BUBLINKY: (1) Bavi me jedovata kritika stejne jako treba Fina a Tomasze. (2) Neco malo se mi prece jen libi. Kdyz se musim prokopat horou srotu, abych nasel kousek zlata, tak si ho cenim vic, nez kdyby mi ho nekdo prezentoval na stribrnem taci. (3) Od tebe specialne jsem zatim necetl zadnou basen, ktera by se mi libila. Kde schovavas ty dobre?

NECECH: Já zase nějak nechápu, proč sem chodíš, když se Ti od nás téměř nic nelíbí? ;) Jinak k reakci, děkuji za názor. ;)

BUBLINKY: nechapu uplne, co dela lyricky subjekt v byte stare pani se psem, ale otazka "Jakou odvahu má kost v živé tkáni?" je uplne absurdni a cele mi to kazi

Dveře jsou podepřené
tišinkou noci

přesto je slyšet
dech staré paní
a zadní noha psíka
která již zapomněla

Jakou odvahu má kost
v živé tkáni?

v takových chvílích
myslím na tišinku
stojatou vodu v těle

modlím se

nikoli za zemřelé

NATASHA: Svetu, do kterych nemuzu, je spousta. Nevadi mi to a ani tam nechci. Mam rad ten svet, ve kterem ziju, a zcela mi staci v tuto chvili.

Ve tvem textu Tajemstvi vidim docela vyrazny kontrast mezi svetem povinnosti, ktery JE (uz zitra), a svetem Tajemstvi, ktery prevazne NENI. Svet povinnost je nudny, svet Tajemstvi je blaznivy a pripomina mi Alice in Wonderland. Svet Tajemstvi licis jako ten zajimavejsi a svym zpusobem opravdovejsi z obou svetu. Prinejmensim lyricky subjekt vice proziva Tajemstvi, nez obycejny svet. No a "bílé otvírání kůže" vidim jako metaforu pro (prvni) pohlavni styk, ktery zjevne patri do sveta Tajemstvi.

Ja se s timto postojem neztotoznuji. Z meho hlediska ve svete Tajemstvi zijou predevsim ruzne druhy blaznu. Fetaci, schizofrenici, manicky despresivni jedinci. Me vic zajima svet povinnosti, se svymi tvrdymi kazdodennimi ritualy, fyzikalnimi a mravnimi zakony. O nem a jenom o nem pisu sva haiku.

NECECH: A co když je svět, do kterého nemůžeš? Vadilo by Ti to? Chtěl bys tam?

Tajemství


Když není tajemství, není nic.
Kameny zkřehnou, květy opadají,
z map vyhřeznou bílá
místa nudy. Když se vše vysloví,
přijde králík
se slechy všednosti
a chlupy pýchy;
panáčkuje na jídelním stole,
sprostě nadává
dřevěným pinčům i šperkovnici.

Když není tajemství, není chvění
o poslední cíp. Čekání není
a poklekání,
není bílé otvírání kůže,
není hřích. Stmívání. A oslepení.
Je zítra,
cesta do práce,
nákupní seznam.

Tak to konecne priznejte, ze bud mate nerealne ambice, anebo taky pisete jen pro radost. Zejmena ty, Tomasi. ;-)

TAYLES: i bez... :D

TAYLES: asi se tě radši budu bát.

TAYLES: toto hrozné souvětí... opatrný váhavý nádech... sis někde přečetla nebo... kucky kucky kucky ještě opatrnější nádech jsi je skutečně stvořila sama...? jedna noha na útěku

KAM SE CHTEJI DOPRACOVAT TI Z VAS, KTERI NEPISI JEN PRO RADOST? Vazne me to zajima!

NECECH: ty sis tam přimyslel ten bazén sám od sebe, protože ta věta s opakovaným krvácením ti evokovala ženský cyklus a tvé úvahy se rozeběhly ve směru nekonečné hysterie dospívající dívky ze školního plavání, která si střeží dobře své TAJEMSTVÍ místo toho, aby uznala, že na to kašle, má omluvenku, a de dom

TAYLES: podle toho, jak je chobotnice velka, ten strach muze byt velmi racionalni

TAYLES: zadna fifinka, ale oktopus - a je to basen-hentai!!!

BUBLINKY: A o tom, že doba pokročila, ani nemluvě. ;D

BUBLINKY: mam taky radost, ze to dobre prijimas; myslim, ze kritika musi byt predevsim zabavna

TOMASZ: Vidis, a ja to beru z druheho konce, totiz forma me zajima jenom tehdy, kdyz se mi libi obsah .

Ted by me velmi zajimalo, kam konkretne se zdejsi autori, kteri nepisi jen pro radost, chteji svym psanim dopracovat. Ja pisu jen pro radost, takze se k tomu trochu skepticky. Kam presne se chces dopracovat ty?