• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    SETECKomunikace a porozumění - Myšlenky, Emoce jak se s někým dohodnout
    Bez komunikace by nebyl život. A tak někteří se raději stáhnou do ústraní a pořídí si rybičky, ty se s vámi nebudou hádat a jen si vesele plavou. Bez porozumění jde komunikace do kopru. Hádky, boje přetvářky. Člověk by chtěl žít šťastný život, ale napřed se s tímhle musí umět vypořádat. Vlastně tady nejde jen o komunikaci ale jde tu i o člověka samotného o jeho emoce, vnímání světa a taky o to nakolik se mu daří v životě vyhrávat
    rozbalit záhlaví
    SETEC
    SETEC --- ---
    THOMASMORTA: To je pravda, jenže například pokud někdo řeší nějaký problém, a ty už rovnou na něj víš řešení, protože rozumíš komplexnějším teoriím, když má ten dotyčný problém, je obvykle kontraproduktivní na něj vychrlit výsledek, když mu sám nebude rozumět. Musíš ho nejdřív nechat aby si přišel na některé věci sám, aby nakonec došel k tomu řešení, které ty už dávno víš.

    Jinak tvoji poznámku, že nechápeš nastavení diskuse, ti nežeru. Sám si ukázal, že některé věci chápeš velmi rychle a dobře :)
    THOMASMORTA
    THOMASMORTA --- ---
    SETEC: Pak jenom nechápu, proč jsi diskusi nastavil jako odbornou:-)

    Nicméně - souhlasím s tím, že pokud člověk rozumí problematice, měl by být schopen konkrétnímu člověku přiblížit srozumitelně konkrétní koncept, nebo konkrétní situaci.
    Problém ovšem může nastat u těch velmi obecných konceptů - ty jistě půjdou vysvětlit srozumitelně, ovšem časová náročnost takového vysvětlování už bude vysoká. Termíny vznikají jako zkratky za neustále se opakující mechanismy - a u rozsáhlých teorií se mi vždy vyplatilo nejprve vysvětlit základní termíny a následně vysvětlovat obecnější koncept.
    SETEC
    SETEC --- ---
    THOMASMORTA: Řeknu jednoduše proč se tak úporně bráním odborným názvům, nejsme tady v tom klubu sami, vedle tebe je tady ještě řada jiných lidí, kteří s použitím odborných termínů nemusí mít zkušenost. Je to asi jako bych uvedl příklad, že můžeš potkat pěknou italku, ale když nebudeš umět italsky a ona bude mluvit jen italsky, můžeš na ní mluvit hodiny a troufnu si tvrdit, že bude mít docela problém si vzájemně rozumět.

    Navíc jsem toho ražení, že pokud člověk dokonale rozumí nějaké problematice,dokáže o ní jednoduše hovořit, že i sebesložitější věc dokáže jednoduše a srozumitelně přiblížit.
    THOMASMORTA
    THOMASMORTA --- ---
    VERONIKA22: Z Tvého popisu mi vychází jako problematický boh, že bys měla měnit ostatní. (Psychologové se Ti budou snažit tvrdit, že vždy můžeš změnit jen sebe - není to úplně pravda, ovšem energie potřebná k tomu, abys někoho změnila je obrovská. Navíc je k měnění někoho jiného potřeba dost brutální manipulace a to osobně považuji za neetické.)
    Obecně je opravdu mnohem jednodušší rozklíčovat způsob, jakým komunikuje ten druhý a odpovídat mu způsobem, který rozumí, než se plošně snažit všem vnutit svůj způsob.

    Teď budu nejspíš trochu útočný, nicméně: Důvod, proč nemáš náladu komunikovat s ostatními, je ten, že po nich požaduješ to, co Ty sama naprosto odmítáš, totiž přizpůsobit se stylu komunikace toho druhého.

