NECECH: Já zase nějak nechápu, proč sem chodíš, když se Ti od nás téměř nic nelíbí? ;) Jinak k reakci, děkuji za názor. ;)

BUBLINKY: nechapu uplne, co dela lyricky subjekt v byte stare pani se psem, ale otazka "Jakou odvahu má kost v živé tkáni?" je uplne absurdni a cele mi to kazi

Dveře jsou podepřené
tišinkou noci

přesto je slyšet
dech staré paní
a zadní noha psíka
která již zapomněla

Jakou odvahu má kost
v živé tkáni?

v takových chvílích
myslím na tišinku
stojatou vodu v těle

modlím se

nikoli za zemřelé

NATASHA: Svetu, do kterych nemuzu, je spousta. Nevadi mi to a ani tam nechci. Mam rad ten svet, ve kterem ziju, a zcela mi staci v tuto chvili.

Ve tvem textu Tajemstvi vidim docela vyrazny kontrast mezi svetem povinnosti, ktery JE (uz zitra), a svetem Tajemstvi, ktery prevazne NENI. Svet povinnost je nudny, svet Tajemstvi je blaznivy a pripomina mi Alice in Wonderland. Svet Tajemstvi licis jako ten zajimavejsi a svym zpusobem opravdovejsi z obou svetu. Prinejmensim lyricky subjekt vice proziva Tajemstvi, nez obycejny svet. No a "bílé otvírání kůže" vidim jako metaforu pro (prvni) pohlavni styk, ktery zjevne patri do sveta Tajemstvi.

Ja se s timto postojem neztotoznuji. Z meho hlediska ve svete Tajemstvi zijou predevsim ruzne druhy blaznu. Fetaci, schizofrenici, manicky despresivni jedinci. Me vic zajima svet povinnosti, se svymi tvrdymi kazdodennimi ritualy, fyzikalnimi a mravnimi zakony. O nem a jenom o nem pisu sva haiku.

NECECH: A co když je svět, do kterého nemůžeš? Vadilo by Ti to? Chtěl bys tam?

Tajemství


Když není tajemství, není nic.
Kameny zkřehnou, květy opadají,
z map vyhřeznou bílá
místa nudy. Když se vše vysloví,
přijde králík
se slechy všednosti
a chlupy pýchy;
panáčkuje na jídelním stole,
sprostě nadává
dřevěným pinčům i šperkovnici.

Když není tajemství, není chvění
o poslední cíp. Čekání není
a poklekání,
není bílé otvírání kůže,
není hřích. Stmívání. A oslepení.
Je zítra,
cesta do práce,
nákupní seznam.

Tak to konecne priznejte, ze bud mate nerealne ambice, anebo taky pisete jen pro radost. Zejmena ty, Tomasi. ;-)

TAYLES: i bez... :D

TAYLES: asi se tě radši budu bát.

TAYLES: toto hrozné souvětí... opatrný váhavý nádech... sis někde přečetla nebo... kucky kucky kucky ještě opatrnější nádech jsi je skutečně stvořila sama...? jedna noha na útěku

KAM SE CHTEJI DOPRACOVAT TI Z VAS, KTERI NEPISI JEN PRO RADOST? Vazne me to zajima!

NECECH: ty sis tam přimyslel ten bazén sám od sebe, protože ta věta s opakovaným krvácením ti evokovala ženský cyklus a tvé úvahy se rozeběhly ve směru nekonečné hysterie dospívající dívky ze školního plavání, která si střeží dobře své TAJEMSTVÍ místo toho, aby uznala, že na to kašle, má omluvenku, a de dom

TAYLES: podle toho, jak je chobotnice velka, ten strach muze byt velmi racionalni

TAYLES: zadna fifinka, ale oktopus - a je to basen-hentai!!!

BUBLINKY: A o tom, že doba pokročila, ani nemluvě. ;D

BUBLINKY: mam taky radost, ze to dobre prijimas; myslim, ze kritika musi byt predevsim zabavna

TOMASZ: Vidis, a ja to beru z druheho konce, totiz forma me zajima jenom tehdy, kdyz se mi libi obsah .

Ted by me velmi zajimalo, kam konkretne se zdejsi autori, kteri nepisi jen pro radost, chteji svym psanim dopracovat. Ja pisu jen pro radost, takze se k tomu trochu skepticky. Kam presne se chces dopracovat ty?

NECECH: Vskutku zajímavý výklad. ;D Naopak, není to napsané vůbec komplikovaně, jen ty si to, zdá se, komplikuješ. ;) Avšak báječně jsem se nyní pobavila, děkuji. ;)