Ahoj vespolek, mám kritickou náladu, tak jdu do toho. projdu, co jsem neviděl od poslední návštěvy, příspěvek rozdělím na kusy.
ještě předesílám, většina textů bývá různou formou nápodoby, ohlasu, více či méně vědomého zpracování standardního výraziva, obrazů, pocitů atd, pořád se to opakuje. je snad proto nadbytečné tento rys pořád připomínat, ovšem v mých očích je původnost klíčem k používání ostatních prostředků. začínám tedy u ní, a když narazím na něco nového, věnuji se dalším vlastnostem.
SHADOWALKER: neslané, nemastné. zřetelné obrazy, lyrická nálada, ale chybí jiskra, neočekávaný moment, zápletka. neva :)
JULIANNE: ona už původní báseň působí neumětelsky, pak je těžké vůbec chtít sledovat překlad. vychází z toho prvoplánová popisnost, klišé, těžko přijít s kouzlem.
FAERTIS: říkanka ve stylu jiřího žáčka :)
SHADOWALKER: podobně jako předchozí. pořád vše příliš prošlapanou cestou, náladou, metaforou, což není jen věc techniky, ale známka rozpuštění subjektu v obecnostech. chybí individualita. ovšem pokud se teprve učíš první kroky, vyzdvihl bych smysl pro konkrétní obraz, ten se může hodit.
FAERTIS: mám podezření na vadnou klávesnici :). jinak z toho vychází cosi mezi hrubínem a skácelem, takový ten laskavý humanismus, s moudrou radou do života, vše již odžité. ovšem jako nápodoba, proč ne. jen se mi zdá, že ona paslova se pokoušejí zakrýt, že zde nic objevného není.
SHADOWALKER: mohu být konečně přímočarý? příliš do sebe zahleděné. jinak nic. :) (i když, dodávám po půl hodině, motiv zakrytých odřených kolenou se mě drží. jenže tyhle triky jsou tak známé, mám vždy pochyby, zda jde o skutečný prožitek nebo jen módní echo; ale je vidět, že se pokoušíš pracovat s obrazností, to platí)
NATASHA: slovo "hele" je strašně neslušné. lze použít "podívej", nebo jiné sloveso. celkově, já ti nevim. už téma samo je ošidné, nedovedu se vžít do toho, o co v básni jde. máš tam pár pěkných rekvizit, jako obvykle. – ovšem, kdybych se odvážil jít ještě dál, a nevim, zda to na základě jedné básně lze, vidím už zarostlý stereotyp. jak kladeš objekty, jak je prokládáš řečí, jaká nálada se s tím nese. možná jde pořád jen o stylové znaky, které tě určují, možná je čas začít z jiného konce. ber to jako poznámku navíc. :)
FAERTIS: ta předtím vyzněla nápaditěji. toto je sedmituctový kopírák. bohužel.
NOXNOCTIS: obrazností působí omšele, přesto mne ale tahle momentka čímsi svěžím ovála. něco nečekaného na tak malé ploše.
MOLESTER: zkušebna jisté metaforiky, ovšem nijak nápaditá, navíc bez něčeho hlubšího. musím to říct takto tvrdě.
MOLESTER: souhlasím zcela s Natashou, ona navíc umí pěkně a laskavě navést. za sebe bych dodal, že autor chce být svědomím lidstva či mentorem bez nadsázky a sebeironie často v těch případech, kdy nemá schopnost, odvahu apod. začít se potýkat se sebou. čili stejná věc, kterou vyčetla Nat.
SHADOWALKER: pořád nemohu říct, že bych četl něco původního, ale text se vytvaroval, nabral dynamiku, pohybuje se určitějším směrem, "rozehrál se". až budeš tímto způsobem originální, bude to ono.
a teď tedy hlavní otázka: jak být originální? – velký kus dělá četba, poznávání poznaného a případná potřeba vydávat se jinudy. nelze to ovšem naplánovat nebo vynutit. neříkám to tedy jako výtku, spíš konstatuji vlastnost textu. piš, budeš-li mít potřebu, a buď to časem přijde, nebo ne.
NEMESIS: docela dobrá metafora, rytmus, dělení do veršů. šikovné. jen ty plány a naděje ve druhé strofě bych rád oželel, tam by to chtělo něco nového. ve srovnání s tím, první strofa až mrazivě jednoduše kulminuje, prima. snad ještě vysvětlení v posledním dvojverší je navíc. báseň by mohla zůstat otevřenější, nechť se čtenář dovtípí.
P.S. – vida, když vyhodíš "plány", lůna mohou začít být planá.