YMLADRIS: No, kdyby bylo dítě excentrické a opravdu jen stavělo roboty, asi by to problém byl. I u unschoolingu ale dítě můžeš nějak usměrňovat. Odpovídáš mu přece na jeho otázky a už při tom ho nutně nějak směruješ, upozorňuješ na další věci a oblasti apod. A když mu i bez jeho ptaní dáváš různé podněty a náměty k přemýšlení a experimentování, je to taky pořád unschooling, aspoň podle toho, jak jsem to slovo zatím viděl v textech užívat já. Podle mě nemá smysl snažit se narýsovat nějaký přesný hranice, kdy to ještě je, a kdy už není unschooling. Jde o to, že nejde jen o školu přenesenou domu (se všemi těmi jednotlivými "předměty" apod.), ale o proces, kterej si to dítě v mnohem větší míře řídí samo. (Ale jde o míru.) Velká většina dětí imho celkem spontánně pokreje v podstatě celou šíři toho, co by se tak zhruba učilo ve škole (byť se třeba k něčemu dostane o půl roku pozdějc). Jak moc tolerentní je která škola u portfoliový metody, to nevim.
Už jsem odkazoval na tyhle stránky http://www.sneni-a-duse.cz/unschooling.html , dole je scan článku z respektu, v němž se o "unschoolovaný" český holčičce mluví. Týž článek je v jiných formátech i tady http://uloz.to/hledej?q=%C5%A1kola+bez+%C5%A1koly .

Kdybyste nekdo mel chut zavitat na moji FB stranku, kde pisu o uceni, vychove, vzdelavani a urcite se budu hodne zminovat i o homeschoolingu. stranka bilingualni, AJ/CJ. Tak tudy prosim --> :)

YMLADRIS: Já to v podstatě dělám spíš takhle :)) jsme někde napul cesty. Držíme se toho co by jsme měli dělat, ale tak nějak když je na to chuť a díky tomu jak ted vypadalo přezkoušení, tak už to uvolnilo i poslední tlaky :)) jediné co musím je Denise nenásilně motivovat aby chtěl psát už ted a ne až za tři roky. páč to bych asi nevysvětlila :))) ale rozhodně s tím nebudeme nijak spěchat. Jede si matiku, ta ho baví a dneska mě poprosil jestli bych mu psala vtipné otázky, takže teprve ted přichází právě ten dobrovolný čas na čtení a brzy příjde zase dobrovolně psaní.

KAI: No, ono učitelka jich tam měla dvacet a z toho devatenáct jich bylo hloupějších než můj jediný žák (to není chlubení, ale pouhé konstatování faktu). Já měla ještě navíc tu výhodu, že jsem přesně věděla, jakým způsobem to dítě uvažuje a jak mu to tedy vysvětlit, aby to dal na první dobrou. Zatímco více dětem bych musela totéž naservírovat několika různými způsoby. A to teda ani nemluvě o tom, že když nejsou po ruce spolužáci, tak dítě prostě nekouká, kde co lítá, ale fakt dvacet minut intenzivně pracuje. Zvlášť když má jako motivaci, že jakmile to dodělá, může se jít potápět.:-)

Ostatně pamatuju si podobné scénky i ze svého dětství. Byla jsem tak často nemocná, že drtivou většinu prvního stupně se mnou dělala máma doma. Rýsovat trojúhelník jsem se třeba naučila o poledním klidu při ozdravném pobytu na horách - neměly jsme s sebou pravítko, tak jsme použily kartáč na boty:-)

KAI: slysela jsem podobny priklad, kluci vzdelavani formou unschoolingu ("delej si nac mas chut, ja te podporim"), oba hudebnici, cele detstvi nejak ignorovali normalni skolni predmety, pak se rozhodli jit na univerzitu a doucili se na SAT zkousky (amerika) behem par tydnu max mesicu. Protoze ve svem veku to zvladli asi tak rychle jako my kdyz se snazime vzdelat se o necem ("anticke myty"). zatimco v tom detstvi se zabije strasne moc casu posedavanim ve tride kde ucitelka zkousi 30 dalsich deti zda umeji basnicku nebo zda pochopily neco...

sorry opet za malo konstruktivni prispevek :). V CR unschooling neni mozny.

YMLADRIS: Já to sleduju letos na našich dvou prvňačkách. Jedna ještě před Vánocema jen nacvičovala uvolňovací cviky a kličky, zatímco druhá už psala normální slova a věty typu Jelen je v lese. První je ze školy podstatně otrávenější než druhá, protože furt nevidí, k čemu to vlastně je.

SVAN: ja mam prave zbytkove vzpominky z prvni tridy (1981), kde cele mesice byli kluci ucitelkou, byt hodnou, vystaveni neustale frustraci z nacviku tech klicek pri psani a z toho ze jsou celi zmazani inkoustem... byli za blbecky, jenom proto, ze nemeli dobrou jemnou motoriku. Pripada mi, ze umet psat psacim pismem je v dnesni dobe druhorada zalezitost, kdyz existuji klavesnice, a ze je jedno, zda se to kluk nauci v sesti letech nebo o rok pozdeji nebo kdy.. a ze tak jak je koncipovana normalni skola (je nutne vepisovat odpovedi na ruzne ukoly do sesitu psacim pismem), tak je jasny, ze se tim (nacvik psani) musi zacinat, ale ze je to pro deti fakt desna pruda. A ze si buduji dojem, ze skola = drina, celkove nepochopitelna (proc je tak dulezite abych mel krasne napsana pismenka, kdyz mne osobne to nezajima).

Naproti tomu komunikovat, to chce asi kazde dite, a je to ucel pisma. Vyjadrit se. Tak bych zacla tou klavesnici. Samozrejme jsem totalni laik tak pripadne sorry pokud je to zde off topic.