• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    SETECKomunikace a porozumění - Myšlenky, Emoce jak se s někým dohodnout
    Bez komunikace by nebyl život. A tak někteří se raději stáhnou do ústraní a pořídí si rybičky, ty se s vámi nebudou hádat a jen si vesele plavou. Bez porozumění jde komunikace do kopru. Hádky, boje přetvářky. Člověk by chtěl žít šťastný život, ale napřed se s tímhle musí umět vypořádat. Vlastně tady nejde jen o komunikaci ale jde tu i o člověka samotného o jeho emoce, vnímání světa a taky o to nakolik se mu daří v životě vyhrávat
    rozbalit záhlaví
    KOIRA
    KOIRA --- ---
    SETEC: já bych chtěla rady, tak nabízím svoje 😄 zalezi, o koho jde. Když je to nekdo blízký, tak ja násilím, jak se mám popravdě a clovek se často přidá. Viděla jsem se s ex, na první dobrou vyprávěl jak je děsně stastnej. A když jsem já rekla popravdě ze to není dobry, tak najednou pustil masku a tak zničeného jsem ho ještě neviděla.
    SETEC
    SETEC --- ---
    Škoda, že tenhle klub osiřel, snad to půjde resuscitovat. Trochu jsem upravil název, protože si uvědomuju, že komunikace hodně souvisí s tím jakou mají lidi náladu. A jaký mají na věci názor. Na druhé straně často někomu sice rozumíte, ale nechcete mu to dát najevo, protože vás sere. Angličané mají ve zvyku začínat komunikaci o počasí. Protože vědí, že to je natolik neutrální téma, že se tím nikoho nedotknou osobně.

    Je zvláštní, že když někomu řeknete, jak se máš? Zpravidla se dozvíte nějakou naučenou zaběhanou odpověď. Frázi, která vůbec neodpovídá pravdě. Ale při dalším rozhovoru se to najednou objeví. Nekteří lidé jsou třeba na začátku nasraní, ale když s nima prohodíte pár vět, zjistíte, že jsou to moc fajn lidi. Na druhou stranu můžete potkat lidi, nevím, jestli jste to zažili, jsou takový sluníčkoví, ale když se s nimi chvíli bavíte máte pocit, že jste narazili na někoho velmi nešťastného.

    Takže jak je to vlastně s tou komunikací, jak na to jít. KLidně sem pište i vaše situace které řešíte. Třeba to někoho inspiruje při řešení jeho problému.
    DANAKETH
    DANAKETH --- ---
    ESFX: Pokud by ses tomu ráda věnovala doopravdy, tak jsou publikace, které popisují různé komunikační vzorce a patologie (D. Carnegie, W. Ury a další). Do těch je docela dobré nahlédnout. Nikoliv aby ses učila nějaké postupy, ale hlavně kvůli uvědomění, co se v komunikaci vlastně děje.
    No a pokud by tvé zanícení bylo skutečné, tak doporučuji nějaký typ sebezkušenostního rozvojového kurzu. Hodně záleží na tom, jaký typ sebezkoumání preferuješ. V tom ti málokdo poradí.
    A jinak jak, už tu zaznělo to je hlavně o komunikaci s daným člověkem. O tom, jakou máte vzájemnou harmonii, komunikační dynamiku, jak moc se znáte a kolik jste spolu prožili a v neposlední řadě, co vás baví a kde byste tu komunikaci chtěli mít (Jsou i "jiskřivé komunikace" při nichž si chodí sousedi stěžovat:-D)
    THOMASMORTA
    THOMASMORTA --- ---
    ESFX: Bojím se, že na to není jednoznačný návod, ale jde o míru porozumění s konkrétním jedincem.
    ESFX
    ESFX --- ---
    Komunikace v partnerských vztazích je alfou a omegou všeho. Ráda bych se dozvěděla, jak komunikovat s muži, aby komunikace byla tím, co do vztahů přináší jiskření mezi partnery a je to takové to neustálé udržování ohýnku lásky. Komunikace s partnerem by měla mít podtext takových slovních obratů, aby jakýkoliv rozhovor s jakýmkoliv mužem byl energetizující.
    MORGAIN
    MORGAIN --- ---
    SETEC: Ale to já právě čekám, o tom to celé je, ne - o hledání míry ;-).
    SETEC
    SETEC --- ---
    MORGAIN: pak ovšem čekej v případě bodu 1) stejný přístup u druhých vůči tvému favorizovanému tématu. :)
    MORGAIN
    MORGAIN --- ---
    SETEC: Díky.
    Ad 1) já se o kamarádčiny psy zajímám v míře relevantní pro člověka, který nemá psy - tedy zajímá mě to, co pro mě nějakou vypovídající hodnotu ve vztahu k tomu, jak se má (jako že vyhrála soutěž, to uslyším ráda), ale už úplně nedocením detail (že z cviku A je novým zkušebním řádem udělaný cvik B, který se liší v tom, že pes se má zastavit za kuželem, ne před ním - příklad, ne realita). Můj mozek má omezené kapacity na informace, detaily oheldně toho, jak vypadá ten který cvik při závodění se psy, patří mezi informace postradatelné ;-).
    Ad 2-4) to chvíli trvá, ale je to v procesu ;-)
    SETEC
    SETEC --- ---
    MORGAIN: Hmm ...
    Variant je několik. 1) Zajímej se o její zájmy, třeba o kamarádčini psy.
    2) musíš na tom co tě baví najít něco o čem si budeš jistá že zajímá ty druhé. A to komunikovat jako první, tím lidi zaujmeš a můžou chtít vědět víc
    3) zvyknpout si že určitý rozsah je ještě ok a něco je fajn jen pro "zasvěcené"
    4) rozšiř si okruh přátel o přátele které zajímá tohle téma, když o tom budeš mít potřebu mluvit, tak jim můžeš zavolat.

