• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    Na nástěnce najdete pravidla klubu, informace o textech zdejších autorů jinde, poetické kluby některých zdejších přispěvatelů a také další kluby, zabývající se literární tvorbou.
    Tamtéž si přečtete také rady a postřehy o psaní, kritice a nutnosti autorské práce. Přečíst si nástěnku se velmi doporučuje.


    The best of tohoto klubu (jak ho vidí někteří zdejší autoři a kritikové) najdete zde: Autorská poezie - výběr Můžete také nominovat.
    Pokud píšete hodně emotivně a vaše texty jsou spíše prožitkové, můžete zvážit uveřejnění v klubu Emotivní poezie
    V případě, že nemáte zájem o kritiku a chcete se hlavně podělit o svoje zážitky, doporučujeme klub Azyl pro věčné romantiky
    Obtížné aspekty poetova života a všemožné drby z oboru zpracovává Těžký život básníkův
    Pokud vás klub Autorská poezie všemožně rozčiluje, navštivte opoziční autorský klub Poesie bez pranic a tkanic
    Technická poznámka: klub je zpřístupněn ke čtení i pro off-Nyx čtenáře.
    rozbalit záhlaví
    VINCENT_BU
    VINCENT_BU --- ---
    BURKHAR: ani nevim, jestli je vhodné tohle komentovat, nicméně řekněme, že v klubu poezie má každý text svou literární stránku. jako vyznání dobře napsané, přesvědčivé, střízlivé, bez přehnaných ambic. umím si představit, že i za sto let půjde tímhle stylem vyznávat lásku, kadlub je osvědčený, vidím i jeho publikum, všichni jsou spokojení. vlak, do nějž lze s určitou šikovností nasednout, a vždy dojede. co víc chtít? jen to, že od prvních veršů vím, v jakém duchu a jakým směrem se to ponese. záleží asi na posluchači.
    BUBLINKY: klišé paradoxně nevidím tam, "kde ho máme", tu vývrtku báseň vybrala díky klíštěti, řekl bych, ale o pár veršů výš, kde se matlají ekzematický ručičky. najednou padám do gesta z půjčovny kulis. ale jinak je to zase dobrý, pěkně zarámovaný, rozvinuté téma, můžu se o text opřít, což je má nejmilejší činnost (v literatuře) :); magická rozptylová loučka, atmosféra k ní nenápadně dojde a udeří, dobrý pohyb.
    NATASHA: dneska jsem na tebe zlý. první strofa působí dojmem, že máš vše promyšlené a dál ten obraz jen vymalováváš. nikde tajemství, obrat, nejistota. všechno je na svém místě a docela zbytečně. hm, to je asi klíčové slovo. na jednu stranu mě to mrzí, na druhou vím, že ti to nebude jedno, a snad se budeš i trochu trápit. řekneš si, že sem buď blbej já, nebo ty. nic horšího se nestane. já bych ti řekl: vyser se na vše a vyjdi tam, kde to neznáš. rok dva budeš psát nesmysly, a pak se to zlomí, má-li co. to prostě autor nikdy neví, jestli ještě něco bude. "Nikdo neví" – jenže celá báseň je postavená na opaku.
    (až teď čtu janeqovu poznámku)
    AJVAJ: vyznání v konfekčním balení, spíš autoterapie. škrábání receptorů však pobaví. :)
    ZITOSLAVA23: první tři čtyři verše zřetelně vystupují, evokují situaci, prostředí, příběh se rozehrává. nejpozději ve druhé polovině básně však náznak jedinečnosti padá do běžných klišé. nic už se nestane.
    MAEROR: "bochník těla společné rozkoše" – jeden posesivní genitiv by snad šel škrtnout. třetí strofa se vede na tenké niti, která se sice nepřetrhne, ale moc šikovně ten uzel taky nevypadá. hodně metafor naráz. chápu, že jde o styl, leč kde je hranice bolesti? u mne již převažuje masochismus. šlo by dosáhnout vzdušnější abstrakce, většího odstupu, ale jestli to chceš mít takhle krutě svázané, co dělat? :)
    JANEQ
    JANEQ --- ---
    NATASHA: Ano, je mi smutno, ano, mám depresi, ale tohle je mrtvé, mrtvě mrtvé.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    Nevím nic o podstatě lásky






    I.
    
Nevím nic o podstatě lásky,

    
ale slyšela jsem levanduli, když uklízela byt:

    všechno se tu musí připravit,

    a kávovar, a polštář cpaný příběhem.

    

II.
    
Nevím nic, ale tkanice

    mají mít volné konce,

    oni sami si to musí zauzlit. A volat
    
o pomoc, volat moc, slyšela jsem je,

    když volají: to se i kopce třesou.

    

III.
    
Nevím nic o podstatě lásky, ale smíření
    
má velkou sílu. Slyšela jsem echinopsis,
    
jak si chystá květ:


    o půlnoci vycení ho do tmy. Ten pravý
    
opyluje proti spánku, když miluje,
    
ten pravý ví, kdy přijít —

    

IV.
    
Nikdo nesmí vědět nic
    
o podstatě lásky. Budeme se svlékat, topit,

    budeme se otevírat proti srsti,

    navzájem a křížem. Nikdo neví.



    Ale slyšela jsem levanduli. Kávu vařím,
    
levanduli věřím.
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    RICARDERON: A dokonce dvakrát to tam nebylo, není. :-)
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    BUBLINKY: Tak tentokrát to tam neni. Tak zase příště.:)
    BURKHAR
    BURKHAR --- ---
    53
    * * *

    Filipe, Nedory, Klenotníče!
    Chybíš.
    Krátkej nápis na dlouhym hrobě.
    Jsi pražskej Morrison,
    jsi Mozart Smíchova,
    jsi bufet na Knížecí
    a taky jsi ten skromnej chlap
    v Ponorce, kde tě sraly adorace
    mladejch studentek a starejch opilců,
    když jsem Ti nosil piva.
    Jak statečně odmítáš kořalky,
    i když Tě jejich područí dycky lákalo.
    Byli jsme sví hnusní chlapi před pípou a za pípou
    a večery končily dlouhejma rozpravama o hudbě,
    která nám chtěla žrát duše,
    ale nikdy se jí to nepovedlo.
    Ať už ses dával světu v bajkách, nebo v punku,
    bylo to upřímný a hluboký.
    Když jsem byl hodně malej,
    trochu jsem se Tě bál,
    jak jsi mlátil klavír kloubama,
    viděl jsem to z vejšky,
    tátovi na koni a Žiletky řezaly
    a v koupelně byla vana.
    A byli jsme lucky. I přes ten strach,
    jejž jsem proměnil v lásku.
    Tu k Tobě stále cítím,
    s její sestrou úctou.
    Ty vole, chybíš tu...
    FAERTIS
    FAERTIS --- ---
    Horko
    ...
    Tempem hlemýždím
    stékají po hýždi
    kapičky potu
    na tričku koláče
    kompletně promáčen
    škrábu si skrotum.
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    Pleju jahodový záhon
    je teplo
    na triko
    jabloň vrhá odpolední stín
    syn pomáhá
    právě soustředěně zahrabal
    čerstvě vyklíčenou pažitku
    je mi to tak nějak jedno
    usmívám se na něj
    ukazuju vybydlenou ulitu od šneka
    zvedám ji v dlani jako drahokam
    syn si ji vezme a opatrně uloží do trávy
    pak mě obejme
    říká - Mám strach
    mám strach že umřeš

    ruce od hlíny
    které jsem doposud měla napřímené
    jako figurína
    mu přitisknu na záda

    Ale jdi
    říkám

    ----

    Dneska syna hlídala kamarádka
    po obědě spal
    když jsem přišla říkal
    že se mu o mně zdálo

    Taky se mi o mámě zdá
    ale můj syn si ještě pořád může sáhnout

    Přála bych si od svojí mámy slyšet
    Ale jdi
    TRISMEGISTOS
    TRISMEGISTOS --- ---
    Všechno

    Všechno jsou to kecy.
    Jaké básně?
    Kecy.
    Přiznávám odevzdaně.
    Ano, ale přeci...
    Zaplať pán bůh za ně.
    FAERTIS
    FAERTIS --- ---
    Všechno
    ...
    Všechno mizí v propadlišti dějin
    jak kavárny plný palet
    tak se tu lituju, nejim
    a čumim na net.
    TAYLES
    TAYLES --- ---
    Ahoj,
    nevím, jestli mi to tady necháte, ale zkusím to. A přeju všem krásné jaro!
    Podpořte "časopis Poezie" na Startovači - Projekty | Startovač
    https://www.startovac.cz/projekty/casopis-poezie/
    ZITOSLAVA23
    ZITOSLAVA23 --- ---
    střemhlav skákat do hlubin střev
    střed mýho dění není tetřev
    teď se třes, nechci stesk
    stehenní maso je lepší z kuřete
    přísahám, že žádný zklamání nepřijde
    nepřej si
    přej si
    dej mi všechno co chci
    anebo nic
    kýč dostane tyč
    pak smyk
    je to špatnej zvyk
    umět se svlíct dřív než stačíš říct
    odtýct pryč a nenechat stopu
    radši to utnu
    změnim identitu, už se neukážu
    rozbiju ti vázu, hlavu i vanu
    nenáviditim tu ženu ve mně
    pláče, drápe se ven
    chce žít svůj americkej sen
    ale tohle je spíš americká krása
    nepřijde spása
    nejseš ten co dává
    tak jásám jaká je to krása
    paráda, šaráda
    všichni víme že to máš ráda
    stačí pět vteřin a je to osud
    je to ten nejlepší, co přišel odsud
    doposud
    dokud nepřijde další kterýho vyměníš za krásnějšího, lepšího, většího
    nejde o to, co je vnější
    triko, kalhoty i ty
    ležíme na zemi a já chci víc
    jsem chytřejší než vim

    a tak špatně spim
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---

    Zmizeli slepí delfíni
    bude to už deset let
    Ještě jsem je mohl spatřit
    jak umí nevidět

    Zmizeli slepí delfíni
    příbuzní slepých ptáků
    odpluli kamsi po Ganze
    snad za špetkou zraku

    KOMBAJN
    KOMBAJN --- ---
    FAERTIS
    FAERTIS --- ---
    proč
    ...
    proč jsem tak skvělý
    mé prokletí, má skvělá ctnost
    a že jsem tak skvěle smělý
    kdo vysvětlí mi mou skvěloucnost?

    proč jsem tak skvělý
    skvělý společník, plný radosti
    ptal jsem se, ale nikdo neví
    jsem skvěle skvělý bůh skvělé skvělosti.
    SPECTATOR
    SPECTATOR --- ---
    Co na tom záleží, když kolena roztažena jsou. Co na tom..., výraz zpráskaný. Ve tváři cákance, stopy krve. Co na tom záleží, kapka za kapkou.

    Smyšlený duet přání. Slano rtů, srdcerváči zasraný. Co na tom záleží. Když leží, spí, dumá tmou.
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    Ta noc
    se mi rozlomila v kapse
    jako starý chleba
    pro slepice
    navršený v sáčku od mouky

    jako skořápky vajec
    se noc rozlomila
    a zaplnila ústa

    až do bílýho rána
    jsem vzteklá
    prskala skořápky

    jako střepiny.

    Ta noc.
    S_TEJK
    S_TEJK --- ---
    pohnutky (leden 2018)

    po hnu tykadly
    po hnu tky
    po hnu tí
    ani stop y
    stop i tobě
    stop rocentně
    to není na posled
    to hle není na schle
    na chlup stej ně
    stej ný
    na chla d musíš rychle
    na chla zení jsme vši chni
    vši a další brou ci
    brou kají si
    kají se
    pro tože ubližují
    pro to aby žili

    pixelated poet
    http://pixelatedpoet.blogspot.cz/p/blog-page_60.html
    TRISMEGISTOS
    TRISMEGISTOS --- ---
    Beru to zpátky. Četl jsem znovu a je tam. Slušná porce.
    INK_FLO
    INK_FLO --- ---
    puberta forever