    To, co popsal SETEC, by mohlo fungovat jako strategie pro komunikaci (mě jenom neskutečně štve terminologie, kterou užil pro popis).
    THOMASMORTA
    THOMASMORTA --- ---
    Upřímě, z Tvých výroků mám pocit silné averze proti odborným teoriím - už jen to, jak stavíš "praktické zkušenosti" do ostré opozice k "teoretickým konceptům", ještě víc mě v tom utvrzuje Tvoje neochota užívat odbornou terminologii, byť na místě zavedenou.
    Podle mého názoru Tě to ovšem donutí bloudit v kruhu - teoretické koncepty nejsou nic jiného než zobecnění mnoha konkrétních zkušeností, navíc opět znovu testováno v praxi, jestli odvozený model opravdu odpovídá popisovaným komunikačním situacím.

    A když se teoretickým konceptům vyhýbáš, jsi IMHO nucen znovuobjevovat objevené.
    THOMASMORTA
    THOMASMORTA --- ---
    SETEC: Bohužel mi Tvá klasická teminologie přijde velmi neklasická a s výjimkou zmíněné komunity nevím, kdo ji používá.

    Uzavřený a otevřený systém jsem ve svém příspěvku definoval, introverze a extroverze už jsou natolik rozšířená slova, že je lze považovat za součást běžné slovní zásoby.
    Proč používám odbornou terminologii? Nejpíš profesionální deformace, protože se komunikaci snažím studovat do hloubky i v rámci vědeckého zkoumání. Jsem tedy zatížen oborovou terminologií napříč několika obory (konkrétně obecné lingvistiky, logiky a trochu psychologie).

    Proč používám složitý popis? Protože Tvé "stáhl jsem se z komunikace" je velmi vágní a nepopisuje, co to přesně znamená. Jen jsi řekl, že jsi přestal komunikovat se svým otcem. Můj popis řekl, jak se řešili situace, kdy se s otcem komunikovat potřebovalo. Navíc, ona příkladová osoba se nestáhla z celé komunikace - jen s ním neřešila věci týkající se emocí. To je o dost specifičtější případ.
    To, že používáš jako termíny slova z běžné slovní zásoby - jako třeba "stáhnout se z komunikace" - má sice tu výhodu, že je to intuitivně srozumitelné, při konkrétních situacích to ve skutečnosti může situaci zatemňovat.
    Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nemohu přijít na to, jak by "Ale asi to nebude tak strašná ženská, když přivedla na svět a vychovala takového fajn kluka, který se jí líbí a kterého si ona vzala za manžela." mohlo obstát jako argument. Naprosto nechápu, jak s hodnocením jednoho člověka, souvisí skutečnost, že je (blízkým) příbuzným jiného člověka.


    Ad "
    Osobně si myslím, že nikdy nemáš šanci najít u někoho komunikační kanál, když se na téma o kterém se s ním chceš bavit nedokážeš podívat jeho očima. Komunikační linie se tak vytvoří přirozeně, jsi ochoten přijímat. Tohle řekl jednoduše už Dale Carnegie, ve své knize jak získávat přátele " upřímně se o lidi zajímejte" on neříkal, dělejte to povrchně, ale upřímně. "


    A neříkal jsem tohle jinými slovy čistě náhodou zde? To by ovšem naznačovalo, že Ti dělá potíže se podívat na téma, o kterém se bavíme mýma očima:-)
    SETEC
    SETEC --- ---
    Používám klasickou terminologii, s odbornou technologií jakéhokoliv charakteru bych se tu asi moc nedomluvil. :)

    Ale jsem rád, že mě na to s tou terminologií upozorňuješ, protože ty sám používáš zvláštní pojmy uzavřených systémů a otevřených systémů, introverze a extroverze, a když se nad tím logicky zamýšlím, říkám si ... proč?

    Identifikace komunikačního protokolu, proč? Když to řeknu jednoduše, když si půjdu sednout do hospody s partou dělníku, daleko líp si s nima pokecám když budu mluvit jejich stylem, obdobně jakákoliv skupina, pracovní kolektiv kamarádi, rodina atd. Si vytvářejí vlastní prostředí ve kterém se nějak "natáhnou komunikační linie" a na nich se jede.

