Na nějakou dobu odjíždím, nebudu Vás tedy chvíli zatěžovat již více sračkami :)
www.jan-buchta.com
Vzezření
Neznám pravou váhu věcí, čímž porušuji
pachtění se po mimosmyslovém mlaskání;
patrně neuteču šibenici a patřične jat
představivostí vidím zkrátka makrovnění
místo vlnění vodní hladiny, pašakřeňkem
nahrazuji opelychaného křečka či ňouvničkou
míním holubičku, vrkající na svého milého
za svitu luny.
Používám barevné vidění světa, mlhou
jej rozprostírám po nástrahách doby
a čaruji, čaruji, když neznám dalšího
dědictví; vážím si každého, každé
i každého, kdo vidí v kolejích rozjetý
vlak, jenž nelze zastavit, jejž jsem
nazval pamdachátranem; nebeské klenbě
a papíru svěřil jsem sva paškourská
svědectví, tím jest míněno svědectvi
proroka, jenž rozhodl se najít si vlastní
neověřenou a nevymlácenou cestu, nazvěme
ji například hochošlošlapanapatarničkou,
jíž přirovnáváme k měšňoťlopošďonárce;
tropím si žerty sám ze sebe, přestože
osvěta má hodně blízko k rozuzlení
šeptavých hlasů, provádějících mne muňskou
stezkou, címž je myšlena horská stezka
pro kamzíky a divolidi.
Za svitu luny vařil jsem lektvary,
míchanice a nápoje obohacující duši, šil
jsem nejbarevnější kraťasy, nejznámější
chvalozpěvy a hymny přírodě, lásce,
neznámu a tajemnu, nevěděl jsem,
kdy přestat avšak dnes již to vím ...
Přestat se má v době, kdy dosáhne
se vrcholu, přestal jsem pozdě ...
vlastně jsem nepřestal, jelikož vrcholu
dosahuje se ohlášením vynálezu, ohlášením
patentu, jenž je jedinečný, jedním
slovem pampaškarnečniláka, jehož mi
bude záviděno a jenž proslaví mé
ostatky - o světskou slávu se nestarám.
Padly bariery, dnes neměla by být
zřena růže roztobarevných květů, rozmilých
vůní a nevyzpytatelných možností darování,
stačí ji jednoduše nazvat daškoňtočkou
a všichni již vědí oč běží, stačí tuto
doškoňtočku ukázat světu - hle světe
div se, zde máš tu růži, pod níž si lze
představit vše či nic-; brystkně svítily
mé oči, zářily do tmy a za dne vrhaly
paprsků, že nebylo je možno přehlédnout,
pozvedly číše své a napily se moňečeňky,
což je mok z lidských aromatů, všech
vůní a neuvěřitelně opojný, mok, jenž
navodí euforii, euforii z jeho vytvoření.
Ano byla to euforie tvorby, jež mne
donesla, kde jsem, kde vězí má ruka
a střídá slabiku za slabikou, kde
tvoří se nová a nová slova, jež již
stačí jen nazvat pravými jmény,
pojmenujeme tedy takovéto tvoření
slov padakáhabašačufudůburněním.
Samo o sobe by vsak jiz zminene
padakáhabašačufudůburnění nestačilo,
je třeba přidat mu príběh, tvar a formu
již má, přenechám tedy tento príběh
fantasii lidí, jež budou zaujeti, zaujati
a nakonec dojati předtím než budou
dojeti a rozjeti parní lokomotivou
typu B-482, nazvěme tento jev
měšakařňandou.
Zaznamenal jsem tedy celý koloběh
života, celé kouzlo lásky, smyčcový
orchestr a vnořil je do jedné jediné,
krátké knihy - jde-li někomu o název
tohoto jevu, můžeme použít čeňakřolku
pro přenos informace a tato čeňakřolka
mi sděluje, že jevem je momohoroučnění.
Vyčaroval jsem celé davy a zástupy
čekajících výrazů, celé kroniky lidstva,
nástroje používané v dobách neolitu,
opuštěné jsem oprášil a přidal šmrnc
skromného umění, zkrášlil jsem městům
věžičky jejich kostelů a roztrhal
dlouho, dlouho dodržovaná pravidla,
šok a euforie, šok a euforie, šok
šok, závrať a rozjaření smyslů,
šok, zkoprnění a směr budoucnosti.
Směřoval jsem k poznání, léčil
svá bolavá ranění poučošňoveřením,
mařil život prostřednictvím černé
magie a učaroval nejedné čarodějnici,
měl jsem zkrátka domnění inspirace,
a domněnka bylať potvrzena,
rozdáva nové a nové možnosti
sebevyjádření.
Alchymie slabiky
Nyni je Vaše, má kronika, mé
učení, starosti, láska zaznamenaná
na čistém listě papíru; jsou Vaše
má nejskrytější tajemství mé utajované
touhy, přesvědčení, vysvětlení, osvětlení
nejvzdálenějších události daleko
za hranicí pochopení.
Nanašel jsem kombinace míhajících
se světýlek a těkajících zvuků; kruh
tvořil opět kruh a zamotaná zdála
se všechna nesourodá souznění, našel
jsem recept na věčnost, recept,
jenž produkoval uspokojení jedinečností,
skrývajících se vni lidského ducha.
Vynalezl jsem slovo všech barev,
forem a tvarů, zmuchlal jej a vložil
do tvorby, kde rozkvetl, políbil jsem
věčnost, řka ,, ty jsi mi ale hořká``,
ona se jen cudně usmála, uchopila
mne za ruku a vlídně se podívala
mne, mne do očí, řkouc ,tebe milý,
mladý básníče jsem si vybrala``.
Neopomněl jsem ukázat ji světu,
neopomněl pochlapit se a polaskat ji.
Zde ji máte, malý příběh mého
zešílení, všechny mé blahové nápady
a snění, zde jsou, chopte se jich,
poznejte je a využijte k blahu
ducha.
Čelil jsem mnohym prekážkám, takzvaným
počafadůrkám, čelil jsem pocitům
marnosti a odolával svodům, lákadlům,
nejsmutnějším vzpomínkám, nepřejícnosti
osudu a chtěni lás, vlásků.
Pěnila ve mne mladá krev, bouřila
se a bouřila, nebyl jsem spokojen,
bylť bych, žalmy mé nebyly-by byly
bývaly procítěné, žalmy by zkrátka
bývaly nebyly žalmy, fraškou by
skončila tuha mého pera, štěstím
odešly by můzy mé Até a Afrodité,
mé ochránkyně zřely mou blahosklonnost
a přidali mi talentu.
Ó smutku, ochránče, věz, že bez
tebe byl bych ničím, pouhou skvrnou
v oceánu, již neni třeba si všímat,
pampeliškou na louce plné pampelišek,
jedním z mnoha, nevýrazným, avšak
ne nejedinečným.
S tebou však jsem hnijící zmijí
na ostrove štěstěny, ořešákem, obklopeným
jedlemi, nejohyzdnější dívkou v davu
fifinek, tvorem plným neznáma, brouzdající
již poznanou neochotou.
Ó smutku, díky že jsem tvůj.