    keep your mind occupied. Drží jí tedy okupovanou, ale jen sami sebou, zahlceni sami sebou, sebedušeni. Žádný nákupy, od teď už jen ocuppy. Nános špíny na zlatém podnose až pod nos, případně to zamést pod práh. Chtěl bych, aby byl náš koberec vysoký tolik cm, kolik mají předepsanou výšku podestýlky nosnice v klecích. Dušená plecka, plašená děcka, plešaté duše, kormidlo rozpůlené dvěma směry, nahota není nehoda ani náhoda, je to nedostatek překrytí, naše akce nemají dobrou kryvost, pořád přes ně prosvítá to, co je pod nimi. Smrdí to jako týden nevynesenej šok. Mělo by se pořád něco dít, takže si ten strup odloupněte a my vám ho znova ošetříme, však už to znáte, nejste tu přece poprvé a něco mi říká, že ani naposled. Možná byste se měl něčím zabavit, ale radši ne tím samým něčím, které mi říká, že ani naposled. Když zapálíte dům, nemusíte se bát potopy, i když na druhou stranu proč ne. Jde to s vámi do kopce, zkustě změnit uhel ve vašem pohledu. Je zteřelý a něco z něj na mě křičí a teče. tekoucí křik jde špatně prát

    Poslední dobou zapomínají o čem mluví, ale na některá zapomnění se těžko zapomíná. Nebuďte omezení, vytěžte z života maximum, jeho zdroje jsou neomezené, neomezený počet volání a vyslyšených přání, všechno se to bude probírát u posledního slyšení, i tam ale máte zastání i zasedání.

    Na průjem se prý má hodně pít, nejlépe z kalichu hořkosti. Tak dlouho tančíte na kostech svých předků, až vám nějaká zaskočí. Sídlíme v sídlištích a odpouštíme jeden druhému žilou. V této fázi si nesmíte dopustit žádný zkrat, zkratky jsou zakázáné, cesty přes sídliště jasné označené a vybetonované, jak by to vypadalo, kdyby všichni chodili po trávě, vypadá to tak, že místo toho šlapou jeden po druhém. Z dálky to vypadá líp, mikroskop je nástroj luciferův, protože ďábel se skrývá v detailu. Aspoň víme kde ho hledat, nepotrpíme si na formality, máme rádi neformální nonkonformní utrpení západního střihu. Klimatizovaná noční můra a obratník raka, obratně řečeno, smysl však zůstáva vyklouben, dveře k poznání někdo vylomil z pantů, všude kolem nich je krev a jsou zalepené policejními páskami "místo činu", schváleno místočinným přísedícím a náhodnými okolostojícími

    Anastázie nalezla homeostázu, vyoperovali jí metastáze, měla saze na duši, zasazené naděje, které nevykvetly a začali zahnívat. Spolu s ostatními se ohřála u ohně, ohřátí si připadali jeden druhému blíž. Komunikovali pomocí omylů, které si zakázali vyjasňovat, čekali až se usadí, ukotví, pořádně nadechnou, poprvé se doopravdy rozhlédnou kolem a naposledy vydechnou. Vrzání zadních vrátek je vždy znervózňovalo, rádi předstírali, že směr a jednota jsou pramenem vlasů chycených do výlevky. Něco v nich stále rostlo, dožadovalo se pozornosti, mělo to hlad, bylo to nechtěné, nečekané, nezbytné, nenapravitelné, nekonečné. Děsilo je, že je to přeroste, bude se to množit v jejich dětech, našeptávat jim chyby jejich rodičů, ukazovat zapomenuté cesty, schované klíče, rodinné úspory. Chtěli by stále fungovat na noční proud, ušetřili by tak spoustu energie. stali by se rezervoáry, chráněnými rezervacemi, rezervovaností proti rozervanosti. Strhat ze sebe šaty umí každý král, uměním je naučit se chodit v o číslo menších botech