    Další příklad je to co píšeš o stylu komunikace dcera matka otec. Proč něco nazývat tak složitě, když jsi jen uvedl na jiném příkladu to co jsem dělal já. Prostě jsem se stáhl s komunikace s tátou když jsem byl mladší, protože jsem s ním komunikovat nedokázal, hrál v tom roli i strach protože jsem se bál, že třeba řeknu něco nevhodně a on se rozčílí. A ta holčina, prostě byla jen stažená z komunikace s otcem, podobně jako třeba Veronika se nejdřív snažila komunikovat s tchyní a pak se z toho stáhla, protože jak píše "uvědomila jsem si, že chyba je opravdu na straně tchýně. Neb ona vlastně nevyjde s nikým. ( nebudu jí měnit - o vztah s ní nestojím)".
    Ale asi to nebude tak strašná ženská, když přivedla na svět a vychovala takového fajn kluka, který se jí líbí a kterého si ona vzala za manžela.

    Je to klasická rezignace, přirozená a myslím, že něco takového zažil častokrát každý z nás akorát si řekl, "nemá to smysl se sním bavit je to vůl a debil".

    I já jsem si kdysi jako mladý naštvaně řekl táta je "bezcitnej vůl", a spousta lidí k rodičům může v pubertě zaujmout tenhle postoj. Na druhé straně mít výborný vztah s rodiči, je moc fajn věc.

    Osobně si myslím, že nikdy nemáš šanci najít u někoho komunikační kanál, když se na téma o kterém se s ním chceš bavit nedokážeš podívat jeho očima. Komunikační linie se tak vytvoří přirozeně, jsi ochoten přijímat. Tohle řekl jednoduše už Dale Carnegie, ve své knize jak získávat přátele " upřímně se o lidi zajímejte" on neříkal, dělejte to povrchně, ale upřímně.
    THOMASMORTA
    THOMASMORTA --- ---
    SETEC: Zdá se mi to, nebo používáš scientologickou terminologii a technologii komunikace?
    SETEC
    SETEC --- ---
    VERONIKA22: Nikoho měnit neni potřeba. Při spravnem pristupu dotycny zmeni svoje chovani sam. On se vlastne nezmeni jako osoba, jen se zmeni jeho chovani vuci tobe.

    Dam priklad u tvoji tchyne. Ve vztazich funguje takovy mechanismus, na kterem je postavene porozumeni. Jednou ze zakladni casti je REALITA. Dejme tomu jsou dva lide, kteri vubec neznaji jeden druheho. Jednoho dne se potkaji v prodejne BMW a zjisti, ze maji oba stejnou slabost pro vozy BMW a pokud se zacnou bavit o techto autech, zjisti, ze by si mohli povidat cele hodiny o BMW, protoze maji spolecnou REALITU o tom, ze jsou to pekna auta, kvalitni auta atd.
    Cim vic je takovych souhlasu v REALITACH mezi dvema lidmi, tim vice je tam komunikace a zajmu.
    Jinymi slovy treba nemas doted dobry vztah s tchyni, ale pokud byses ted vyprdla na to spatne co mezi vama doted je nebo bylo, zkusila se podivat na neco jineho co ma rada a v cem mate spolecnou realitu a jednoduse se o tom s ni z lehka zacala bavit, muze byt z pocatku prekvapena nebo neduveriva, ale pokud zjisti, ze je ten zajem mysleny vazne, vas vztah se (z lehka :) ) zacne zlepsovat...

    Napriklad zjistis ze rada pestuje kvetiny. Muzes se s ni zacit bavit o kvetinach, zjistit jake ma rada. Jake ma tipy na to aby byly krasne atd.

