SORRYLOOKING: A mimo to, kdybys byl zvyklej rozlišovat malá písmena od velkých, což Tě jistě ve škole taky učili, pak bys nebyl tak zmaten, protože bys rozlišil i více možných významů slov... ;)

SORRYLOOKING: Každá doba má tu svoji.

TOMASZ: no ty máš asi trochu posunutej ten čas zpátky, jak jsem si všim na tvejch textech, takže na tebe teprve čeká třeba .. nás ve škole učili, že moderna proběhla už před sto lety :)
ale dycky můžeš vygooglit definici na wikipedii a setřít mě s ní :)

SORRYLOOKING: Evidentně NEVÍŠ. ;)

TOMASZ: vim, co máš na mysli, ale pojmy máš teda mimo, řek bych :)

SORRYLOOKING:
NATASHA:
BUBLINKY:
Asi se začnu rdít :-) Děkoval jsem za kladné reakce už tehdy, ale rád vám děkuju znovu - a mám z vašich slov radost, protože cítím, že to aspoň někdy má vážně smysl.

SORRYLOOKING: Souhlasím s Natashou - první verze je mnohem ostřejší. Ty druhé svou snahou o přesnější popisnost obrazu tu hranu na konci paradoxně spíš rozmělňují. Tady není nad čím váhat.

SORRYLOOKING: No, logicky jako autor jsi zároveň v prožitku a zároveň v jeho sochání do tvaru... Odstup je nutný, já to vždycky nechám aspoň den dva ležet, než zhodnotím, jestli je to jen terapie nebo jestli jsem to přetavila v poezii. Přičemž vlastní názor je taky zrádný: jsou chvíle, kdy si člověk fandí, a jiné, kdy se zatracuje. Kolísání.
A ta jiskra, ze které to vzniklo, tam jistě zůstane (tedy když je ten text co k čemu). Jenom je člověk sám vůči sobě někdy pozoruhodně tupý.

NATASHA: děkuju! já si nebyl jistej, jestli neni moc vyčištěná. proto dvě varianty. pudu si vod ní na chvíli odpočinout a uvidíme :)
zajímalo by mě, jestli jsem jedinej, kdo to tak má. velmi těžko se mi pak dostává do vlastních básní a málokdy to ve mně vyvolá ten efekt, co napoprvé...

SORRYLOOKING: První varianta pro mě výrazně silnější.

SORRYLOOKING: Hmmm! Pro mě velmi čistá, přesná, zajímavá. Jímavý obraz.

ještě si dovolim nabídnout dvě ..snad srozumitelnější... varianty konce

noční kino

ze tmy svítí paže
krev hutná rozhodnutím -

horce si pamatuju
tvoje objetí
skulinou v naházených dnech

pod zářivkou
pečlivě vypoulím
tmavý sál dlaní


noční kino

ze tmy svítí paže
krev hutná rozhodnutím

horce si pamatuju
tvoje objetí
skulinou v naházených dnech

pečlivě ji svírám
pod zářivkou
v tmavém sále dlaní

RICARDERON: :) tohle je pro starší ročníky, ale dyť to má bejt poezie, to nemůžu řikat explicitnějc ne... jinak s patosem sem na tom asi poslední dobou hůř, než kdy dřív...

SORRYLOOKING: Taky si myslím.
Maeror: Pokaždé, když ji čtu, působí na mě pořád neskutečně silně a opravdově, a tak to má být.

SORRYLOOKING: No žejo!

Ten výběr musím ještě zpětně doplnit. To je velice důležitá věc :)

QUANTI: Netroufám si to rozporovat, je to Tvoje skutečnost... Jen myslím, že právě skrze umění se to dá přenést z člověka na člověka.
Takže to nemusíš psát, můžeš to číst. Nebo vidět. Slyšet.

NATASHA: nojo - já ji moc nezakouším :))

NATASHA: To je docela zajímavá výzva... nikdy jsem si v sobě nezkoušel krásu definovat nebo uchopit slovy. Budu nad tím aspoň přemýšlet, báseň neslibuji.