OMO: Ale tak ať planě neteoretizujeme: pojďme se podívat třeba na takovou...

Církev bratrskou... v jejích řádech se říká, že přístup k večeři páně mají jenom "plnoprávní" členové a to jsou takoví, kteří mimo jiné musí "řídit se zásadami Písma svatého, pečovat o rozkvět církve, vést příkladný soukromý, rodinný i občanský život. Navštěvují pravidelně pobožnosti svého sboru, pěstují svůj osobní duchovní život, rozvíjejí bratrské obecenství s ostatními členy, pamatují na sborové potřeby a podrobují se církevní kázni", což tak nějak v praxi znamená, že když nechodí člověk velmi pravidelně do sboru, neplatí desátek, atd... tak může na večeři páně zapomenout.

OMO: No jo, ale ti také neslaví eucharistii, že ano... :)

GOBERS: Napada me, ze takovou viru maji treba i vojaci Armady spasy a u nich se zadny krest vodou nepraktikuje ;) Je to sice okrajovy pripad ale jelikoz se ted s Armadou celkem stykam a zajimam seo ni tak mi nedalo to nezminit.

HARALD: Aha, s tim jsem se jeste nesetkal tak me to nenapadlo. No, je tam i u nas to pozvani, kde se rika, ze je zvan kazdy, kdo se citi k tomu povolan. Kdo komu muze videt do svedomi, proc pristupuje. Kdyz si to bude chtit nekdo vyzkouset treba na pulnocni u katoliku, tak si tam stejne pujde. Stejne tak nekdo, kdo se citi pohnut k vire treba kvuli kazani, ktere predchazelo, by nemel byt z formanich duvodu odmitnut.

PRISCILA: Což znamená co?

PRISCILA: víra ve spásnou úlohu Kristova kříže a ve společensví církve jako společenství, které toto vyznává

A takovou víru je možné podle Tebe mít a nebýt přitom pokřtěn? Nebo je to spíš tak, že taková víra má nezbytně své "následky" - tedy to, že člověk přijme křest a lituje svých hříchů...

GOBERS: Jediným předpokladem by měla být víra ve spásnou úlohu Kristova kříže a ve společensví církve jako společenství, které toto vyznává

GOBERS: Ja si nejak nedovedu predstavit, ze by nekdo, kdo se nepovazuje za krestana, hrnul k Veceri Pane, proc by to delal?

OMO: Takže třeba požadavek, aby přijímající byl křesťan (resp. pokřtěný) pokládáš za něco, co není dostatečně věrné smyslu evangelia?

GOBERS: oboji

OMO: A teď mi řekni... nepojmenovávají se proto, že to dotyčný duchovní tak považuje za správné, nebo proto, že je to tak v teologii vaší církve proklamováno jako princip?

GOBERS: Ciste ve vztahu k Veceri Pane se u nas skutecne zadne podminky nevyjmenovavaji, vysluhujici pronese neco ve smyslu:
Pamatku vecere Pane chapeme jako otevrene spolecenstvi kolem Kristova stolu, kdokoli rozpoznava sve povolani k ucasti, at pristoupi.

Takze definice patri u nas patri do teologicke literatury. Ale jinym denominacim neodpiram pravo si podminky definovat, jen to nepovazuji za skutecne verne smyslu evangelia. Takze existenci omezeni toleruji a respektuji, ne vsak schvaluji.

OMO: No však samozřejmě. Já jim také vždycky říkám, ať si koupí lázeňskou oplatku a odmyslí si tu sladkou náplň. ;))

OMO: S odstavcem souhlasím, s Tvým závěrem, který z něj vyvozuješ už poněkud méně. Ale to je jedno... pojďme se bavit raději o těch svátostech, to je zábavnější, než ideové konstrukty českých dějin. ;)

GOBERS: Hele, daji se koupit i online, v jedny objednavce s lazenskyma oplatkama... :)
Hostie - Unita s.r.o. eobchod - Hostie, oplatky
http://www.unita.caritas.cz/eshop/index.php?p=p_19&sName=hostie

GOBERS: Pujcim si odstavec z tohoto clanku:

V představách obrozenců nastoupila Bílá hora cestu ke germanizaci a úpadku českého jazyka. Samotná teze o stavovském povstání coby českém národním vzepětí je ovšem pochybná už proto, že značná část povstalých stavů mluvila německy a člověk raného novověku sám sebe definoval mnohem víc podle místa, kde žil, než podle jazykové, natož národní příslušnosti. Česky psaná literatura sice po roce 1620 opravdu upadá, ale do značné míry kvůli tomu, že s nástupem zbožného baroka a oslabením měšťanské vrstvy klesá množství světských textů a dominují náboženské texty psané jak v obou lidových jazycích (česky i německy), tak především latinsky. A tolik připomínané pálení českých knih jezuity, takřka monopolními patrony vzdělanosti i cenzury v českých zemích po roce 1620, opět pootáčí realitu – knihy se opravdu pálily, ale nikoli podle jazykového, nýbrž náboženského klíče. Na hranicích hořela díla protestantská spolu s těmi, která církev považovala za pověrečná či nemravná.

Prakticka germanizace tedy Bilou horou zacala, i kdyz ta plna germanizacni palba zacala az na Josefa II., o tom se nepru. Na druhou stranu, ten nam nekatolikum aspon povolil existovat i kdyz zase z jinych duvodu, nez ze by nas mel rad (potreboval vetsi mobilitu lidi mezi Uhrama a Nemeckem). Toz tak.