    Vim, zni to moc jednodusse a castokrat, kdyz mas s nekym vztah v troskach, je prakticky nemozne najit nejaky spolecny zajem, protoze "ten druhy je prece tak nesnesitelny". :) ale to neznamena, ze zadnou spolecnou REALITU nemate. Jen kdyz je clovek s nekym vepri, obvykle ani neni ochoten to dobre videt. Je to takovy zvlastni mechanismus. Trochu zaludna vec tohlecto Porozumeni. :)
    VERONIKA22
    VERONIKA22 --- ---
    Já se 12let snažila pochopit proč si nemůžu se svou tchýní rozumět. Nechtěla jsem to vzdát a být vsazena to pozici: to si ale synáček blbě vybral.
    Loni jsem to vzdala a uvědomila jsem si, že chyba je opravdu na straně tchýně. Neb ona vlastně nevyjde s nikým. ( nebudu jí měnit - o vztah s ní nestojím)
    U mého táty jsem se ale pokusila válčit dál - změnit ho. Podařilo se na 60%. Ale i tak je vyčerpávající, že mě ze 40% neskutečně sere a těším se vždy na chvíli kdy náš hovor ukončíme.
    Od loňska/letoška dokážu identifikovat komunikační chyby naprosto na každém a začínám být odborník v rozboru osobnostních vad.
    A začala jsem zastávat názor: sám jsi strůjcem svého štěstí a vykašli se na komunikaci s ostatními.

    Takže já spíš budu obdivovat, že máte vůbec náladu komunikovat s jinými lidmi. A určitě budu ráda pročítat co se zde vyskytne.
    SETEC
    SETEC --- ---
    THOMASMORTA: Píšu v rychlosti, takže na zbytek zareaguj ještě později, nicméně si dovolím ještě nadhodit. ....

    Základní komunikační vzorec je jeden jednoduchý. Stručně řečeno: máme nějakého vysilatele komunikace, příjemce komunikace, nějakou vzdálenost kudy komunikace probíhá. Pozornost od příjemce, záměr od vysilatele a v konečném výsledku nějakou duplikaci informace, která byla přenášena s potvrzením jejího přijetí. No a k tomu můžou být odchylky které pak způsobují že komunikace nefunguje. :)
    SETEC
    SETEC --- ---
    THOMASMORTA: S odkazem na knihy tě chápu, ale popravdě čekám spíš praktickou zkušenost, toho co jsi třeba pochytil a vyzkoušel, věřím, že toho jsou tuny, ale popravdě, mě víc zajímá tvoje osobní zkušenost bez ohledu na to z čeho jsi čerpal. Stejně tak jako já bych mohl podrobněji rozvést pár příkladů toho na čem se mi povedlo konkrétně ten vztah s otcem zlepšit a vybudovat k lepšímu.

    Ad časová investice, ono je to spíš o tom, že pokud už něco o komunikaci znáš, používáš to, tak vlastně nemusíš investovat, protože to používáš, tak si už od počátku nemusíš vytvářet ten špatný vztah. Samozřejmě druhou stránkou věci je rozumět i tomu jakou komunikaci od lidí můžeš očekávat a jak je vhodné ji zvládat.

    Pojem autorita jsem myslel ve vztahu k sobě samému, prezentuju něco co mám vypozorované že je u mě funkční, bez ohledu na to jestli se o tom píše v té či oné knize. Jak jsem uvedl výše, chtěl jsem dát prostor reálným zkušenostem jak zvládnout nebo naopak jak si někdo s něčím nedokáže poradit. A mít možnost se na to podívat a vzájemně diskutovat.
    THOMASMORTA
    THOMASMORTA --- ---
    SETEC: Pokud vím, tak jsem odkazoval jenom na knihy, které vycházejí z rozsáhlých zkušeností lídí, kteří se konkrétní oblastí v praxi zabývali (tedy nejspíš s výjimkou té přehledové práce, to je spíš encyklopedická záležitost).
    Já v současné době už nejsem úplně schopen říct, co z kterého konceptu používám, ale rozhodně jsem alespoň prvky z odkazovaných knih zkoušel v praxi - rozhodně mohu doporuči právě Bernovo Jak si lidé hrají a volně navazující Oběť, kat a zachránce v komunikaci.

    Zrovna příklad, který uvádíš, vůbec není na krátký rozbor příčin a souvislostí. Jak sám píšeš, tvalo Ti 6 let, než jsi získal vědomosti a další 3 roky, než z komunikace zmizel hněv. To je investice, která vyžaduje obrovskou motivaci a odhodlání - jsi si jistý, že bys stejné úsilí vložil do každého člověka, se kterým si nerozumíš? Třeba do kolegy na pracovišti?

