• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    BRAMBOREENAMycelium -- Nejdůležitější věci se odehrají vskrytu...
    BRAMBOREENA
    BRAMBOREENA --- ---
    LASHANA:

    Zahrada byla posledních čtyřicet let mimo provoz. Případná bujná vegetace... byla taky mimo provoz; zbyly tu po ní jen prázdné čtverce záhonů, vyschlých na prach a zakrytých levným zeleným kobercem, imitujícím trávník. V instituci tak utilitární, jako je gleewarinská škola, se nevyplatí udržovat nic, co je míněno jenom na ozdobu. Na druhém konci zahrady byl v obvodové zdi ještě další východ, vedoucí na kdysi romantickou stezku po úbočí kopce, ale studenti tamtudy skoro nechodili; brali to radši po hlavním schodišti, protože další budovy školy byly hned o terasu níž a takhle to k nim bylo nejkratší. Až Veisseämö v posluchárně skončí, všichni se vyvalí ven a poženou se zase po týchž schodech dolů ke kanceláři. Julie to zvážila a rovnou zabočila vpravo mezi sloupořadí. Ona to naopak vezme zadem a seběhne ke své laboratoři tou druhou cestou, aby se všem davům vyhnula.
    Rychlým krokem minula Apollóna a řádku nerozlišitelných Múz (tedy nerozlišitelných pro ni; jaktěživa nebyla ochotná věnovat místo ve své paměti jejich jménům a atributům). Obešla levé křídlo budovy a vyrazila přes další vybledlé travní koberce k zadní brance.
    A tady ovšem najednou bujná vegetace byla. Nečekaně. Neplánovaně. Zázrakem!
    V tom nejvzdálenějším koutě – byl les.
    Julie se zarazila. Zírala na dlaňovité, temně fialové listy mohutných rostlin, dobře o metr vyšších než obvodová zeď. Kde se to tu vzalo? Co je to proboha zač? Šla tudy naposled před měsícem a byla si jistá, že tu nic nerostlo ani náznakem; a teď tu bylo deset, možná patnáct vzrostlých exemplářů! I přes svou velikost ale rostliny nepůsobily jako stromy; neměly kmen s borkou, nýbrž dužnaté fialové lodyhy. Skočec, napadlo ji. (Na živé organismy byla přece jen ochotna alokovat víc své paměti než na Múzy.) Ale listy byly složitější a tlustší, šupinovitě poskládané přes sebe. Některé rostliny kvetly, ale na té nejvyšší už dozrávaly plody, jakési lesklé bobule, trochu připomínající lilek. Šla se podívat zblízka. Ničeho se nedotýkala (na botaniku a s ní související toxikologii alokovala své paměti dokonce tolik, že znala i věci jako mancinella; a to má potom člověk respekt). K téhle rostlině cítila instinktivní nedůvěru. Možná vůbec není ze Země. Charakter pletiv je jiný. Náhle k ní ale zavanula povědomá vůně exotického koření... a ta ji rovnou nasměrovala do úplně jiné části její paměti: tam, kde je to vyhrazené össeistice. Tohle je üewerögikalüx.
    No ano, üewerögikalüx; přece ten rudofialový prášek, co se sype na pečené maso a do salátů.
    Nevzpomínala si, že by na Össe někdy skutečně viděla tu rostlinu naživo, ale znala ji z obrázků a vůně byla nezaměnitelná. Teď už se odvážila utrhnout si list a promnout ho mezi prsty. Üewerögikalüx jakožto koření sice neměla ráda a jídlům s ní se vyhýbala, ale kontaktní dermatitidu jí to nejspíš nezpůsobí. Ale, bez legrace... proč se to tu najednou objevilo? Někdo si to tady pěstuje na jídlo? Ví o tom Veisseämö? Šlo sice jenom o jeden zastrčený kout zahrady, ale rostliny už v něm stihly vytvořit úplný háj. Jestli vyrostly tak rychle, musí to být pěkný plevel. Nebo si to tady ten podloudný pěstitel tak úspěšně okopává, zalévá a hnojí, když se jim tak pěkně daří? Julie bezmyšlenkovitě strčila list do kapsy a podívala se na zem, aby našla kompromitující stopy zahradníkovy činnosti a případně ho identifikovala podle otisků bot a zapomenuté lopatičky... a znovu zažila šok. Ba ne. Tohle nikdo záměrně nezasadil. Jakýkoliv trochu příčetný člověk by si snad aspoň odhrnul koberec a vyhrabal díru, kdyby chtěl něco pěstovat; jenže tyhle rostliny prorazily tuhý plast a vrůstaly do půdy skrz něj. Děsivý pohled! Věnce kořenů, zaťaté do koberce jako dračí spáry! Kolem Juliiných nohou byly celé houštiny nových semenáčků, prorážejících dužninu opadaných bobulí a úporně se zavrtávajících do nehostinného, suchého umělého povrchu. Skoro jí připadalo, že se pohybují přímo před jejíma očima; taková síla života v nich byla.

    TL;DR: ano, houby došly :D
    SHEALA
    SHEALA --- ---
    ESO Morrowind. Škoda že je to onlineovka, raději bych něco jako Morrowind 2 v single playeru. Ano, v těch houbách bydlí.

