• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • Přišli jste skrz odkaz na příspěvek, který již neexistuje.

  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    VINCENT_BU
    VINCENT_BU --- ---
    NOXNOCTIS: kupodivu jsem to dočetl, a dokonce dvakrát. asi budu fakt vadný (sorry všem za OT) (třikrát – a dost!) :)
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    JANEQ: Mne tam ta ňadrotvorba nějak irituje. Myslím, že překáží ostatnímu...
    JANEQ
    JANEQ --- ---
    JANEQ
    JANEQ --- ---


    podívej
    zapadá Jupiter
    sluší nám to spolu
    jsme spolu-ňaderní

    spolu
    nádherní

    ve vlaku do Vítkovic
    se držíme za pivo
    jeden druhého a
    vzpomínáme jak božsky klidný
    byl Madrid

    v cikotu rozverných koňader
    neslyšíš
    než tlukot vlastního
    srdce


    NATASHA
    NATASHA --- ---
    BURKHAR: Jedno z nejlidštějších témat, která lze vymyslet, je univerzálně pravdivé a v té upřímnosti i sympatické.
    Líbí se mi obraz chůze po paprsku (raději po než na), ale celek textu je možná až příliš lyricky prostinký, včetně toho rosy-bosy.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    VINCENT_BU: Souhlas. Kdyžtak sem [ Těžký život básníkův ], pokud chceš veřejně.
    VINCENT_BU
    VINCENT_BU --- ---
    NATASHA: odpověděl bych ti i zde, mám to připravené, jsme ale čím dál víc OT, čili to takto utnu, ano?
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    VINCENT_BU: S teoretickou stránkou věci jsem, řekl bych, již nějaký čas srozuměn. Ale stejně mne to občas překvapí :-)
    ZITOSLAVA23
    ZITOSLAVA23 --- ---
    nedělí nás od sebe nic
    než černou na bílém napsáno
    N E S M Í T E
    nedělí nás od sebe nic
    než deset let a psací stůl
    a tak mi trvá přesně jeden rok
    udělat krok a dotknout se
    směju se
    možná kdyby nás od sebe nedělilo nic
    než černou na bílém napsáno
    N E S M Í T E
    tak si ani nesáhnu
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    VINCENT_BU: Toto je prostor svobodného psaní/čtení. Jediným platidlem zde je energie — ta, kterou vydám, když sem píšu. Ta, kterou vydáš, když to čteš.

    Jakmile sem napíšu: jestli chcete moji další báseň, pošlete mi pade na účet, můžete říct — tak jo, ale jen když to bude o žížalkách. A dík, to nechci, takovou jednu práci už mám.
    VINCENT_BU
    VINCENT_BU --- ---
    NATASHA: o to se musíme znovu pohádat :), protože ses sama dostala do situace, kdy se argumenty založené na přítomnosti čtenáře zhroutily. a co je poezie bez média, bez nosiče textu? kde existuje? jen ve tvojí, mojí hlavě, čili pro nikoho dalšího.

    není to vůbec účelový argument. jakmile chceš mluvit o poezii ve vztahu ke čtenáři, musíš přibrat nosič textu, tedy medium, a to je provoz. i tenhle klub, kupříkladu, nebo papír, na který píšeš, stůl, za kterým sedíš, to vše už je provoz, nejde to oddělit.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    VINCENT_BU: Šikovně jsi smísil poezii a literaturu; jakmile se do věci zapletou knihy (tedy provoz), je to hned jiná věc a o tom jsme se už hádali a znova už nemusíme...
    VINCENT_BU
    VINCENT_BU --- ---
    NATASHA: neztrácí, pokud narazíš na autory či autorky – a já takové opravdu znám – kteří pro přítomnost čtenáře v literatuře podniknou lecjakou oběť; ne snad že by se přímo podbízeli, ale když se ukáže, že literatura nemůže záviset na (ne)přítomnosti čtenáře, chovají se přesně v opačném duchu. je to jejich oběť, o to nic, ovšem když jim navrhneš, že by se mohli stáhnout a dělat poezii bez čtenářů, aby se trochu spravilo prostředí, začíná to být hodně dramatické… :D
    QUANTI
    QUANTI --- ---
    NATASHA: dva Jahvo-Sisyfové mě baví ještě víc než koťátka :D
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    QUANTI: To byl můj ekvivalent přestávky s koťátky ;)
    QUANTI
    QUANTI --- ---
    NATASHA: a tohle mě potěšilo :)
    BURKHAR
    BURKHAR --- ---
    Něco staršího...

    ***

    Na paprsku slunce kapka ranní rosy
    Spadla na zem
    Na paprsku slunce dívky chodí bosy
    A já blázen

    O těch dívkách sním
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    Dva

    Stvořitel má kámen
    příliš velký, aby se s ním vláčel sám.

    Stvořil tedy
    druhého Stvořitele –

    a teď, dva Stvořitelé táhnou kámen
    bůhví kam.



    ;)
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    VINCENT_BU: Ona poezie se po čtenáři moc neptá, čímž tento výběr jaksi ztrácí na dramatičnosti.

    :)
    VINCENT_BU
    VINCENT_BU --- ---
    MAEROR: díky za téma, mám teď nutkání doplnit, byť si to jistě vyzkoumáš i sám, že dle mých pozorování panuje na ose autor – text – čtenář určitá bipolarita vnímání. autor je primárně uvnitř textu, čtenář vně, to platí z definice, pro oba má jeho zátěž jinou hodnotu. velmi obecně a zjednodušeně: autor ji odhazuje, čtenář se jí nechává nést – oba jako funkce. z hlediska fyzikálních zákonů došlo ke kouzlu, neboť jak se přihodilo, že jeden si od tuny železa ulevil a druhého stejná tuna nadnáší? jediným vysvětlením je, že se do procesu dostala spousta energie, pravděpodobně počínáním třetí osoby, jíž je hypotetický "tvůrčí subjekt".

    tvůrčí subjekt je schopen oscilovat mezi oběma polohami, vnímat jak potřebu vyjádření, čili uvolnění napětí ze strany autora, tak energii výsledného tvaru, obohacení na straně čtenáře, jehož prožitek s procesem uvolňování nesouvisí, což považuji za klíčové. autorská a čtenářská katarze mohou vypadat jako totéž, jde ale o neslučitelné materiály. pokud se např. autoru zdá, že ji prožívá i za čtenáře, pak je to jen tím, že přešel na jeho stranu, nebo se klame, neboť jakmile se tvůrci do čtenářského vnímání namíchají libé pocity z autorského vyjadřování, dochází ke zkreslení. v extrému to jsou všechny ty případy, kdy se člověk takříkajíc "vypíše", má skvělý pocit, ale vytvořil zátěž, což je vidět ze druhé strany.

    Sartre například tvrdí, že autor nemůže vnímat svůj text jako objekt, což je do určité míry pravda, asi se nikdy nelze plně oddělit od vyjadřovací katarze, díky čemuž bude vlastní dílo vždy něčím trochu pěkné, přijatelné, v duchu rčení, že vlastní nesmrdí…, ale nebýt schopnosti oscilovat, těžko vznikne něco ke čtení, jedině bezděky, poslepu. myslím, že je to dané tímhle. a pak samozřejmě individuálně, co je pro koho jak prostupné. tvůj a můj čtenář se v tom asi liší, každý chce něco jiného, zcela přirozeně.

    jde tedy minimálně o dvě věci: schopnost autora vidět text zvnějšku, stát se tvůrcem, a rozdíl mezi čtenářskými potřebami. vždycky říkám, že nelze soudit kategoricky ani tam, kde si je autor jist, že čtenáře svou tunou nezavalil, ani tam, kde určitý čtenář vidí zbytečnost. :)
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam