• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    Hmm, vrátím se.
    MAEROR
    MAEROR --- ---



    ožila noc
    aby se došla napít studeného čaje

    kus za bosými chodidly
    táhne mne horká stopa
    zázvorového vábení

    pomalu
    potichu zavřu dveře
    a zase po svém zabydlím
    hubené místo do kterého vrůstám

    za zády nosím tmu
    kterou už dávat nehodlám

    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    NATASHA: Nikoliv, čtenáře potřebuje. To je součást procesu, včetně těch hořkých konců a nactiutrhačství. ;) Ale dokud platí, co píšeš, tak naopak čtenáři nepotřebují jeho.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    HRON: Působí to tak, že Ti nezáleží na tom, co z Tebe leze.
    Takže co v tom je? Pustíš mozek na procházku a jde Ti o proces, ne o výsledek? Pak ale nepotřebuješ čtenáře.

    FIN
    FIN --- ---
    HRON: a když tě to baví, smím se zeptat, proč píšeš a przníš jazyk jako prase a nenaučíš se jej pořádně? víš, doufám, že dokud pořádně neovládneš jazyk, abys bez přemýšlení psal(a) správně, bude to stát za starou bačkoru, že ano?
    HRON
    HRON --- ---
    BUCHVI: právě vůbec, rýmy používám v div. improvizacích tzn, že nad tím člověk nemá čas přemýšlet ale střílí je rovnou z patra, takže to nejsou přílišně hodnotná slova, ale v hlavě se rodí.To proč jsem píšu je fakt, že mě to baví, konstruktivní kritika, která mi dává je fajn,kdyby to bylo jen poslání k šípku pak by mě to odradilo hned.Takže snad někteří, které to může až pohoršovat přežijí občasné příspěvky...¨Díky
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    Naše staré hodiny...

    HRON: [ AUTORSKÁ POEZIE * ]
    BUCHVI
    BUCHVI --- ---
    HRON: Tohle by mohlo tak krásně plynout, pěkně se číst, člověk by se mohl vcítit... ale nestane se. Proč?
    1. věřím - mířím, systému - meristému, nás - nás: rýmy v jinak volném verši většinou působí jako pěst na oko, a takhle nepovedené rýmy zvlášť; "neb bohatá" (což krom toho, že se to špatně i čte, natož vyslovuje (jsem zvyklý číst si poezii polohlasem nebo aspoň vnitřním hlasem) úplně ruší jakýkoliv náběh rytmu...)
    2. meristém? WTF? fraktálnost? proč? proč tahle dvě divná slova v jinak docela obyčejné řeči?

    ...a takové drobnosti jako "navzdory rozpaků[m]" a chyby v interpunkci (první sloka, kde chybí, vs druhá půlka za "ano", kde je úplně pravidelná - jak jsem říkal nedávno, buď používám interpunkci všude, nebo vůbec) to jenom podtrhují.

    Myslím to dobře, tak snad nebudeš další zhrzený poeta tady. S menší či větší troškou snahy by to opravdu mohlo být dobré dílko.
    HRON
    HRON --- ---
    RASIE

    Navzdory rozpaků všech já věřím
    mám pocit účelnosti já vím kam mířím

    mám jiskru v oku a tkaničku umazanou od bláta
    Nejsem chudá neb bohatá

    Přemýšlím, hlavu si lámu…
    Proč?

    k ránu se pak zdají sny
    mám v nich jen lásku v plánu


    ano, stále nejsem součástí systému
    tvoříc se v meristému
    konečně já vidím tu fraktálnost kolem nás
    jak je nekonečně krásnou paní bytí všude kolem nás

    Ty spíš a já říkám miluji Tě, chci umřít šťastnou a člověk s Tebou pak opravdu chce říci s Faustem:

    vteřino jsi tak krásnou přetrvej věky!

    Dopíjím víno a nalévám černočerný šálek čaje
    Jsem zpět v tomto světě, stojím pevně na nohou a cítím že jsem lučním mákem
    kymácím se ve větru
    pomalu se loučím s létem
    WHISPERMOONLITE
    WHISPERMOONLITE --- ---
    MOMENT: nejen zde na mě krajinná líčení s přítomností člověka působí kouzelně a s dávkou nadpřirozena (nebo je to naopak to unikavé přirozeno, které se při zautomatizovaném každodenním vnímání ztrácí?). -

    občas ale do toho spadne místo, které jakoby přišlo odjinud, jako náplast, kdy obraz nepříjemně zfádní a rozpačitě se rozhlíží (zde: kde trať dává naději k městu, nebo Nelituj. // Vystrojíme hody. -

    Avšak pozorovací a vyjadřovací cit stojí za pozornost. (na jiném místě se mě dotklo: K prachově zeleným borovicím okolo rozpálených pískovišť, Sanssouci i báseň začínající Po-běžných loukách. Ony balancují na hraně mezi magickým a profánním, stačil by snad kousek a stalo by se z nich po x-té opakované líčení. Ale vede jimi žíla, která dává něco navíc.
    BUCHVI
    BUCHVI --- ---
    město zavonělo kouřem

    listopad za dveřmi
    za okny
    ještě řádí říjen
    ale éra plátěnek už pominula
    teď vysoká kůže
    (se občas dere proti větru)
    z bláta do louže
    a zpět

    končí říjen
    hořký
    kouř se válí v ulicích a na jazyku
    zvečera lidi
    pálí
    listí
    radši hned po setmění
    pro trochu tepla a
    vzpomínky
    (podoby starých známých)
    věští z plamenů
    BUCHVI
    BUCHVI --- ---
    MOMENT: Mně se ty Tvoje věci tak nějak líbí... a nelíbí. Mám z nich dost rozporné pocity. Ale nevím, proč... náladat dobrá, motivy dobré, pěkně psané... nevím. Zkusím nad tím ještě popřemýšlet. Jediné, co vím, že mi vadí, je ta strašná spousta adjektiv a přívlastků vůbec, kterou používáš (nebo mi to tak aspoň přijde). Nemusí přece všechno být nějaké, stačí přece, že to je. Rozumím, že to má svůj význam, ale stejně...
    MOMENT
    MOMENT --- ---
    SANSSOUCI

    Posadím tě do volného cupé
    kde za tebe vykloním hlavu z okna ven

    kde ústy ti natrhám bezové květy
    ty sladké věty
    i neurvalé
    SONA1
    SONA1 --- ---
    MOMENT: Mě také tvé texty zaujaly, tahle báseň speciálně. Až mě zamarazilo... Jen by jí podle mého prospělo výrazné zkrácení posledního verše a trochu mě ruší to "plevelné".



    (Jinak hledím, že jsem včíra přišla o uoplné theatrum mundi, zbyly tu žel jen fragmenty. Ach.)
    MOMENT
    MOMENT --- ---
    Pro úplnost ještě tu od "sousedů"

    NEBOJ

    Půjdeme po široce opuštěné dálnici,
    nahoru, ve stínu šedých svahů
    ke zlatě zalytému ochozu plnému teplých borovic,
    k večeru,
    k několika domkům, kde trať dává naději k městu.

    V krotkých uličkách klepeme na černá okna a prosíme o trochu cibule a vody.

    Nelituj.
    Vystrojíme hody.

    [ NATASHA @ -=Vlastni literarni tvorba ~ pisete neco ? Pochlubte se=- ]
    MOMENT
    MOMENT --- ---
    POJĎ ZPÁTKY K SOBĚ

    Pojď zpátky k sobě

    K prachově zeleným borovicím okolo rozpálených pískovišť
    kde barevné kostičky kropí měkká voda
    k nábytku kapesnímu
    a k vůni rozlehlých koberců

    chtíči otců
    ještě bez tebe
    a k matce
    hledíc na tě tak sladce
    MOMENT
    MOMENT --- ---
    ***

    Vyvstoupí z auta do ulice ulic
    pokropena spory nálad
    brouzdá se tím jevištěm plným kladek a lan
    naproti
    do lomu svého bytu.

    Gloria
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    TOMASZ: Modří-ostří? Ne-e.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    MOMENT: Myslím, že bys sem mohl těch textů klidně dát víc za sebou. Ono by se to líp ochutnalo. Já už si to dávám dohromady s tou "od sousedů", ale možná i ostatní by to zajímalo.

    Asi bych na tuto měla reakci podobnou své reakci předchozí. Líbí se mi tempo a vůbec, způsob, kterým se díváš.

    Tedy: slibná krajinomalba, ale ještě kousek, kousek. Jen malý. Doostření; možná říznutí - ve druhé strofě jsem se začala loudat, což já ráda dělám, ale tu jsem se maličko nudila, konkrétně u třetího verše; klidně bych ho přeskočila.
    MOMENT
    MOMENT --- ---

    ***

    Po-běžných loukách
    kde se člověk kotrmelcuje ze shora dolů
    zalyká se sluncem a vzdaluje se domu

    V mokrých polích
    kde z přehlednosti je stydno
    a pak za tmy kol dokola s pocitem chodí

    že pozdě je
    a sejně tu je
    a neodejde
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam