• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    Na nástěnce najdete pravidla klubu, informace o textech zdejších autorů jinde, poetické kluby některých zdejších přispěvatelů a také další kluby, zabývající se literární tvorbou.
    Tamtéž si přečtete také rady a postřehy o psaní, kritice a nutnosti autorské práce. Přečíst si nástěnku se velmi doporučuje.


    The best of tohoto klubu (jak ho vidí někteří zdejší autoři a kritikové) najdete zde: Autorská poezie - výběr Můžete také nominovat.
    Pokud píšete hodně emotivně a vaše texty jsou spíše prožitkové, můžete zvážit uveřejnění v klubu Emotivní poezie
    V případě, že nemáte zájem o kritiku a chcete se hlavně podělit o svoje zážitky, doporučujeme klub Azyl pro věčné romantiky
    Obtížné aspekty poetova života a všemožné drby z oboru zpracovává Těžký život básníkův
    Pokud vás klub Autorská poezie všemožně rozčiluje, navštivte opoziční autorský klub Poesie bez pranic a tkanic
    Technická poznámka: klub je zpřístupněn ke čtení i pro off-Nyx čtenáře.
    rozbalit záhlaví
    VINCENT_BU
    VINCENT_BU --- ---
    S_TEJK: jen bezhlavá kupa pokoušející se stavět na zvukovém triku. málo.
    BUBLINKY: stará dobrá bublinky. prima, potěšila, poezie. ale proč ten ostych před spisovným tvarem. nebo jsem už tak zkostnatělý? :)
    ještě přemýšlím, proč jsem prve nenapsal stará dobrá Natasha. mám tě málo přečtenou? ne, tedy ano, ale tím to není. zde však věřím individuální události víc než u ní. tam mi lezly do popředí zažité nástroje víc než jedinečnost chvíle. byť zase, ať už je to celé rozšlapané, Jitka má po ruce bohatší arzenál, když se jí vše sejde. tvoje komornost zabírá, ale má omezený prostor. pak se můžeme bavit, jestli je lepší poezie jako varhany nebo minimalistický klavír. já vím, začne to být absurdní.
    SPECTATOR: deníček
    FAERTIS: je pravda, že poezie bývá útočištěm posledních ztroskotanců ještě víc než próza, neboť napsat pár veršů je nesrovnatelně méně práce, vlastně jedna z nejlehčích věcí na světě, a nějaký ten rytmus a la "pec nám spadla" natloukli ve školce do každého, to je pak na úrovni tiku. ovšem pokud se člověk pokusí z daného rytmu vypadnout, být jářku zcela mimo rytmus, jde o rebelii, a vlastně tvůrčí akt :)
    RICARDERON: budu za hnidopicha. není bez nápadu, ale jen tak na 60%. neurazí, nepokazí náladu, ale říkám si: mohlo tam být víc překvapení a vzrušení. že by mi unikala souvislost mezi Gangou a nabytím zraku, něco duchovního? tím by to drželo, ale spíš jen z nouze než z nutného vyústění. důvěryhodnost pointy zde rozhoduje. každopádně, víc v plusu než v minusu. první strofa určitě naladí.
    ZITOSLAVA23: došel jsem asi do dvou třetin, styl napoví hned po pár verších. bez ironie, i takovéhle texty patří k tvorbě, hlavně aby se na nich člověk učil, čemu se vyhýbat. pokud si však dáš tenhle styl jako cíl, jsi spokojená. pro mne se v něm energie tříští, svět je rozklížený, chybí mu páteř či pevná osa, která by materiál pevně držela a orientovala. v důsledku pak několik podobných básní víc vyčerpá než nabije. já tomu říkám "protobáseň". v lepším případě v ní lze najít verše a motivy, které vystupují z chumlu, ty se zvlášť složí, ostatní se vyškrtá, a je vidět, zda tu od začátku bylo jádro žádající o vyvolání, nebo ne.
    FAERTIS: poslední stadium :)
    BUBLINKY: čtu příspěvky odzadu, jinak bych věděl, že existuje i nová dobrá bublinky. "komorní arzenál" dostal facku. fakt ty jo, jestli mám jen takovou náladu, nebo je báseň takto skvělá i v jiné dny. :) věřím druhé možnosti. dovětek za pomlčkami víc asi pro tebe, jako první mi začal vadit rytmus v "taky se mi o mámě zdá", i dál už trochu rozvolněnější, vadne to, byť pointa sedí, to chápeme.
    FAERTIS: konečně trefa, autor se odrazil ode dna. hledal život a našel jej na pravém místě.
    ARGANNAH: první dvě strofy nulový prožitek, jen zastřené konstatování, jakási teorie – špatné znamení. až dotek větví krátce zahraje. pak se to střídá; kde použiješ obraz, něco ožije, kde se vrátíš k myšlence, zmrtví to. kde je evokace? nechci teorii. otevřu se a báseň se mi musí vnutit. obrazné myšlení s intelektuálním zde nezapadlo, zdá se. jádro je slabé. báseň musí zvýrazňovat prožitek, situaci, poznání v daný moment, vůdčí motiv. možná je jen zahlušený. zkus jej znovu pocitově uchopit a vyjádřit jinak, čeká na to, máš-li stejný dojem. ;)
    SPECTATOR
    SPECTATOR --- ---
    Co na tom záleží, když kolena roztažena jsou. Co na tom..., výraz zpráskaný. Ve tváři cákance, stopy krve. Co na tom záleží, kapka za kapkou.

    Smyšlený duet přání. Slano rtů, srdcerváči zasraný. Co na tom záleží. Když leží, spí, dumá tmou.
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    Ta noc
    se mi rozlomila v kapse
    jako starý chleba
    pro slepice
    navršený v sáčku od mouky

    jako skořápky vajec
    se noc rozlomila
    a zaplnila ústa

    až do bílýho rána
    jsem vzteklá
    prskala skořápky

    jako střepiny.

    Ta noc.
    S_TEJK
    S_TEJK --- ---
    pohnutky (leden 2018)

    po hnu tykadly
    po hnu tky
    po hnu tí
    ani stop y
    stop i tobě
    stop rocentně
    to není na posled
    to hle není na schle
    na chlup stej ně
    stej ný
    na chla d musíš rychle
    na chla zení jsme vši chni
    vši a další brou ci
    brou kají si
    kají se
    pro tože ubližují
    pro to aby žili

    pixelated poet
    http://pixelatedpoet.blogspot.cz/p/blog-page_60.html
    TRISMEGISTOS
    TRISMEGISTOS --- ---
    Beru to zpátky. Četl jsem znovu a je tam. Slušná porce.
    INK_FLO
    INK_FLO --- ---
    puberta forever

    keep your mind occupied. Drží jí tedy okupovanou, ale jen sami sebou, zahlceni sami sebou, sebedušeni. Žádný nákupy, od teď už jen ocuppy. Nános špíny na zlatém podnose až pod nos, případně to zamést pod práh. Chtěl bych, aby byl náš koberec vysoký tolik cm, kolik mají předepsanou výšku podestýlky nosnice v klecích. Dušená plecka, plašená děcka, plešaté duše, kormidlo rozpůlené dvěma směry, nahota není nehoda ani náhoda, je to nedostatek překrytí, naše akce nemají dobrou kryvost, pořád přes ně prosvítá to, co je pod nimi. Smrdí to jako týden nevynesenej šok. Mělo by se pořád něco dít, takže si ten strup odloupněte a my vám ho znova ošetříme, však už to znáte, nejste tu přece poprvé a něco mi říká, že ani naposled. Možná byste se měl něčím zabavit, ale radši ne tím samým něčím, které mi říká, že ani naposled. Když zapálíte dům, nemusíte se bát potopy, i když na druhou stranu proč ne. Jde to s vámi do kopce, zkustě změnit uhel ve vašem pohledu. Je zteřelý a něco z něj na mě křičí a teče. tekoucí křik jde špatně prát

    Poslední dobou zapomínají o čem mluví, ale na některá zapomnění se těžko zapomíná. Nebuďte omezení, vytěžte z života maximum, jeho zdroje jsou neomezené, neomezený počet volání a vyslyšených přání, všechno se to bude probírát u posledního slyšení, i tam ale máte zastání i zasedání.

    Na průjem se prý má hodně pít, nejlépe z kalichu hořkosti. Tak dlouho tančíte na kostech svých předků, až vám nějaká zaskočí. Sídlíme v sídlištích a odpouštíme jeden druhému žilou. V této fázi si nesmíte dopustit žádný zkrat, zkratky jsou zakázáné, cesty přes sídliště jasné označené a vybetonované, jak by to vypadalo, kdyby všichni chodili po trávě, vypadá to tak, že místo toho šlapou jeden po druhém. Z dálky to vypadá líp, mikroskop je nástroj luciferův, protože ďábel se skrývá v detailu. Aspoň víme kde ho hledat, nepotrpíme si na formality, máme rádi neformální nonkonformní utrpení západního střihu. Klimatizovaná noční můra a obratník raka, obratně řečeno, smysl však zůstáva vyklouben, dveře k poznání někdo vylomil z pantů, všude kolem nich je krev a jsou zalepené policejními páskami "místo činu", schváleno místočinným přísedícím a náhodnými okolostojícími

    Anastázie nalezla homeostázu, vyoperovali jí metastáze, měla saze na duši, zasazené naděje, které nevykvetly a začali zahnívat. Spolu s ostatními se ohřála u ohně, ohřátí si připadali jeden druhému blíž. Komunikovali pomocí omylů, které si zakázali vyjasňovat, čekali až se usadí, ukotví, pořádně nadechnou, poprvé se doopravdy rozhlédnou kolem a naposledy vydechnou. Vrzání zadních vrátek je vždy znervózňovalo, rádi předstírali, že směr a jednota jsou pramenem vlasů chycených do výlevky. Něco v nich stále rostlo, dožadovalo se pozornosti, mělo to hlad, bylo to nechtěné, nečekané, nezbytné, nenapravitelné, nekonečné. Děsilo je, že je to přeroste, bude se to množit v jejich dětech, našeptávat jim chyby jejich rodičů, ukazovat zapomenuté cesty, schované klíče, rodinné úspory. Chtěli by stále fungovat na noční proud, ušetřili by tak spoustu energie. stali by se rezervoáry, chráněnými rezervacemi, rezervovaností proti rozervanosti. Strhat ze sebe šaty umí každý král, uměním je naučit se chodit v o číslo menších botech

    Když rozumíš nejde ti mumlat, nebo naopak, měli bychom mluvit s prázdnou pusou a plným srdcem, pro druhé se rozdat, rozkrájet se na plátky, zabalit je do úhledných sáčků a prodávat kus sebe v každém obchodě. Svět vás potřebuje, jste kus, jste kost, jste spoustu kila masa, jste úhledně poskládaní do tvaru lidí, dokonce i váš stín umí napodobit lidský tvar, když se ale nedíváte, tak na to občas kašle. Nebo ho můžete zahlédnout mezi řečí, stín pochybností bydlí v nevyřčeném, nemá rád dorozumění, dokázání a dokonání. V každém nedokončeném díle sídlí semínko příštího neúspěchu, Ti nejúpěšnější jsou tedy sami ze sebou raz dva hotoví, žádný otálení, kdyby jste se celý život otužovali samotou, nemusíte utužovat vztahy lepené sekundovými lepidlem, ukvapenými závěry a zapomenutými sliby. Země zaslíbená je plná zlomených slibů.

    Děti si hrají uvnitř, pískoviště jsou prázdná, vnitřní dítě ví, že pískoviště je plné psích hoven, je poslušné, čistí si zuby, umývá ruce, brečí jen, když ho nikdo nevidí, zdraví paní učitelku a paní šéfovou a paní doktorku. Do lesa nechodí nikdy samo, i kdyby tam náhodou šlo, tak si od něj určitě nevezme bonbón, les je neznámo a od neznámých si bonbóny nebereme. Kdo se bojí, nemá přístup ke sladkostem, zato je ale v bezpečí. Ve svém úkrytu ušitém z cizích přikázání a náhodných vnuknutí osudu, spokojený život vnitřního kraba, který si kolem sebe vystavěl krásnou ulitu, je mu ušitá přímo na tělo. Což je vlastně celkem nepraktické a kraba to činí nemotorným a pomalým, ale jelikož mají ulity všichni kolem něj, tak se nad tím nepozastavuje, vnitřní krab je poslušný stejně jako vnitřní dítě. Oba dva moc dobře znají z vyprávění, co se děje krabům bez ulit a dětem v lese, první zmokne, druhý umře na předávkování sladkostmí

    Takhle to dál nemůže pokračovat, kam jsme to dopracovali, zatímco vy jste nevěděli, co ze sebou, je přesně to, kde bysme chtěli být, ale máme přece svojí hrdost, nebudeme si podřezávat větev sami pod sebou, protože nejsme nějací křováci žijíci někde ve stromech, sídlíme, sdílíme, radujeme, darujeme, lžeme, chceme. Vržou nám postele, ale nic s tím neděláme, to vrzání nám připomíná že žijeme, nejhorší je ticho a nejlepší jsou všední malé kratochvíle, které nám dávají zapomenout na to, co jsme nikdy nezjistili. Poťouchle se smějeme vlastním vtipům, bráníme se křivým obviněním, tetelíme se při pochvalách a děláme něco pro své zdraví, planetu, souseda, nemohoucí. jsme neposkvrněni špatnými úmysly, nepřipouštíme si je k tělu a bojíme se chvíle, kdy budou jediní zbývající, kteří se ho ještě dotknout chtějí
    NEMESIS
    NEMESIS --- ---
    ARGANNAH:
    NATASHA: I vy... Ale máte samozřejmě pravdu.:)
    A opravit se to dá. Stejně si člověk nejvíc odře zuby na "tvý marný" a to to ani není v rýmové pozici. Pryč s tím. A pak tolik nepoleze to "planý"a všem se trochu uleví.

    Pro M.

    je v lese brouček nepočetí
    schovává se tam do řásní
    a žere nepočaté děti
    žere a žere: a po nás nic

    žere v lůnech co jsou planý
    žere tvé marné naděje
    žere i všechny tajné plány
    bere je do úst a maně je
    na půnebí krovek válí

    teplo jím krásně proniká

    jestli chceš hledat
    hledej v lese

    maličkého viníka

    všech těch věčných pozůstalých
    na reprodukčních klinikách
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    ARGANNAH: Počkejme, až to někdo zhu-hu-hu-dební, pak to tomu vodpustíme ;)
    ARGANNAH
    ARGANNAH --- ---
    Krásná, ale hrozně mi v tom vadí ty přechody od spisovných koncovek k nespisovným, které jsou tam zjevně jen kvůli rýmům
    NEMESIS
    NEMESIS --- ---

    Pro M.

    je v lese brouček nepočetí
    schovává se tam do řásní
    a žere nepočaté děti
    žere a žere: a po nás nic

    žere v lůnech co jsou planý
    žere tvý marný naděje
    žere i všechny tajné plány
    bere je do úst a maně je
    na půnebí krovek válí

    teplo jím krásně proniká

    jestli chceš hledat
    hledej v lese

    maličkého viníka

    všech těch věčných pozůstalých
    na reprodukčních klinikách
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    SHADOWALKER: Můžu to rozepsat i víc, kdybys chtěla. Zase jsem se ale moc nechtěla vrtat v ráně.
    VYTVARNICE
    VYTVARNICE --- ---
    Nebe dnes…
    Má barvu, jak mramorová deska
    To asi někdo večer tančil po zmáčeném mechu

    Nebe dnes…
    Má barvu, jak rozpitá freska
    Jak zakalené moře a nebo kousek plechu

    Nebe dnes …
    Má barvu jak, šedomodrý samet
    Jak malá šedá myška, co ve špajzu se hostí

    Nebe dnes …
    Má barvu jak, kdyby někdo namet
    Na novinový papír prášek z muších kostí

    Nebe dnes …
    Má barvu jak, kouzelníkův kabát
    Jak velká noční tramvaj, co vozívá Tě domů

    Nebe dnes…
    Má barvu, tak zkus se chvilku nebát
    Té neznámé hmoty, co pavouk večer spřádá
    Té neznámé hmoty, co na hlavu Ti padá …

    Co na hlavu Ti padá….
    SHADOWALKER
    SHADOWALKER --- ---
    NATASHA: Díky. Potřebovala jsem pohled zvenku.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    SHADOWALKER: Listovala jsem zpátky, abych přečetla čtyři poslední za sebou. Je to všechno zřejmě psané ze zjitřených emocí, které jinudy ven nemohou. Proti tomu nic, myslím tím, že vypsat to je dobře.
    Jako báseň to je ale ve výsledku sentimentální: čtenář, který nutně nestojí ve Tvé perspektivě, spíš pokrčí rameny, bohužel.
    SHADOWALKER
    SHADOWALKER --- ---
    Zapadá
    V nehorázný světelný show
    Kdy od obzoru k obzoru
    Planou světlem psaný runový vzkazy
    Ach Bože
    Jako bys nad obzor
    Pleskl hořící andělské křídlo
    Jen proto
    Abych ho mohla vidět
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    MOLESTER: Problémem textů, které jsou přetížené patosem, je jejich překvapující slabost: autor si přeje lámat zemské desky, ale povede se mu jen plácnout do vody.
    Zkusila bych ke stejné myšlence jít jinudy, s použitím méně velkých slov. Může to mít překvapivě mnohem větší účinek.
    MOLESTER
    MOLESTER --- ---
    Synovia a dcéry,
    produkty viery v lásku.
    Či v sebaklam?
    Nositelia mnohých rán.
    Tyrani a trpitelia,
    pomýlení stvoritelia pokrivených svetov.
    Dcéry a synovia,
    kedy to pochopia?
    V zrkadlách minulosti,
    hrajú hru o ľudskosti, ktorá je im cudzia.
    Deti detí, otrokov,
    uväznené do okov zdedenej bolesti.
    Mesačný svit dušu lieči
    a slnko zhojí rany na tele.
    Tomu kto vidí putá snové,
    nie putá z ocele.
    MOLESTER
    MOLESTER --- ---
    Kráčal som púšťou.
    Svet bol fatamorgánou na horizonte.
    Slová šumom sypajúceho sa piesku.
    Láska hrou vetra s trsom trávy.
    Telá jedovatými hadmi.
    Túžba spaľujúcim slnkom.
    V jeho žiari sa hriali, aby prežili mrazivú noc.
    FAERTIS
    FAERTIS --- ---
    NATASHA: Úpně zvukomalebný rým to neni no :)
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    FAERTIS: Já tedy počítám, že rým pohody-koledy je bolestivý záměrně :)
    FAERTIS
    FAERTIS --- ---
    Vánoční Praha
    ...
    Kouluje máma, kouluje táta
    lidé jsou plní vánoční pohody
    házíme koule z břečky a bláta
    sáňkujem v autech
    troubíme koledy.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam