete, tak nad sebou nelámejte hůl a jeďte nanovo (zdravím offnyx Honzu, který se po relapsu rozhod "jsem hovado, tak se uchlastám" a dalo práci mu to vyvrátit, blbovi jednomu sebestřednýmu), žádná trága, ono se to panoptikum zvané život stejně netočí kolem vás

OPERAHYPNO: za tři měsíce deset let od konce oken a probouzení se ve chcankách (doslova) a sračkách (obrazně)

OPERAHYPNO: jo je to pičovina :)

FRDK: Rozumím tomu. Poukazuji na to že zpovídaná to nejspíš chápe, ale ne nutně ten co psal tu anotaci. Ostatně divil bych se kdyby někdo kdo několikrát byl v léčebně a jeho problémy se táhnou napříč dekadami nechápal v hrubých rysech svojí situaci.

KBN: Hehe, pobavils.
To je oblíbená průpovídka terapeutů, kterou často slýchám, když zvědomují probematiku alkoholismu těm, kteří si to ještě nepřiznali: Závislost není chřipka.

Zároveň jsem si vzpomněl na repliku syrového filmu imo nejlepšího současného polského režiséra Smarzowského (podle výborné novely Jerzyho Pilcha), když ústy hlavní postavy říká: „Nie piję, jestem alkoholikiem.“ To byl před lety jeden z okamžiků, které mi postupně otvíraly oči v uvědomování si, že problém může být větší, než se mi jevilo.

KBN: ne, ty jsi úplně krásná ukázka produktu, o kterém níže mluvím

VOY: jasně, ale přesně takovéhle formulace pak vlastně mezi lid nepolíbený zkušeností nebo předchozí edukací vnáší nezdravě mylnou představu o fungování závislosti a jejich "léčbě", proto na to upozorňuju. Tohle je natolik výrazná vlastnost závisloti a zároveň natolik neznámá/nepochopená u spousty lidí, že je potřeba o ní informovat. A hlavně - když už někdo vyrábí podcast o zkušenostech, který může mít dobrý dosah, tak na tyhle řeči by si měl dá KURVA pozor.

VOY: Prášek asi spíš poukazuje na to, že závislost není vyléčitelná. Pojem 'vyléčený alkoholik' je protimluv..
Správně je abstinující alkoholik.

VOY: byla šest let závislá. Takže už umřela? Nebo jak si mám vysvětlit ten minulý čas?

Zajímavá podcastova epizoda na zdejší téma:

Strašně jsem se bála, co se s dcerou stane, když odejdu na protialkoholní léčbu, říká Olga — Houpačky — Overcast
https://overcast.fm/+AASwH3wNraI

„Byla jsem sama v cizím městě s dvouletou dcerou, o kterou jsem se soudila s jejím otcem. Byl to obrovský stres a já si začala doma večer otevírat lahvinku. Šlo o to utlumit se, uspat. Těšila jsem se, až vypnu, až tady nebudu,“ vzpomíná Olga, která byla šest let závislá na alkoholu.

VOY: Mám posledních deset až patnáct let malé fobie z moc lidí na jednom místě. A vzhledem k tomu, že jsem hrál ve dvou kapelách a musel absolvovat akce, kde bylo na můj vkus moc koncentrovaných účastníků nájezdu, tak jsem to musel přepíjet. Prostě sociofobie protínající se s agorafobií a klaustrofobií, když se na tebe v davu začnou mačkat lidé a ty nemáš kolem sebe čtvereční metr životního prostoru. To se mi občas zastavil i dech na chvilku. Bez pěti piv v sobě jsem nebyl schopen vylézt na pódium.