I.

Svačina

v podzimním listí,
pod šikmou střechou
stromu v parku.

Jaké je menu?
Dnes duši podávají,
dušenou.

Vy tam,
dva starší pánové,
a jste si jistí,

že neodvanou
vám jídelní lístky?
Neodvanou,

ale nejsme si jistí,
že gorily v mlze
s korunou napřaženou

nás nepolapí
a neznejistí.
Na tohle nikdo nás

nepojistí.


II.

Zbůhdarma rozumrvanou
přinesli porcitou
dušečistí.

Najednou se známyslí:
V koruně pohne se
-- nedojísti!

Ničeho nedojistí.

Chutná vám, pane?

Shorajistě se usměje
tváří ošklebkem nakaženou,
odpoví: medojistě!

Nedojisté,
nechte to raději, pane,
tak zhola nedojisté!


III.

Vydatně přejedení
natáhli se do listí.

Přikryjte se, pane,
tady tou dekou,

profoukne
a nezahřeje.

A buďme si jistí,
že ráno najdem,

co vítr nám
v noci neodvane,

žaludek prázdný
a mysl obtěžkanou.

LIA: nerad bych byl příliš chytrý, ale pokud nejsi brilantní češtinářkou, vyser se na to a piš slovensky. napsat dobrou báseň v cizím jazyce je často nemožné i pro autora vynikajícího v ovládání jazyka vlastního a velice dobrého v ovládání jazyka cizího a to dokonce i když jde o jazyky tak velmi příbuzné. řada vysloveně dobrých lidí, zdatných v cizích jazycích, nakonec raději píše hlavně (a někdy i pouze) v jazyce vlastním, protože už to vědí. ovládat svůj a cizí jazyk totiž nestačí - musí se v něm, v jeho odlišných vazbách a strukturách, i myslet a to myslet plynule a orintovat se a to většina lidí nikdy nezvládne.