    Přemýšlím, jestli mohu souhlasit s Tvým tvrzením, že každý jsem určitou autoritou na komunikaci - proč bychom měli být? Jenom proto, že nutně všichni musíme komunikovat? Ale to bychom se mohli všichni cítit též autoritou na dýchání nebo na stravování. A přinejmenším u toho stravování se dokážeme shodnout na tom, že existují lidé, kteří se prostě stravují špatně a za autoritu bychom je rozhodně nepovažovali.
    Píšu trochu v rychlosti, tak se omlouvám za to, že nebudu uvádět konkrétní příklady, protože by mi trvalo dlouho je vymyslet:
    Poměrně nepřekavý závěr vzešel z mého dlouholetého pozorování: základní komunikační vzorce, které se naučíme v rodině pak přebíráme a aplikujeme dále. To zásdnější zjištění, které jsem vypozoroval, je, že se každá rodina pohybuje někde na ose otevřený—uzavřenýsystém. Uzavřený systém mám poměrně striktní komunikační pravidla, která jasně říkají, co dělat v každé situaci. Je rychlý, úsporný - ale tím, jak je interpretace nastavena natvrdo, tak je nekopomtaibilní s většinou ostatních systémů. Otevřené systémy jsou si vědomy toho, že existují jiné systémy a kladou důraz na identifikaci komunikačního protokolu a překlad do sobě srozumitelné komunikace. Otevřený systém má obrovskou šanci porozumět a dorozumět se s jinými, ovšem za cenu větší zdlouhavosti a náročnosti.
    A právě u introvertních osob z uzavřených systémů, které navíc kladly důraz na nepřímou komunikaci emocí - typu dcera říká matce něco o otci, aby to matka řekla otci, protože dcera by to otci v životě nemohla říct přímo, zejména jedná-li se o kritiku, často dochází k tomu, že jejich komunikace je až autistická. Mají silnou tendenci všechno interpretovat podle svého systému "čtení mezi řádky" a už se mi stalo, že jsem narazil na osoby, se kterými je tak těžká osobní komunikace, že jsem to prostě vzdal. A ačkoliv si vyčítám, že je moje chyba, že jsem nedokázal najít komunikační kanál, vím, že tyto komunikační problémy s nimi mají i ostatní a jen těžko je mohu považovat za autoritu na jakoukoli jinou komunikaci, než na tu, která se odehrává podle jejich pravidel - jenže ani to není příliš použitelné, protože bez sdíleného komunikačního kanálu lze jen těžko předat ta komunikační pravidla.

    Takovýto zážitek praktické nemožnosti komunikace je třeba moje osobní trauma, které klidně proberu v poště, ale z etických důvodů ho nehodlám ventilovat ve veřejné diskusi.
    SETEC
    SETEC --- ---
    THOMASMORTA: Díky za smršť doporučení a podnětů k diskusi. Přesně o tohle mi jde aby tu měl každý možnost říct svůj názor k tématu. Popravdě bych raději uvítal praktické zkušenosti než teoretické filozofické dýchánky. Napadá mě uvést jeden z mých velmi osobních příkladů z mého života. Pro mě velmi citlivy protože se týká mého otce, který je dnes již bohužel po smrti. Můj otec byl velmi prudká povaha a upřímně řečeno, když byl nějaký problém nešel pro facku daleko. To u mě nakonec vyústilo v to, že jsem se asi v 15 letech v jeho případě stáhl z komunikace A když bylo nutné něco řešit obracel jsem se na něj přes mámu. Po čase jsem se začal zabývat intenzivněji komunikací a když mi bylo asi 21. Uvědomil jsrm si, že bych mohl být schopen s tim co znám, svoje vztahy s otcem obnovit a zlepšit. Byla to dlouhodobá mravenčí práce kdy jsem první 3 roky zvládání musel čelit otcově hněvu. Postupně se náž vztah zlepšoval a jeho vztek ubýval, přestože vůči ostatním byl stále ona prudká povaha nakonec se náš vztah natolik zlepšil, že když jsme si volali vyprávěli jsme si jako dobří kamarádi, podporoval mě a fandil mi i ve věcech, na které měl jiný názor. Na druhé straně jsem měl srovnání s mým starším bratrem, který byl původně jeho mazánek, ale postupem času, hlavně po období puberty se jejich vztahy zhoršovaly, často byli jak 2 kohouti na smetišti. A nakonec to bylo tak špatné, že jeden druhého nemohli vystát. Když potom táta zemřel. Bohužel náhle na rakovinu. Zůstal mi po něm dobrý pocit někoho kdo mě měl rád, s kým jsem si to své vyřešil. A vím, že mého bráchu dodnes mrzí, že s ním nakonec neměl takový vztah jako jsem měl já.

    Upřímně každý jsme na komunikaci určitou autoritou. Někdo větší, jiný menší. Každopádně tenhle klub by nám měl umožnit svoje názory a zkušenosti sdílet. Proto díky za tvůj pohled na věc a první příspěvky k diskusi. Doufám, že to nebude trvat a přispěchají se svým pohledem na věc i ostatní.

    K anketě. Je to prostě jednoduchá anketa, která nám pomůže zjistit, jak pohled na danou otázku kdo vidí a co převažuje.
    THOMASMORTA
    THOMASMORTA --- ---
    A teď, když jsem Tě zahrnul hromadou odkazů na tu tenčí tu tlutší knihy: Moje zkušenost je taková, že lépe komunikovat naučíš jen ty, kteří se o to sami zajímají. Jediné, co můžeš udělat s ostatními, je naučit se rozpoznávat jejich komunikační vzorce.
    K tomu jsou IMHO třeba dva kroky:
    1) zapomeň na všechno, co Tě učili ve škole o jazyce a komunikaci (snad s výjimkou VŠ oborů, které se komunikací přímo zabývají - tj. obecná lingvistika, psychologike komunikace, opatrný bych už byl u logiky). Podle gramatických pravidel by v situaci, kdy se u autobusové zastávky zeptáš: "Kolik je hodin?" neměla být adekvátní odpověď "Autobus už jel." Jenže v konkrétní komunikační situaci tahle odpověď může fungovat, protože je velice pravděpodobné, že chceš vědět právě tohle.
    2) začni pracovat na své schopnosti empatie. Lidé mají různé komunikační rituály a stejné věty mohou ve stejné situaci znamenat něco radikálně jiného, prosloví-li je různí lidé (Můj oblíbený příklad je pozdrav "Čau, buzno!" - pokud ho pronese heterosexuál k homosexuálovi, je to něco naprosto jiného, než když mluvčí bude též homosexuál).

    Co naopak mohu nedoporučit, tak je hledání univerzálně platných pouček. Setkal jsem se s lidmi, kteří přísahali na tuhle příručku:
    Nenásilná komunikace - Marshall B. Rosenberg | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví
    http://www.kosmas.cz/knihy/186396/nenasilna-komunikace/
    Podle mě v ní je spoustu zajímavých a podnětných nápadů (které ovšem v kostce obsahují i např. Čtyři dohody; tady jsou ovšem rozvedeny téměř do algoritmického návodu). Na druhou stranu si umím představit situaci, ve které by i tento postup vedl k pádu do neporozumění. Navíc je zde popisovaná technika zoufale pomalá a mnoho lidí by pomalost této komunikace vytočila k nepříčetnosti.

    Vlastně bych měl ještě jeden krok, který považuji za důležitý:
    3) rozvíjej svoje vyjadřovací schopnosti. Není to jen ve slovní zásobě, ale hodně důležitá je například schopnost umět stručně a výstižně popsat svoje pocity a emoce. Většina lidí neumí o těchto věcech pořádně mluvit a pak se diví, že ostatní nevědí, co po nich dotyčný vlastně chce.

    Každopádně bych mohl takto teoretizovat ještě dlouho... Ale mám pocit, že už teď tu vystupuji v roli samozvané autority (hlavně to vypadá, že se beru hrozivě vážně) a to se mi moc nelíbí:-) Protože rozhodně nejsem odborník, i když nepopírám, že něco o komunikaci už vím. Přesto dělám občas strašlivé kiksy...
    Takže pokud máš nějaké konkrétnější téma, budu velmi rád, pokud se o něj podělíš:-)
    THOMASMORTA
    THOMASMORTA --- ---
    Ke Tvé anketě: Když komunikujete s někým kdo na vás mà vztek, myslíte, že Vám opravdu naslouchá?

    Na to není univerzální odpověď - hodně záleží na tom, jestli mi ten člověk chce naslouchat, nebo jestli na sebe křičíme, abych uspokojil jeho touhu po potvrzení jeho názoru. Obecně lze říct, že pokud je člověk pod vlivem emocí, tak jeho racionální usuzování je dost upozaděno.
    Nicméně pokud ten člověk má alespoň elementární snahu porozumět, lze najít nějaký způsob - ale moc si nedovedu představit, že by křik něco spravil. Spíš to zhorší.

    Další problém je v tom, že umět racionálně argumentovat, to vyžaduje velkou disciplínu a určitý trénink. Většina lidí argumentuje emocionálně a používá zcela automaticky argumentační klamy. V tomto směru může být inspirativní jiný text:
    Myšlení, rychlé a pomalé - Daniel Kahneman | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví
    http://www.kosmas.cz/knihy/177346/mysleni-rychle-a-pomale/
    THOMASMORTA
    THOMASMORTA --- ---
    Já se dlouhodobě zajímám o mezilidskou komunikaci a mohu říct, že už záhlaví diskuse mě nutí k zamyšlení, co je vlastně Tvým cílem.

    Tato diskuse je o vašich zkušenostech s komunikací.
    První s čím se budeš muset smířit, je, že abychom se mohli bavit o komunikaci, budeme muset komunikovat.
    Pokud by někdo stál o teoretické základy, tak neznám lepší přehledovou publikaci, než je tohle:
    http://www.kosmas.cz/knihy/125936/psychologie-komunikace/

    Jak zlepšit porozumění a vztahy. Jak si poradit s tím, když Vás někdo nechápe
    Až potud je to diskuse o kooperativní komunikaci. Po sběžném prolistování mi přijde inspirativní tato knížka:
    http://www.kosmas.cz/knihy/129714/mluv-se-mnou-mam-ti-co-rict/
    Jako základní příručku pro porozumění rozdílům v komunikaci mezi muži aženami doporučuji toto:
    http://www.databazeknih.cz/knihy/ty-mi-proste-nerozumis-163211

    Jednu z nejlepší analýz toho, proč si lidé mohou nerozumět lze najít kapitolách o fiktivních postavách a zdegenerované komunikaci v této knize, kterou vřele doporučuji přečíst dřív, než k rozchodu dojde:
    http://www.kosmas.cz/knihy/126975/partneri-a-rozchody/

    nebo nechce chápat. První pomoc při srážce s blbcem.
    Tohle už začíná být problematické - když Tě někdo nechce chápat, tak Tě možná ve skutečnosti chápe moc dobře, ale nechce si to přiznat. Donutit někoho chápat znamená s ním tvrdě manipulovat!
    Ostatně, onen blbec, se kterým se sražíš si může přesně tohle myslet o Tobě.

    Jak vyřešit nedorozumění.
    Velmi obecné - ale první fáze by vždy měla být odhalení, v čem nedorozumění spočívá.

    Souhrně pro oba body doporučuji prostudovat tyto příručky:
    http://www.kosmas.cz/knihy/172432/jak-si-lide-hraji/
    http://www.kosmas.cz/knihy/139468/obet-kat-a-zachrance/
    http://www.kosmas.cz/knihy/160020/pragmatika-lidske-komunikace/

    Jak nadchnout druhé pro Váš nápad nebo plán aj.
    A tady už se pohybujeme na území jasné persvaze - teď už začínáš pomalu manipulovat. Nicméně o těchto mechanismech se myslím lze docela dost dočíst i zde:
    http://www.kosmas.cz/knihy/173598/zbrane-vlivu/
    SETEC
    SETEC --- ---
    Tuto diskusi jsem založil protože jsem nikde nenašel téma, které by se zabývalo přímo komunikací samotnou. Ano, našel jsem několik diskusí, které na tohle téma aspirují, ale myslím si, že komunikace je v životě člověka natolik důležitá, že si zaslouží svůj vlastní blok. :)
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam