NATASHA: V každém případě děkuji z reflexi!

BUBLINKY: Já s tím textem pořád zápolím. Něco je na něm dobře, to, že odhaluješ všechno, i kontrast dvou pohledů jako výchozí struktura. Ale jako by se natahoval přes příliš mnoho děje, ta scénářovitost --- nevím, nějak z toho vypadávám. Možná je to jenom tím rozházením.

NATASHA: bubáka? :)

příjemný a milý

WHISPERMOONLITE, děkuju Ti za pozornost, kterou jsi tomu věnoval. Rozumím, kde vidíš chyby, je především dobře, že mě na ně upozorňuješ. Nějaké proměny jsem si vědoma, i toho, že se nehlídám a dělám si co chci, včetně toho vršení, žvanění, vycpávek. Uvidíme. Třeba je ideální tvar někde mezi, třeba to budu švihat ode zdi ke zdi --- baví mě, že nemám šajna.

A Ty?
Ukaž něco.

NATASHA: "a život mi nemá co nabídnout" - mám pocit, že to tam skutečně zakřičí. a ještě s takovou ironickou potměšilostí. - nečekaný obrat. jak ten příslovečný blesk. - musím se usmívat. nejprve si tak nějak přijatelně předrkotáš přes 8 jakýchsi veršů - i když vlastně i jejich nahnutý vtip, přemalovaný defétismus něco dopředu naznačí - "je před Náměstím Míru" - haha, a do toho jim tam prskneš tu nejbanálnější proklamaci. - myslím, že se chytla.

NATASHA: drží to a také se to pěkně provine ke konci, ovšem překvapuje mě, že ty, předloha poetické čistoty, začínáš experimentovat s drobením v textu. :)) -

anafory nebo opakování slov jsou svůdné prostředky pro efekt důrazu, ale jsou jako chilli, když se neodměří, což je tedy věc gusta, to je fakt. -

potom mně přijde nápadné, jak se přikláníš k hovorovým vsuvkám (ano, jen, spojka "a", vždycky, to) - ono to vypadá, že význam modulují, ale v básni víc než na takovýchle nuancích záleží, zda by se verš neobešel i bez nich - a většinou se obejde, aniž by sklouzl do strnulosti, protože to jsou z podstaty vyplandaná slova a v poezii mnohem nápadnější a potenciálně rušivější než ve své běžné konverzační funkci. - totiž ta hovorová plynulost, o kterou ti zjevně v této básni jde, se dá navodit i bez nich. je to spíš věc zvyku. - to celé říkám na okraj toho, že se mi líbí, jak zkoušíš jiný taneční krok a rytmus - je to změna oproti těm ostře vyřezávaným figurám, což mi přijde důležité. - a příjemná změna také.

např. "Ale" již v titulu a v jeho opakování je mimo rytmus. - když napíšeš "Je tam někde duše", můžeš později docílit funkce antiteze, kterou dáváš oné spojce, vůbec smyslem básně, tím, jak se ta fráze vrací v opozici k okolním obrazům. není třeba takhle explicitně na úkor rytmu.

největší lotr mi však přijde "a", ten se v té básni vyřádil, mohu-li to tak nazvat. :D

NATASHA: "a obavami ze hbitosti vodních ptáků" mi tam nesedí rytmicky (možná záměrně?) - jinak jsem ovšem za takovéhle kousky od tebe rád.

NATASHA: mně to obsahově přijde jako dobrý nápad, formu neřeším :)

FAERTIS: Nebo se řiď tou druhou možností a jdi ve šlépějích Marinettiho a jsi z toho venku. Žádná diakritika -- "osvobozená slova"! ;P

TOMASZ: Jo, já vím. Příště to dám předem někomu přečíst na korektury, než to někam plácnu. :)
NATASHA: dík :)

FAERTIS: Dobrý nápad :)

FAERTIS: A vůbec teď koukám, že ses nerozhodl, jestli je psát, nebo ne. Tak buď psát všude a správně, nebo nikde. Není zlatá střední cesta v tomto.

FAERTIS: Jo a ta čárka mezi "my dva" a "takhle slezem", tak ta je tam trošku navíc... ;)

MAEROR: Zaznamenávám výtku na téma přebujelost, užvaněnost, fair.
S tím jiným hlasem nevím. Je to pohyb, píšu i krátké. Naštěstí na tím nemám kontrolu :)

NATASHA: Už jsem si říkal, jestli to s těmi obrazy přece jen nepřeháníš, ale v poslední strofě jsem Tě zcela fyzicky slyšel... Takže teď přemítám, zda to je jen právě k ní důmyslně vystavěný oblouk či zda si mám zvykat i na trochu jiný hlas.