GORG: Jakože ve větším množství lidí se ti flákači ("ti, co se rozhodnou nepracovat, protože se jim nechce, ačkoli by mohli") snáz ztratí? Je to proto správnější, omluvitelnější, společensky přijatelnější? Protože jich není procentuálně tolik, nebo proto, že nejsou tolik vidět?
NEKROMANT: Zkusme změnit měřítko a vezměne nějaký konkrétní příklad:
Opravdu ti přijde v pořádku, že by se určití lidé zde, v současné České republice, rozhodli, že je práce nebaví, a ostatním tedy přibude povinnost se o ně starat?
Přijde ti to opravdu v pořádku a morálně správné? (nechci žádné úvahy na téma "co je to morálka", přijměme současný kontext, něco v tom smyslu, co nám povídali na základní škole v rodinné/etické či jiné výchově).
GORG: Rozložení bohatství mezi lidmi je jednou z nejméně vhodných aplikací Gaussovy křivky, jakou si lze představit, ale to teď není úplně podstatné (googli Mandelbrota, i když i jeho rozdělení spíš ilustruje, než že by popisovalo). Podstatnější je, že
"ZP imho spíš dává smysl u společnosti, kde té spodní části gaussovy krivky můžou pripadne pomoci ti, co se mají lip." To už se v současnosti děje. Systém by si jistě zasloužil mnohá vylepšení, ale v zásadě je nastaven na to, aby bylo pomoženo tomu,
kdo to potřebuje. Neměl by ten, kdo pracovat může (i když nechce), spíše připojit ruku k dílu, aby mohlo být lépe pomáháno těm, kteří to opravdu potřebují?
K té debatě o právu - já mám taky právo komukoli na potkání říct, že si o něm myslím, že je debil. Ovšem, nedělám to, protože ve výsledku se mi to vymstí. Krom toho to není morálně v pořádku a kdyby to dělali všichni, bude svět o poznání horším místem k životu.
Taky mám právo dát v práci výpověď a jít jen tak na pracák a na sociálku a nechat se živit ostatníma.
A já to co? Neudělám, protože dtto.