Nevím nic o podstatě lásky






I.

Nevím nic o podstatě lásky,


ale slyšela jsem levanduli, když uklízela byt:

všechno se tu musí připravit,

a kávovar, a polštář cpaný příběhem.



II.

Nevím nic, ale tkanice

mají mít volné konce,

oni sami si to musí zauzlit. A volat

o pomoc, volat moc, slyšela jsem je,

když volají: to se i kopce třesou.



III.

Nevím nic o podstatě lásky, ale smíření

má velkou sílu. Slyšela jsem echinopsis,

jak si chystá květ:


o půlnoci vycení ho do tmy. Ten pravý

opyluje proti spánku, když miluje,

ten pravý ví, kdy přijít —



IV.

Nikdo nesmí vědět nic

o podstatě lásky. Budeme se svlékat, topit,

budeme se otevírat proti srsti,

navzájem a křížem. Nikdo neví.



Ale slyšela jsem levanduli. Kávu vařím,

levanduli věřím.

BUBLINKY: Tak tentokrát to tam neni. Tak zase příště.:)

53
* * *

Filipe, Nedory, Klenotníče!
Chybíš.
Krátkej nápis na dlouhym hrobě.
Jsi pražskej Morrison,
jsi Mozart Smíchova,
jsi bufet na Knížecí
a taky jsi ten skromnej chlap
v Ponorce, kde tě sraly adorace
mladejch studentek a starejch opilců,
když jsem Ti nosil piva.
Jak statečně odmítáš kořalky,
i když Tě jejich područí dycky lákalo.
Byli jsme sví hnusní chlapi před pípou a za pípou
a večery končily dlouhejma rozpravama o hudbě,
která nám chtěla žrát duše,
ale nikdy se jí to nepovedlo.
Ať už ses dával světu v bajkách, nebo v punku,
bylo to upřímný a hluboký.
Když jsem byl hodně malej,
trochu jsem se Tě bál,
jak jsi mlátil klavír kloubama,
viděl jsem to z vejšky,
tátovi na koni a Žiletky řezaly
a v koupelně byla vana.
A byli jsme lucky. I přes ten strach,
jejž jsem proměnil v lásku.
Tu k Tobě stále cítím,
s její sestrou úctou.
Ty vole, chybíš tu...

Horko
...
Tempem hlemýždím
stékají po hýždi
kapičky potu
na tričku koláče
kompletně promáčen
škrábu si skrotum.

Pleju jahodový záhon
je teplo
na triko
jabloň vrhá odpolední stín
syn pomáhá
právě soustředěně zahrabal
čerstvě vyklíčenou pažitku
je mi to tak nějak jedno
usmívám se na něj
ukazuju vybydlenou ulitu od šneka
zvedám ji v dlani jako drahokam
syn si ji vezme a opatrně uloží do trávy
pak mě obejme
říká - Mám strach
mám strach že umřeš

ruce od hlíny
které jsem doposud měla napřímené
jako figurína
mu přitisknu na záda

Ale jdi
říkám

----

Dneska syna hlídala kamarádka
po obědě spal
když jsem přišla říkal
že se mu o mně zdálo

Taky se mi o mámě zdá
ale můj syn si ještě pořád může sáhnout

Přála bych si od svojí mámy slyšet
Ale jdi

Všechno

Všechno jsou to kecy.
Jaké básně?
Kecy.
Přiznávám odevzdaně.
Ano, ale přeci...
Zaplať pán bůh za ně.

Všechno
...
Všechno mizí v propadlišti dějin
jak kavárny plný palet
tak se tu lituju, nejim
a čumim na net.

střemhlav skákat do hlubin střev
střed mýho dění není tetřev
teď se třes, nechci stesk
stehenní maso je lepší z kuřete
přísahám, že žádný zklamání nepřijde
nepřej si
přej si
dej mi všechno co chci
anebo nic
kýč dostane tyč
pak smyk
je to špatnej zvyk
umět se svlíct dřív než stačíš říct
odtýct pryč a nenechat stopu
radši to utnu
změnim identitu, už se neukážu
rozbiju ti vázu, hlavu i vanu
nenáviditim tu ženu ve mně
pláče, drápe se ven
chce žít svůj americkej sen
ale tohle je spíš americká krása
nepřijde spása
nejseš ten co dává
tak jásám jaká je to krása
paráda, šaráda
všichni víme že to máš ráda
stačí pět vteřin a je to osud
je to ten nejlepší, co přišel odsud
doposud
dokud nepřijde další kterýho vyměníš za krásnějšího, lepšího, většího
nejde o to, co je vnější
triko, kalhoty i ty
ležíme na zemi a já chci víc
jsem chytřejší než vim

a tak špatně spim

Zmizeli slepí delfíni
bude to už deset let
Ještě jsem je mohl spatřit
jak umí nevidět

Zmizeli slepí delfíni
příbuzní slepých ptáků
odpluli kamsi po Ganze
snad za špetkou zraku

Ta noc
se mi rozlomila v kapse
jako starý chleba
pro slepice
navršený v sáčku od mouky

jako skořápky vajec
se noc rozlomila
a zaplnila ústa

až do bílýho rána
jsem vzteklá
prskala skořápky

jako střepiny.

Ta noc.