NATASHA: děkuju. Za pochopení i procítění té básně. Ano, též jsem se smířil v tom, že tento klub bude kritizovat především literární kvalitu, tedy syntax, rytmus, logiku, a tedy přitahovat spíše tvarové, než pocitové básníky:) Ale i tak je to fajn klub, a lit.kritika mi pomáhá. .. Pokud přijmeme, co napsal Krchovský - že on básně nepíše, ale je napsán jimi - pak básně jsou psány, jsou záznamem, našeho života - a na tom není co kritizovat, proto kritika se nutně bude držet formy...

Ve tvém případě ale i sdělení srdce. Prosím o upřesnění onoho "jako něco". O nápodobě nic nevím, minimálně ne v této básni. Přiznávám, že píšu možná proto, abych se nějak ukázal, předvedl, ale i proto, abych našel něco v hloubce, objevil, co už je, existuje, ale je nevyřčeno... Celá báseň k závěru směřuje, a je i pro mě východiskem a poznáním toho, co žiju a kam....

NATASHA: Vida, děkuju i za sebe. A tedy - co k čemu patří?

SOLIVAGANT: Neboj. Pochopila jsem naprosto bez potíží napoprvé, co k čemu patří, není to tedy obecný problém.

Vzhledem k poslednímu vývoji v tomto klubu jsem se naučila jisté skromnosti, a tedy Ti musím říct, že jsem ráda za tento Tvůj záznam. Protože má kvalitu v nepředstíranosti, a navíc, není to bez příběhu, není to bez pozornosti vůči světu, a netrčí z toho nějaká blbá manýra, pámbu zaplať.
Nadto mě potěšilo finální dvojverší, protože se Ti povedlo najít konec. A je to dobrý konec.

Co tedy chybí, proč krucinál nejásám? Je to tak: myslím, že je to psané se záměrem, aby to bylo jako něco. To není špatně, všichni se učíme nápodobou, ale teprve když přestaneme břečťanovitě kopírovat cizí tvary, objeví se, tj. v lepším případě, básník. V horším prostě jenom nic :)

Každopádně přeju chuť do dalšího psaní a sebe-objevování a jsem zvědavá, co se stane dál.

CICHLASOMA: Díky. První komentář mě ničí přímo lobotomicky. Mrzí mě, že první sloka není tolik k pochopení, že to musíš rozebírat až takhle syntakticky. Těmi parami předchozího dne je obrazně řečeno vše, co se v něm událo, včetně určitého roztrhaného obrazného vnímání, úmyslné zdánlivé nelogičnosti, charakteristického pro vnitřní rozervanost. Ohledně poznámky k posledním 2 slokám, opět mě mrzí, že k tobě nemluví smyslem, přičemž odkaz na touhu po zmrtvýchvstání mi přijde celkem jasný, a dává básni finální význam... Ano, je to subjektivní. Nicméně - souhlasím - je to "deníková poezie", ostatně v undergroundu nic neobvyklého, psali tak Ivan Diviš, Martin Jirous atd. Ale děkuju za názor a práci s tím.

SOLIVAGANT: dodatek s odstupem: už neváhám, jo, ta třetí strofa od konce, se mi tak, jak je, líbí. ten "rytmus-nerytmus" je moc pěknej. za mě by mohla stát samostatně a považoval bych to za dobrý trojverší. (na první čtení se mi to taky moc líbilo, ale pak jsem se zamotal, jak jsem se soustředil na jiný části tý básně.)