    Ještě bych měl víc variant ale není to o tom napsat to jednou větou.
    SUNNYRAIN
    SUNNYRAIN --- ---
    MORGAIN: Prvotní odpověď mě napadla totožná, jako napsal DANAKETH. Empatie. Vykašlat se na small-talk a místo toho zapracovat na dovednosti empatie. U sebe. Případně se pak následně i obklopit lidmi ovládajícími empatii, ale to už přinese život sám, když je čas.

    Na to už se asi neptáš, ale napadlo mě, že v jádru jde o mnohem hlubší problém. Střet dvou paradigmat, ba dokonce "životních paradigmat", samotného žití, jehož odrazem je pak i objevení konkrétní činnosti, silový trénink, psí sporty, cokoli... Pokud zvolená činnost odráží "školu života", tedy slabiny životního paradigmatu, dané téma (ta činnost) člověka baví právě proto, že se dokolečka dokola učí o sobě, o svých slabinách, kontempluje rychlostí, která je pro něj užitečná a vhodná...
    ... za předpokladu, že druzí lidé (přátelé) tyto slabiny mít nemusí, pak se na situaci určitě lze podívat, jakože je "otravné" svůj koníček komunikovat. (Stále dokola, že?)

    Aha! Tedy opravdu empatie! :) Soucítění s životem druhého člověka. Že se učí něco, co už ostatním může být jasné dávno. Ale všichni máme své slabiny. Všichni žijeme. Tedy empatie. Soucítění. Soucit.

    Synergii nelze vynutit.
    Ale napadá mě empatie zaměřená dovnitř. A tím dosažený určitý progres. Pak ten koníček nemusí stagnovat, sdílení pak nemusí být o omílání toho samého, co jsme slyšeli už před měsícem. Naopak každý den je pak nový, přestože se stále jedná o ten samý koníček. U psích sportů přibývají nové a nové termíny a dovednosti, nová témata. V takovém případě by pro mě osobně přestalo být "otravné" poslouchat o pejskách a dokonce by se i mohlo stát, že začnu uvažovat o mém zapojení do pejskaření.
    Ale o to nejde, abych se stal pejskařem i já. Může se stát to, že se v komunikaci, v tom "sdílení", objeví prvky dialogu, a dokonce i určité synergie. To nebude "otravné".
    DANAKETH
    DANAKETH --- ---
    MORGAIN: zkusit můžeš samozřejmě cokoliv:-)
    MORGAIN
    MORGAIN --- ---
    DANAKETH: Stejný ne, to je pravda. Ale zkusit to mohu...
    DANAKETH
    DANAKETH --- ---
    MORGAIN: Nic ti nebrání v tom to zkusit, ale já tomu moc nevěřím...
    Mám za to, že chceš o tom, co ti dělá radost komunikovat právě se svými blízkými. Není to snaha pochlubit se nebo něco podobného... pouze touha o sdílení. Mám za to, že to externí skupinou nevyřešíš. Tam maximálně načerpáš informace, inspiraci atd atd ale ten sociální feedback nebude stejný.
    MORGAIN
    MORGAIN --- ---
    DANAKETH: Jo, já to tak dělám, pochopitelně. Jen ještě zároveň uvažuju o tom, že by to celé mohlo fungovat ještě o něco lépe třeba když si na tento konkrétní okruh témat nenajdu cílovou skupinu s podobným zaměřením, které to budu moct říkat protože je to bude zajímat. Napš. nějakou skupinu o cvičení, do které to hodím a tím naplním svou potřebu se podělit o tu informaci...
    DANAKETH
    DANAKETH --- ---
    MORGAIN: Myslím, že jediná správná odpověď na takto vyslovenou "otázku," je empatie. Vnímat svůj protějšek a odhadovat, jestli se ještě baví.
    Mě třeba mnohdy hodně baví poslouchat o věcech, kterým se nevěnuji, protože mi to otevírá obzory, ale má to svou hranici. Podobné to bude asi u většiny lidí.
    Sledoval bych soustředění a náladu, pak se dle mého názoru jen těžko drasticky spleteš.
    MORGAIN
    MORGAIN --- ---
    Nevím, zda to tu není mrtvé, ale zkusím se prostě zeptat a uvidíme.
    Řešili jste někdy otázku, jak se svými blízkými něco sdílet, aniž by s tím člověk byl otravný?

    Myslím tím teď okruh blízkých přátel a zkusím to vysvětlit na příkladu - začla jsem cvičit silový trénink. Nikdo v mém okruhu blízkých přátel to nedocení - nebaví je to, nic jim to neříká a tak. Ale pro mě je do určité míry důležité, že se posouvám a baví mě to a stalo se to pro mě částečně předmětem small talkových témat typu "jak se máš". Jsem užvaněná tak celkově a chtěla bych s lidma ve svém okolí sdílet něco, co je pro mě docela důležité. Zároveň ale vím, že to umí být otravné - kamarádka dělá psí sporty a i přes to, že to dělá několik let, tak jsem se nedostala přes základní termíny a vlasně když o tom mluví moc dlouho, tak mě to nudí. Tak přemýšlím, jak inteligentně tohle balancovat...
    SETEC
    SETEC --- ---
    GAF: Rozumím. Ano to co píšeš, taky patří do komunikace. Do komunikace bychom mohli zahrnout i hod míčem :)
    GAF
    GAF --- ---
    SETEC: tak jak jsi to vyjádřil teďka, že komunikace je třeba i to s tím obrazem. A že ten proces má stejný základ jako obyčejné mluvení nebo například hraní na flétku pro obecenstvo a potlesk nebo vybučení...

    To je pěkný.
    SETEC
    SETEC --- ---
    GAF: Můžeš to trochu rozvést? :)
    GAF
    GAF --- ---
    SETEC: Ha! Tak to ale uplně mění situaci. To je fajn, co říkáš. Nevim proč jsem si myslel, že pod termínem komunikace se v tomhle případě skrývá pouze a čistě mluvená forma sdělování informací mezi lidmi.
    SETEC
    SETEC --- ---
    GAF: V širším slova smyslu určitě. Neustále vnímám, že to co je na komunikaci to zásadní je to jak se přetváří komunikační linie, resp. styl komunikace, ve vztahu k emoci s jakou člověk komunikuje.

    Například, vezměme si dva lidi, kteří spolu komunikují. Třeba nějaký manželský pár. V momentě kdy ona je v pohodě a v dobré náladě, bude manželi říkat miláčku, pokud jí něčím bude opravdu rozčilovat bude to hajzl, pak se zase vrátí do pohody a manžel bude miláček. Jedná se o toho samého člověka a styl komunikace se mění podle nálady, resp. odpovídá té emoci ve které se daný člověk nachází. Dokonce v momentě kdy je manželka na manžela naštvaná, má problém najít na něm jedinou kladnou stránku. V momentě kdy bude v pohodě může být kladné cokoliv, už třeba jen to, že je.
    Řada lidí má zkušenost, že v momentě kdy je rozčílená, řekne věci takovým způsobem, jak by je nikdy nepoužila.

    Na druhé straně bychom v kladném smyslu mohli pozorovat estetické naladění. Pro mě byla velmi zajímavá teorie, že estetika, je vlastně určitý typ velmi kladné emoce, která se nachází vysoko nad takovou emocí jako je třeba nadšení. No a například básník by v tom momentě řekl ... si kočka si kočka si kočka, perfektně uroběná :))

    Asi bych mohl jmenovat víc věcí, ale tohle jsem vzal pro příklad k diskusi. Doufám, že z toho je patrné co jsem chtěl říct. (Kdyby ne, to zkusím jinak :) ).
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam