KAVEN: velmi zajímavé a formálně logické, ale neumím si to představit procesuálně.
jazyk je velmi pružný a něco jako "pokud by chtěl mluvit o něčem, co náboženskou souvislost nemá, nedokázal by to vůbec pojmenovat" by se nemohlo stát. orwellovy představy o neolektu/ňúspíku ač literárně úžasné, byly lingvisticky liché.
jak össeané mluvili v běžném životě? diglosie třeba z náboženských důvodů je běžná, japonština má pro buddhistické texty také vlastní rejstřík (gón - ustrnulé čtení z doby okolo 10. st. n. l.), který se výrazně liší současné mluvené japonštiny, ale křížová kontaminace mluv je běžná, slova z jedné snadno pronikají do druhé mluvy (i když často jen jedním směrem, z prestižnějšího rejstříku do toho méně prestižního), když to mluvčí uzná za vhodné. pozdní lodní össein by byl pravděpodobně "kontaminovaný" běžných hovorovým jazykem.
přejímání frází z náboženských textů je dobrý nápad. ale z hlediska tendencí k jazykové úspornosti je obtížné si představit časový soulad vzniku sekundárních slov a jejich následného zkracování. jak to fungovalo?
navíc v případě analytického aka amorfního (tohle jsem neslyšel už věky :) ) jazyka by byly docela slušné zmatky. jestliže pořadí rozhoduje a sekvence XYZ má nějaký význam, zařazení této sekvence do širšího rámce, třeba ABXYZCD, by vyžadovalo nějaké ukotvení, třeba novou mluvnickou vazbou (mimochodem analytické jazyky sice nemají koncovky, ale mají megatuny částic, které mají jen mluvnický a ne lexikální význam). třeba uvození takové fráze částicí Q (mohla znamenat třeba - je psáno) by umožnilo se vyhnout zmatkům: ABQXYZCD. zkracování by pak mohlo znamenat, že je část původní fráze zůstala: ABQXCD.