VINCENT_BU: Mně se pořád zdá, že to rozlišení osobního/odosobněného tam není úplně klíčové, pokud tedy to "osobní" vážeme na nějaké individuální zvláštnosti.
V souvislosti s roboty je podle mě rozhodující to, že i pokud platí, že nějak "kompetentní" lidé můžou správně vidět, zda je báseň "správná", tak ale rozhodně neuměj formulovat obecná pravidla pro tvorbu, ba ni pro rozpoznání "správných básní". Tím se to zásadně liší třeba od šachů, kde možná mohli mít někteří lidé dřív pocit, že počítač, který nemá zkušenost a "intuici" dobrého šachisty, nad ním nemůže vyhrát, ale přitom bylo jasné, že když bude počítač dost rychlej, tak víme, jak ho naprogramovat, aby porazil jakýhokoli člověka. Ale myslim, že u poesie to nikdo neví. Jistě lze počítač naprogramovat k psaní textů s takovými a takovými "parametry", ale nemyslím, že by to -- aspoň v tuto chvíli -- šlo taky s parametrem "dobrost", "správnost", resp. "objevnost" básně. Lze s tím experimentovat, ale posoudit to musí člověk u každého jednoho produktu zvlášť.
(V tý matematice člověk taky musí prostě dostat nápad, jak něco dokázat, někdy ho dostane dík tomu, že nějak opustí navyklý dráhy myšlení. Většinu věcí může udělat počítač hrubou silou a umíme ho k tomu naprogramovat, jako u těch šachů, ale u důkazů nějakejch složitejch vět to, pokud vím, stále ještě neplatí. Já jsem ale matematiku nějak víc prožíval asi tak před třiceti lety... (Myslím, že jedno z nejcennějších poučení, který jsem si z toho odnes, je, že filosofie, který jsem se nejvíc věnoval později, v řadě věcí není tak unikátní, jak bych si jinak asi myslel.))