SOLIVAGANT: Za mě: třetí strofa od konce je taková příjemně čistě-naivní, snad by mohla stát samostatně, váhám, jestli k tomu naivismu taková "arytmičnost" vlastně pasuje. První strofa do "jednoho polibku" je děsná rytmicky, ale přijde mi docela fajn "motivicky", a syntakticky je to snad taky docela zajímavý (nevim, jaks to myslel, ale když to čtu, nejdřív spojím "vydechuji smrad bezdomovců", pak když v nastoupeném směru dojde na vydechování očí, znejistím, jestli už "smrad bezdomovců" nestojí samostatně, jestli tam skutečně je několikanásobnej předmět k "vydechuji", budiž může to zůstat dvojznačné, resp. takové "rozmlžené", to je fajn, pak dojde na oči vlasů, stanic a polibku... no, zajímavé, ale... nejsou to vlastně prostitutky ztrhaných vlasů, policejních stanic a jednoho polibku... nebo... snad dokonce páry vlasů etc.? no, to už je úlet, to asi ne...) Možná by nebylo od věci tomu pomoci nějakym jinym dělením do veršů, ne-li interpunkcí; ale kdyby to mělo opravdu zajímavej rytmus a člověk by měl chuť to číst opkovaně i kvůli němu, tak by ta mnohoznačnost mohla bejt zajímavá, ale nevim nevim, jak by šla k tomu obsahu. No to by taky záleželo na tom, co by případně následovalo, zbytek básně, jak je, mi až částečně na tu 3. strofu od konce nepřijde dobrej, zní to jako takové místy nepoetické a místy nuceně poetisované soukromé "přemýšlení nahlas".

MAUS: Kdybys chtěl udělat nějakou více či méně vtipnou rýmovačku, třeba "v nezvalovském duchu", čtvrtou strofu by šlo použít, s odřenýma ušima možná i prvou, ostatní je děs obsahem i jinak.

MAUS: Mně se to, když si odmyslim ty poslední tři verše zdá bejt celkem slibně rozehraný rytmicky, líbí se mi obrat "jak malíř maluje pokoje", protože to na jednu stranu vypadá jako taková komická neobratnost (jako by jich maloval několik najednou), ale na druhou stranu je to takové žertovně mechanické pojmenování činnosti někoho, komu se holt jednou říká "malíř pokojů", je docela pěkné, jak je dvojznačné, jestli se "jak" vztahuje k prvnímu, nebo třetímu verši, resp. to lze při četbě postupně vztáhnout k obojímu, byť gramaticky se to k obojímu najednou vztahovat nemůže, ta kaseta je, jak říká Natasha, milá rekvisita, že všední den je "někde za oknem" je taky celkem milé, byť snad trochu "otřelé", když pak se najednou těmi "podzimními nečasy" obrátí jakoby "účastná" pozornost k tomu světu "někde za oknem" známému jakoby snad jen dík vzpomínkám na minulé roky, přijde mi to taky celkem zajímavé, jsem zvědav, co bude dál, co tu situaci docela zajímavě naznačenou ještě nasvítí, ale jde to bohužel do háje, úplně se to rozplizne, smyslem i rytmicky...

sobotní ráno

kovový had se šine
nahoru a dolů
zase a zase
na hřbetě veze
náklady mrtvých duchů

MAUS: kdyby se poslední tři verše zahodily a dalo se tam něco lepšího, třeba s nějakou "pointou", mohlo by to jít.

KONZUM23: mentální mapa?

Topení zvoní
jak malíř maluje pokoje
domem se nese tón
kazeta dohrála
a někde za oknem
normální všední den
podzimní nečasy
cirkulárky
šedivo
tušení zimy

Na břehu Vltavy
prásk' jsem se do hlavy
o lodi toporný kýl.
Tělo mé ve vodě
díky té nehodě
pod vodou zůstává dýl
než život dovolí.
Chuchvalec mrtvoly.
Tvar se v proudu rozpil...

co si přeje paní z frýdlantu
dyja dyja dá
vaši dceru
dyja dyja dá
a my vám ji nedáme
dyja dyja dá
a my si ji vezmeme
dyja dyja dá

Determinační

Jsem determinován leností,
hlukem, místem, časem
Jsem determinován marností
jsa osminovým Sasem

Zde lidé přecpaní masem,
libovým od kosti,
hovězí anebo prase,
když máme možnosti

A decibely rostou,
člověk by blil,
neb rostou funkcí prostou
a prostor se slil

Budu tu dýl,
než večer se překlene,
snad mnoho jsem pil,
mám myšlenky zmatené

A dým, jak znám
Snad tím, že sám
tu bdím, ten krám
slídí, co si dám

Dnes povečeřím,
dnes posnídám,
tady a tam
a čtvrtě bytí změřím