TOMASZ: podívej, já si knihy vybírám tak nějak po svém z knihobudek, načteno teorie o poezii nemám nic, poezie jako takové velice málo, až by jsi se chytal za hlavu. Naprosto souhlasím, že z četby samotné člověk pozře mnohé, tak klidně doporuč knihy. Zatím jsem objevil antologie "Nejlepší české básně", to mne zaujalo. Na druhou stranu nevidím důvod, proč bys přesto nemohl nasdílet trochu ze své kuchyně, věřím, že by to mnohé posunulo dál. Já bych za to byl rád.

ITCHYHEAD: a když tedy sám uvádíš, že se ti nedaří tam to "ono" mít, tak proč to zveřejňuješ?
že mně osobně je takovej přístup úplně neznámej, to je další věc. napsat "situaci" a pak se do ní zpětně snažit něco vložit... buď to tam mám nebo ne. zkoušet naházet význam do textu mi přijde jak tvořit Davida z oblázků místo mramoru.

TOMASZ: není to tak, věř. Například si můžeš jednotlivé fráze rozstřihnout změnit jejich pořadí, nebo jednu frázi nahradit jinou...ale co ti uznám, že oproti holému digitálnímu fontu na obrazovce ten stroj poskytuje širší spektrum prostředků jak něco vyjádřit. opravdu je to téměř bez ega.....a proto..spíš bych od tebe chtěl slyšet zamyšlení nad tím jak básník do textu vkládá ono "víc, než jen co je tam napsáno".... mám zkušenosti s audio-visualním-pohybovým projevem, kde existují jiné metody (práce s tichem, změna intonace, vkládání obrazů do vyprávěného textu, výrazy apod.) V surovém textu se mi nedaří najít bránu k tomu jak tam ono navíc vložit.

ITCHYHEAD: Kecy, prdy... ;)

TOMASZ: v poezii určitě a tak do toho buším co to jde abych se pohnul z místa:) píšu na stroji, protože se mi tím lépe tříbí obsah-slovosled-rytmus toho, co píšu a navíc mě baví do toho bušit. nemám sebemenší touhu maskovat obsah formou.

JJOXER: Ale nebylo to tak odjakživa. Tohle je důsledek básnické moderny: přehodnocení a posunu a odklonu od dříve čistě estetické tvorby, který probíhal zhruba ve druhé pol. 19. a první pol. 20. století.

JJOXER: Ne, nestačí. V určitém náhledu se poezie odlišuje od všeho ostatního právě tím, že je v ní víc, než jen co je tam napsáno. S touto premisou mohou i některé prozaické texty vyvolávat ve čtenáři podobný prožitek jako poezie (třeba scéna z Quo vadis, kde Marcus Vinicius poprvé navštíví kázání apoštola Petra, při které si cvrnkne do gatí i kdejaký pohan) a tam někde nacházíme hranici, za kterou se už bavíme o "verších v próze". Zatímco jiná próza může bez újmy být prostě jen zábavná (třeba Stopařův průvodce po galaxii) a všichni jsou spokojeni. Jen u té poezie to nejde, protože ta je definována právě tím "něčím navíc".

NANTHEI: dokázala by ses uvolnit natolik a na takovém místě začít tančit a vysvléknout se do naha? já být na místě toho chlapce, určitě by mnou nervozita projela. ta slova nepojednávají o ničem jiném, než o přerodu ze studu/strachu/obav v odevzdání se zapojit se do proudu dění vlastní tvořivou silou.

Jestliže dané pohádky jsou klišé, je subjektivní. Já osobně v postech tohoto klubou jako klišé vnímám vulgarismy.

ITCHYHEAD: eh.. vlastně počínaje dívkou tančící na palouku, přes kroky v mechu (obojí jak kdybys ukradl z večerníčků - víla Amálka, pohádky z mechu a kapradí) po "spojeni v nahotě".
ale předmětem toho vyjádření bylo, že je to popis nějaký situace, který na mě nepůsobí vůbec ničím. v tom se pro mě nějaký "spojení v nahotě" ztratí.

NANTHEI: mohla bys být konkrétní ohledně těch klišé?

To už je podruhé v krátké době, co vytahujeme koncept přidané hodnoty v kritice tvorby. Je to opravdu na místě? Nestačí hodnota estetická, nebo ta zábavní?

Dal uz ji nedotahnu, jsem zvedavej co reknete. Uz je to alespon poezie?