MAEROR: díky za téma, mám teď nutkání doplnit, byť si to jistě vyzkoumáš i sám, že dle mých pozorování panuje na ose autor – text – čtenář určitá bipolarita vnímání. autor je primárně uvnitř textu, čtenář vně, to platí z definice, pro oba má jeho zátěž jinou hodnotu. velmi obecně a zjednodušeně: autor ji odhazuje, čtenář se jí nechává nést – oba jako funkce. z hlediska fyzikálních zákonů došlo ke kouzlu, neboť jak se přihodilo, že jeden si od tuny železa ulevil a druhého stejná tuna nadnáší? jediným vysvětlením je, že se do procesu dostala spousta energie, pravděpodobně počínáním třetí osoby, jíž je hypotetický "tvůrčí subjekt".
tvůrčí subjekt je schopen oscilovat mezi oběma polohami, vnímat jak potřebu vyjádření, čili uvolnění napětí ze strany autora, tak energii výsledného tvaru, obohacení na straně čtenáře, jehož prožitek s procesem uvolňování nesouvisí, což považuji za klíčové. autorská a čtenářská katarze mohou vypadat jako totéž, jde ale o neslučitelné materiály. pokud se např. autoru zdá, že ji prožívá i za čtenáře, pak je to jen tím, že přešel na jeho stranu, nebo se klame, neboť jakmile se
tvůrci do
čtenářského vnímání namíchají libé pocity z
autorského vyjadřování, dochází ke zkreslení. v extrému to jsou všechny ty případy, kdy se člověk takříkajíc "vypíše", má skvělý pocit, ale vytvořil zátěž, což je vidět ze druhé strany.
Sartre například tvrdí, že autor nemůže vnímat svůj text jako objekt, což je do určité míry pravda, asi se nikdy nelze plně oddělit od vyjadřovací katarze, díky čemuž bude vlastní dílo vždy něčím trochu pěkné, přijatelné, v duchu rčení, že vlastní nesmrdí…, ale nebýt schopnosti oscilovat, těžko vznikne něco ke čtení, jedině bezděky, poslepu. myslím, že je to dané tímhle. a pak samozřejmě individuálně, co je pro koho jak prostupné. tvůj a můj čtenář se v tom asi liší, každý chce něco jiného, zcela přirozeně.
jde tedy minimálně o dvě věci: schopnost autora vidět text zvnějšku, stát se tvůrcem, a rozdíl mezi čtenářskými potřebami. vždycky říkám, že nelze soudit kategoricky ani tam, kde si je autor jist, že čtenáře svou tunou nezavalil, ani tam, kde určitý čtenář vidí zbytečnost. :)