• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    GOLDBERRY: Zkoušej to dál a víc, to je asi nejlepší rada. Je to teď skutečně někde na půl cesty. Pěkné obrazy, které ovšem ani v jednom případě nesepnou tu klenbu do lomeného oblouku. Jsou to takové sloupy.
    CICHLASOMA
    CICHLASOMA --- ---
    TOMASZ: Já samozřejmě nemám ambici brát někomu jeho vkus a preference, ale fakt je, když budem mluvit úplně obecně, že ve 20. století hodně autorů ty struny třeba trhalo, jejich zvuk kombinovalo s randálem z ulice, dlouhými pausami apod., čtenáře našli a "poesie" je už většinou zvykem lecčemu takovému taky říkat. Pro mě je nevyzpytatelná otevřenost všem způsobům smyslu na dnešních textech v krátkejch řádcích asi to nejlepší. Jistě -- i jakkoli pocuchanej celek musí zahrát na nějakou strunu, ale jestli Ti dobře rozumím, zdá se mi, že Ty prostě uznáváš jen jeden z mnoha typů strun, který moderní poesie vzala za svý.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    GOLDBERRY, CICHLASOMA: Ještě doplním... Někteří lidé oplívající velkou fantazií mají sklon babrat se v tom po svém a nalézat, co chtějí. To mi ovšem přijde poněkud akademické. Jistě, je nutné napnout strunu, ale pak je třeba na ní i zahrát. Až tam, podle mě, dochází k básni.
    CICHLASOMA
    CICHLASOMA --- ---
    GOLDBERRY: Mě to celkově baví. Je to na jedný rovině jaksi dosti "urputný" ("zaťatý"), a v tom hnaný na hranici únosnosti, napětí, jestli se to nerozsype či to nepřestane bejt poesie, je dobrý. Tahle báseň si víc, než je dnes obvyklé, zadá s něčím, co někdo bůže brát jako klišé, ale podle mě tohle ustojí. To "dřív // ještě // ..." se mi zatím zdá únosnou míru urputnosti překračovat, myslím, že bez té "strofy" "ještě" by to bylo lepší.
    GOLDBERRY
    GOLDBERRY --- ---
    CICHLASOMA: Děkuju.


    Dovolím si sem tedy dát ještě jednu. Budu ráda, když mi k ní něco řeknete, a unesu, když mě odešlete do nějakého méně ambiciózního klubu.





    Už ne matčin
    ale ještě ani
    v mužské tváři
    ještě měkké oči

    na zápěstí náramek od kohosi
    dřív

    ještě

    patami vyrývá důlek
    do Boží podlahy


    Uprostřed toho všeho
    zaťatá pěst
    žene krev do horké hlavy
    a chladné prsty zatím
    svírají prázdnou oblohu
    CICHLASOMA
    CICHLASOMA --- ---
    GOLDBERRY: Mně to celkově přijde krásný. Druhej verš je buď krapet těžkopádnej, nebo je to ironickej odskok do dospělý perspektivy, ale pak je to na hranici stíhatelnosti. V tom "dojídání snů" (který je samo o sobě bezesporu skvělý) toho náhle přijde hodně najednou, až mi přišlo, jestli to není křečovitý či moc konstruovaný/zašmodrchaný, ale teď mi to přijde dobrý, asi. Až z případných více básní pohromadě by se vidělo, jak tu spolu nostalgie (plus podobný věci) a racionalita vyjdou.
    GOLDBERRY
    GOLDBERRY --- ---
    TOMASZ: Děkuju za přečtení a názor.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    GOLDBERRY: Jsou tam zárodky obrazů, které by se mohly pěkně rozvinout. To ovšem neuděláš. Místo toho, jako bys na hromadu snesla pouhé náznaky všeho, co by z toho mohlo být, a nerozhodně je bereš do ruky a zase odkládáš. Proto celek (aspoň pro mne) nefunguje; zaťuká, ale nevejde.
    GOLDBERRY
    GOLDBERRY --- ---
    Za kritiku budu ráda. Děkuju.




    Někdy bych chtěla měřit metr
    a na ohledávání světa mít
    červenou lopatičku a zelený kyblík
    na vzorky smůly

    Jenže pak by v 7:20 zatáhli zatemnění
    a musela bych
    dojídat své sny
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    FAERTIS: Dýňových dní! Moc pěkné :)
    FAERTIS
    FAERTIS --- ---
    Podzim
    ...
    Přišel čas dýní
    a dýňových pyré
    polívek z dýně
    i dýňových dní
    a dýňových koláčů
    tfuj.
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---

    Nezříkej se zříkání
    protože v něm se ti
    otvírají otočné dveře
    zavírání

    ITCHYHEAD
    ITCHYHEAD --- ---
    NATASHA:
    TOMASZ:

    Děkuji, jste dobří. Slabiny textů vnímáte stejně jako já. Míním tím interpunkci, šroubovanost, profánnost (ta mi nedocházela), velká slova. I když orla takto nevnímám. Je pro mě symbolem role muže ve vztahu se ženou, protože má přehled, přilétá ze skalnatých hor.

    Zkusím se v textech ponořit více do skutečnosti a uvidím, co z toho vyleze. Jednou z toho ten Nanao třeba bude:)

    Díky a krásný den
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    ITCHYHEAD: Ve Tvém případě jsou ty uměliny hlavně ty již zmíněné archaizující koncovky (kouzliti), inverze (kdo myslí si) a odkazování se k "silným slovům" (orel, věčný zdroj). Dál jsi nerozhodný zda dodržet, či odvrhnout interpunkci a ne zcela konzistentní ve formě.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    ITCHYHEAD: Poezie, to je extrém a protiklad. Začíná tam, kde končí osvědčené rutinní postupy. Podaří-li se Ti minimalistickými prostředky jednoduše zachytit něco subtilního a normálně nezachytitelného, a přenést to následně i na čtenáře, může tak vzniknout veliká věc.

    Naopak text, který je pouze rozčleněn jako báseň, ale v podstatě zůstává profánní, a je jen uměle ozvláštněn, třeba archaizujícími koncovkami, se může stát leda literárním ekvivalentem sádrového trpaslíka.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    ITCHYHEAD: Dokážu se vmyslet do základního pocitu, že básní se má sdělit cosi velikého. Že se to má sdělovat slavnostně, má to znít jako z knihy a má to být trochu tajnosnubné, protože přece je to poezie :)
    Je to docela obvyklé východisko u autorů, kteří začínají, ale vede k mnoha potížím.
    Třeba už jen ta snaha o velkolepou slavnostnost končí častěji jako taková legrační zašmodrchanost.
    Hovořit jazykem mýtu taky nejde jen tak, bez hluboké znalosti.

    Opěvování dívek a žen je obecně populární téma, nic proti němu. Stejně tak starost o svět. Jsou to přirozené věci, je to stále aktuální.
    Ale proč nezkusit jít blíž ke skutečnosti? Tolik to všechno nešroubovat...
    ITCHYHEAD
    ITCHYHEAD --- ---
    TOMASZ: jsem otevřený připomínkám, ovšem z tvého komentáře není jasné jestli ano a proč. pravidla na nástěnce jsem respektoval. ale je pravdou, že teď jsem si přečetl celý úvod v záhlaví a ano, jedná se o emotivní poezii. kdyžtak samozřejmě smažu.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    ITCHYHEAD: Asi sis spletl klub...
    ITCHYHEAD
    ITCHYHEAD --- ---
    Je-li na této Zemi někdo,
    kdo myslí si,
    že s takovou ženou nedokážu kouzliti?

    Ať má oči, uši, nos
    i prsty hmaty chmaty otevřený

    Možná, že spadne mu čelist

    Ona z-á-ř-í
    Orel postará se o její blaho
    ITCHYHEAD
    ITCHYHEAD --- ---
    Země prorůstá smyšlené pruhy
    rozpité silou věčného zdroje.

    Její jméno kárá mě,
    když neznám mravních mezí.

    Tato slova jsou skutečná,
    ve znamení pravdy ze mě!

    Vždy na nohy mě postaví,
    když po nebi se procházíš.

    Já tuze přeji si,
    ať život na Zemi běhá, hraje si, kypří.

    Ať rozplynou se kotce…

    Je tomu tak viď?
    To jsi ty, kdo na cestě se odkrýváš!
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam