NATASHA: No, to víš, v čudu...ale jsem zvědavá, takže kopíruji

Automatický text

nemůžu spát

manžel vedle mě klidně oddychuje
co čtrnáct minut se otočí na druhý bok

mám strach aby ho světlo monitoru neprobudilo
ale jakmile mi v pokoji začně růst líšnická tráva
je mi to čím dál víc jedno

zřetelně v trávě vidím nové a nové stopy
všech kteří mě opustili

uběhlo dvacet tři minut

kouřím z okna
pod oknem projel veliký a prázdný nákladní vůz
na kapotě bíle vyvedený nápis
VESELÝ

z okna mi spadla nedokouřená cigareta
modrá galoáska

nemám výčitky jen proto
že se noc naklonila k ránu
a chodců je pomálu

můj muž cosi zamručí jazykem
který neznám
přetahuju si přes hlavu a monitor deku
tastaturu se snažím tlumit předstíranými
váhavými úhozy

přijdu si trapně

ale kolem mě všechno voní
cítím se bezpečně

- - -

když nemůžu spát
cítím se
jako auto VESELÝ
které se vrací se sutí

Ranní nevolnost

Tlačí mě
v žaludku
umělá
sladidla

Dásně se
změnila
ve slaďoučkou
krev co
vytéká
mezi holými
zuby

Ach

Omdlít
a na všechno zapomenout
se mi jako vždy
už zase tak moc nechce

TOMASZ: Já ti nevím. Až do předposlední strofy jsem byl zvědavý a kulisy se mi zdály být nadějně rozmístěné, nicméně poslední dva řádky mi uletěly kamsi do ztracena (jako malajsijský boeing?)... Podle mne ani příliš nekorespondují s předchozím tajemstvím a náladou a poetikou, zdá se mi z bratří Montgolfierů najednou Gagarin... Prostě zakusuji rozpaky z nenaplněných nadějí. Očekávání jsou prostě prevít :-)

DOMA

Pokoj s balónem
truhlíky na terase
trsy afrických trav

hodiny na římse
tikají
promarněné dny

palandy lanové žebříky
ve skříni kufr
stanové kolíky

šuplíky plné map
na stole kahan
horký vzduch

vzhůru —
leť!

EUCHRID: Ten problém se sebehodnocením mají všichni, to je normální... ;)

Hele, pro mě tady nedošlo k básni. Je to takový text, kloubící nenávist v první s božským komplexem ve druhé strofě, který se snaží stát básní laciným trikem, tj. veršem. Ale to se vždy ukáže jako bezzubé, je-li to takto samoúčelné. Zkus zveršovat pokyny k vyplnění daňového přiznání a uvidíš.

Je to ten druh textů, které pomohou především samotnému autorovi se s něčím vypořádat. Není dobrý nápad v nich hledat něco víc, protože ta emoce je příliš Tvoje, a Ty jsi příliš ve středu dění, takže se to na ostatní nepřenese.

Jestli jsi to tušil, a jen tak to zkoušel, co kdyby, tak ok. Jestli budeš zklamán tím, co tu píšu, pak další návod, jak s tím něco udělat, je na nástěnce. :)

KU13AR: Ani by nemuselo být toho "zbyde, nemel, dem". Už to "né" na začátku implikuje, že nééé, prostě tohle nééé. Ale mohl bys to vydávat za dada experiment a uspět třeba ve výběru nejlepších českých básní. Tady jsi však jen velrybí tuk... ;)

GRIMALK1N: myslíš jako návod na to, jak správně sestavit sbírku básní? no jestli něco takového najdeš, poprosím předem o odkazy na nalezené, moc rád bych si to přečetl. děkuji.

…

po trojím broušení je z měsíce jen pruh
světlého víkendu
pod víkem prádelního koše

nad zapomenutou košilí
ještě jednou
srovnáváš se mnou dech
jenomže prázdnými rukávy ti všechno utíká

nakonec
i to mé chci
je slabé zaklínadlo