    JONY
    JONY --- ---
    SARGO: tak ještě je to možné číst tak, že sedmička resp. "Zakázané směry" není v plánu Arga a ne, že neexistuje či nebude :)
    FERRYH
    FERRYH --- ---
    BRAMBOREENA: takze ti to zahradnicky buji samo ... a ty jen kde se to da obcas architektonicky pristrihnes? :o))
    aaaajajajajaj....! (pro nedockave ctenare... )
    ;O]
    XCHAOS
    XCHAOS --- ---
    RICARDERON: závislost vede k tomu, že dávky je potřeba postupně zvyšovat. Když to bude mít pod 1000 stran, hrozí poddávkování...
    JONY
    JONY --- ---
    STARE_CASY
    STARE_CASY --- ---
    SARGO: už jsem posílal do tisku jednu knížku, která měla něco přes 1500 stran v lepené vazbě, navíc se u ní počítá s tím, že to lidi používají denně na dohledávání informací (jakýsi seznam chemických látek s popisem, výrobcem atd.) a ani po několika letech se jim vazba nerozpadá. Je to sice už bichle, u které si už uvědomíš, že informace mají svou váhu, ale technicky zrovna tohle není vůbec žádný problém. :)
    SARGO
    SARGO --- ---
    RICARDERON: Hrozně by mě zajímalo, jak je to technicky v plánu. Do jednoho svazku se přece ta šestka s neexistující sedmičkou nemohou vejít. Dva svazky a gumička? Formát A4? Tááákhle ¨ malilinkatý písmo? :-D
    LASHANA
    LASHANA --- ---
    RICARDERON: na šestku to taky nevypadalo....
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    LASHANA: Nevypadá to na sedmičku. Kolikrát to mám opakovat, himbajs?
    GENTIANA
    GENTIANA --- ---
    LASHANA: furt jsou tam takové ty věci, co se používají místo armovaného betonu a tak :)
    LASHANA
    LASHANA --- ---
    Nojo, ale jestli to vypadá na sedmičku, tak jaká "prašivka" to bude tentokrát?
    KAVEN
    KAVEN --- ---
    MOUNTBATTEN: Přesně jsem to chtěl říct. Velmi barvitá metafora ... ta paní by měla být spisovatelka.
    MOUNTBATTEN
    MOUNTBATTEN --- ---
    BRAMBOREENA: to je tak hezky poeticky napsany.... ze jsi to zase zavilmila :-))))
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    Přátelé, budu první, kdo bude jásat a otvírat lahve s bublinkovým obsahem!
    VANEK
    VANEK --- ---
    HARALD: (Nyxdroid teď nevím, ale z mobilního Chromu se to poznat dá. Každopádně nelajkoval.)
    Tiskárna vč. distribuce jsou myslím tak 3 týdny, leda by se trefili do nejhoršího adventu; do 10 týdnů by se mohly vejít i korektury.
    Každopádně nepochybuju, že odevzdání rukopisu zde bude oznámeno neprodleně, možná i několikrát.
    HARALD
    HARALD --- ---
    JONY: Tajně doufám, že ti tenhle příspěvek nelajkoval Ricarderon (z mobilu nevidím kdo lajkuje).

    Moje, možná naivní, představa je, že 10 týdnů znamená, že to tak akorát zadávají do tiskárny a není cesty zpět.
    JONY
    JONY --- ---
    HARALD: ono to skončí "my nesmíme ani naznačovat"
    RIP
    RIP --- ---
    BRAMBOREENA: Tak ať taky něčím přispěju, tohle je z rozhovoru s GRRM ve VanderMeerově knize WonderBook:

    Často jsem mluvil o tom, že v jistém smyslu existují dva typy spisovatelů, kterým říkám Architekti a Zahradníci. Architekti všechno předem plánují přesně tak, jak skutečný architekt plánuje stavbu domu. Než se začne stavět, on už ví, kolik tam bude místností a jakou bude každá mít rozlohu a kudy vede potrubí a z čeho bude střecha; všechno má opatřené rozměry, dokonce už rozmístil na stěnách zásuvky. Ví všechno, než se zatluče první hřebík, než se kopne do základů, ba i než někdo plány orazítkuje. Někteří spisovatelé pracují právě tak.
    Zahradník prostě jenom vykope díru, zasadí semínko a pak to zalévá vlastní krví a potem a čeká, co vyleze z hlíny. Zcela náhodné to není, protože Zahradník samozřejmě dobře ví, co zasadil; ví, jestli to bude dub, anebo tykev. Pokud ho nějaká následná inspirace naprosto nepřekvapí, má rámcovou představu o tom, co dělá.
    Nemyslím si, že by v naší branži bylo moc čistých Architektů nebo čistých Zahradníků. Většina autorů je nějakou kombinací obojího. Ale mívají sklon tíhnout spíš na tu nebo na druhou stranu – a já jsem docela vyšinutý na tu zahradnickou.
    HARALD
    HARALD --- ---
    RICARDERON: Teď už to nedokážu zastavit. Prostě to už musím dočíst.

    Můžeš tedy, prosím, naznačit tak 10 týdnů před skutečným vydáním, abych si střihnul čtvrté čtení?
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam