WHISPERMOONLITE: Hmmm, tady jsi to pro mě udržel. A bavila jsem se. Ale ke konci se nějak vytrácí energie, zdá se mi. Norkové působí proti šťavnatému štrůdlu a oběšenému zraku tak nějak...normálně.

Kratochvíle

Černobyl nebyl, zato já jsem a hned pětkrát!
Manický štrůdl mi vnucuje jablka, neoloupaná, obubákovaná …
Miluju lipovou alej a její kilometrové copy
Záření jim leze z důlku, plutonium vykukuje z očí

Až se mi zrak oběsil ve vrbách při nočním lovu na myšlenky
Kam letopočet, tam vítr posílá časovaný plášť
vaří z větví ulámaných bouří, dubové listí voní čerstvým mariášem
nad řekou, slalomové branky hecují chlupaté norky

JEZINKA: vynechala bych poslední dva řádky které skřípou a myslím trochu rozmělňujou pointu, u druhé a třetí strofy ještě popracovala s rytmem a byl by z toho fajn písňovej text - hlavně ta první strofa pěkně sedí. Nic světoborného, to asi víš, ale to se od písňovejch textů málokdy očekává.

RICARDERON: Já bych Tě zabila. Klouže Ti to k popu, takže stejně jako u té minulé můžu napsat "líbí", a taky zdvihnu palec, jasně, ale tady Tě za ten pop v tom nesnáším, protože tohle mohlo jít mnohem dál za hezké, hezké.

…
Když jsme se sestěhovali
pořádali jsme závody
rychlovarných konvic
a topinkovačů

sedělas vždycky na lince
se sklenkou mávala nad hlavou
a křičela Moulinex Moulinex

já drmolil mantru Eta Eta
a ještě teď mi řvou hlavou
žlutí ptáci

…
V kuchyni jsme měli dvě židle
jen dvě židle protože
kuchyň byla naše
návštěvy jsi do ní nepouštěla
a já s nimi potom trucoval
na zemi v obýváku

…
Koupelnu jsi proměnila v úplný lázně
ale tak trochu pro ženský
od tý doby jsem se jen sprchoval
a holil se jen v rychlosti
ty sis pak vždycky stěžovala
že píchám

…
V létě jsme vždycky chodili pozdě
v práci to nikomu nevadilo
a já už nemůžu nikdy snídat někde venku

…
Žebra jsou dvířka
košíku na piknik
ve kterém nechybí
cigarety
nůž
zápalky
ani kamení

žebra jsou křídla žlutých ptáků
kteří nevzlétnou