    Když rozumíš nejde ti mumlat, nebo naopak, měli bychom mluvit s prázdnou pusou a plným srdcem, pro druhé se rozdat, rozkrájet se na plátky, zabalit je do úhledných sáčků a prodávat kus sebe v každém obchodě. Svět vás potřebuje, jste kus, jste kost, jste spoustu kila masa, jste úhledně poskládaní do tvaru lidí, dokonce i váš stín umí napodobit lidský tvar, když se ale nedíváte, tak na to občas kašle. Nebo ho můžete zahlédnout mezi řečí, stín pochybností bydlí v nevyřčeném, nemá rád dorozumění, dokázání a dokonání. V každém nedokončeném díle sídlí semínko příštího neúspěchu, Ti nejúpěšnější jsou tedy sami ze sebou raz dva hotoví, žádný otálení, kdyby jste se celý život otužovali samotou, nemusíte utužovat vztahy lepené sekundovými lepidlem, ukvapenými závěry a zapomenutými sliby. Země zaslíbená je plná zlomených slibů.

    Děti si hrají uvnitř, pískoviště jsou prázdná, vnitřní dítě ví, že pískoviště je plné psích hoven, je poslušné, čistí si zuby, umývá ruce, brečí jen, když ho nikdo nevidí, zdraví paní učitelku a paní šéfovou a paní doktorku. Do lesa nechodí nikdy samo, i kdyby tam náhodou šlo, tak si od něj určitě nevezme bonbón, les je neznámo a od neznámých si bonbóny nebereme. Kdo se bojí, nemá přístup ke sladkostem, zato je ale v bezpečí. Ve svém úkrytu ušitém z cizích přikázání a náhodných vnuknutí osudu, spokojený život vnitřního kraba, který si kolem sebe vystavěl krásnou ulitu, je mu ušitá přímo na tělo. Což je vlastně celkem nepraktické a kraba to činí nemotorným a pomalým, ale jelikož mají ulity všichni kolem něj, tak se nad tím nepozastavuje, vnitřní krab je poslušný stejně jako vnitřní dítě. Oba dva moc dobře znají z vyprávění, co se děje krabům bez ulit a dětem v lese, první zmokne, druhý umře na předávkování sladkostmí

    Takhle to dál nemůže pokračovat, kam jsme to dopracovali, zatímco vy jste nevěděli, co ze sebou, je přesně to, kde bysme chtěli být, ale máme přece svojí hrdost, nebudeme si podřezávat větev sami pod sebou, protože nejsme nějací křováci žijíci někde ve stromech, sídlíme, sdílíme, radujeme, darujeme, lžeme, chceme. Vržou nám postele, ale nic s tím neděláme, to vrzání nám připomíná že žijeme, nejhorší je ticho a nejlepší jsou všední malé kratochvíle, které nám dávají zapomenout na to, co jsme nikdy nezjistili. Poťouchle se smějeme vlastním vtipům, bráníme se křivým obviněním, tetelíme se při pochvalách a děláme něco pro své zdraví, planetu, souseda, nemohoucí. jsme neposkvrněni špatnými úmysly, nepřipouštíme si je k tělu a bojíme se chvíle, kdy budou jediní zbývající, kteří se ho ještě dotknout chtějí
    NEMESIS
    NEMESIS --- ---
    ARGANNAH:
    NATASHA: I vy... Ale máte samozřejmě pravdu.:)
    A opravit se to dá. Stejně si člověk nejvíc odře zuby na "tvý marný" a to to ani není v rýmové pozici. Pryč s tím. A pak tolik nepoleze to "planý"a všem se trochu uleví.

    Pro M.

    je v lese brouček nepočetí
    schovává se tam do řásní
    a žere nepočaté děti
    žere a žere: a po nás nic

    žere v lůnech co jsou planý
    žere tvé marné naděje
    žere i všechny tajné plány
    bere je do úst a maně je
    na půnebí krovek válí

    teplo jím krásně proniká

    jestli chceš hledat
    hledej v lese

    maličkého viníka

    všech těch věčných pozůstalých
    na reprodukčních klinikách
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    ARGANNAH: Počkejme, až to někdo zhu-hu-hu-dební, pak to tomu vodpustíme ;)
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam