SORRYLOOKING: No, logicky jako autor jsi zároveň v prožitku a zároveň v jeho sochání do tvaru... Odstup je nutný, já to vždycky nechám aspoň den dva ležet, než zhodnotím, jestli je to jen terapie nebo jestli jsem to přetavila v poezii. Přičemž vlastní názor je taky zrádný: jsou chvíle, kdy si člověk fandí, a jiné, kdy se zatracuje. Kolísání.
A ta
jiskra, ze které to vzniklo, tam jistě zůstane (tedy když je ten text co k čemu). Jenom je člověk sám vůči sobě někdy pozoruhodně tupý.