ARGANNAH: Chtěl jsem ti zas připomenout tvé předsevzetí, ale... chápu... žádná z těch pěti nebyla od tebe. To nasere, co?

TRISMEGISTOS:
Ha, něco konkrétního, díky .-)
Ta redukce je určitě zajímavá, píši si do poznámek. I tak se mi nechce zabít tu delší verzi a budu zkoušet, jestli ten pocit dušení stojí za to .-)
Disponuju teda mnohem dušnějšíma pugétama. To budete muset ustát, protože je zřejmě začnu tahat z klobouku.
Mohu doložit i opačný extrém, ale i tak je to dlouhý...

(napsáno někdy letos)

Směna

Kámen
Ruka
Lžíce
Malta
Práce
Kámen

Lopota
Pot
Lopata
Prach
Únava
Vzdech

Ach
Záda
Kladivo
Plech
Za ránou
Rána

Dřina
Slina
Spěch
Více
Plíce
Krev

Hrob

TOMASZ: Zaujalo mě tohle přiznání: "že si vlastně nevybavuju, že bych někdy v životě četl báseň současně angažovanou i dobrou". Přijde mi neuvěřitelné. :)

TOMASZ:

Úvod:
Nazdar pane. Děkuji za upřímná slova.
Po listování zdější diskuzí jsem trochu doufal a očekával, že se vyjádříš. Čekal jsem cokoliv mezi "je to zcela naprosto k hovnu" a "ujde". Vlastně nic víc .-) Co jsem nečekal, je vodopád, který jde mimo můj text, na jehož podstatu jsi se mohl aspoň doptat. Ale čtenář vládne, chápu. Proto jsi patrně zaujal postoj vůči obsahu, který jsi nacítil ty .-) Ostatně kritika umělecké tvorby je z podstay vždy subjektivní.
Máš-li ještě chuť, dopřej mi další svá slova. Tentokrát specifikuj, kde je to dle tvého posudku nevyrovnané, z čeho je patrné, že chci psát, ale nevím jak, jaké prvotní omyly mi lezou do prstů a co jsou to všechny ty shozené stránky.

Popis odklonu od hodnot:
Tuto pasáž beru jako vyjádření tebe a nijak si ho nespojuji se svou básní, protože ta cílí jinam. Nekritizuji svátek 17. listopadu a jeho ideové orámování jako takové. Není ani politicky angažovaná ale pouze satiricky pohlížím na papaláštví, jehož jsem častým svědkem, mj. i proto, že stále ještě jsem členem politické strany, ve které jsem se silně angažoval. A ano jako dítě rodiny, kt. byla na tapetě, jsem události roku 1989 vnímal velmi citlivě.

Můj postoj ke kritice obecně:
Pregnantní zpětnou vazbu vítám.
Za sebe mohu říct, že občas si přečtu hodnocní jiných básní, nebo vyslechnu třeba Básnění na Vltavě, ale programově odmítám v tuto chvíli studovat, jak se mají básně psát, protože to (pro sebe) považuji v lepším případě za cvičení absolventů bohemistiky nebo literatury (s veškerou úctou k nim) a v důsledku za popření poezie (pokud se jde v předepisování "správnosti" moc na sílu). Nehodlám obkreslovat cizí šablony jakkoli úspěšné.
Zdejší kritika si zhusta nevidí na špičku vlastního nosu, přesto jí občas shledávám jako inspirativní a pokud nepáchne samohanou, tak i jako úpřímnou. Kritice obecně neuhýbám, proto jsem tady .-)
Nejsem monolit, který si nedá poradit, žejo.

Dovětek:
Btw. obsah resp. kontext této básně je pro mou tvorbu netypický. Většinou hýřím pateticky hořkosladkou rozervaností, takže šetřete hnojomety, ještě je budete potřebovat (to berte jako nadsázku, o kritiku stojím, ať už si z ní něco vědomě odnesu, či nikoli)
Takže teď jsem se vyvodopádovál pro změnu já, uf .-)

Tomaszi, asi bys mě na ulici netipnul, ale jestli máš chuť, můžeme na kus řeči do Voka.

KOLEKTOER: Jako básnický text je to nevyrovnané. Jako by člověk moc chtěl psát, ale ještě neví jak, takže se dopouští prvotních omylů, které to shazují po všech stránkách. A záleží jen na něm, jestli jeho potřeba psát bude i potřebou psát dobře a dožene ho k tomu, aby si načetl, jak to dělají ti, které považujeme za dobré, a vytříbil si vkus i schopnost vlastního psaní. Nebo někde po cestě ztratil tuto tvůrčí potřebu. Všechny dveře jsou zatím otevřené.

Další zátěží je politická angažovanost. Nemůžeme jednoznačně zakázat angažované básně, nebylo by to správné, ale je to tak sakra těžké skloubit, že si vlastně nevybavuju, že bych někdy v životě četl báseň současně angažovanou i dobrou, natož moje vlatní pokusy, kterých jsem naštěstí rychle zanechal a které byly tristní.

Teď trochu z jiné strany, i trošku subjektivně. Ten odklon od hodnot, které jsou pro mne osobně důležité, mě mrzí. Jasně, všichni kladeči světa už mají tu vlastnost vzbuzovat pochybnosti o své upřímnosti. Často oprávněně. Jenže svět je trochu i takový, jak si ho sami interpretujeme, a někdy máme talent ujet příliš daleko v té zakyslosti a nedůvěře. A zrovna teď si říkám, že doba není tak unylá, jak jsme byli smířeni celá léta, a mnohým jejich upřímnost v kladení i dost věřím, takže spíš tu setrvačnost v připisování unylosti vnímám jako pózu člověka, který je sám vyprázdněn od hodnot. A přemýšlím, co je příčinou. Možná to způsobila devastace společnosti v poslední době, všudypřítomná relativizace a aktivismus (hlavně bojovat! proti čemu? to je jedno, hlavně už tu revoluci!) a to, že autor ty události už sám nezažil a nedokázal si k nim z úhlu své doby vytvořit žádný vztah. Snad bych se s tím smířil snadněji, než kdyby to tak dopadlo, ačkoli to zažil, protože salónní komoušství je pořád menší zlo, než tvrdé jádro KSČM. Pardon, mám dnes rozvernou, neber si to osobně, prosím.

A pak, který že z mých sousedů jsi? Budu si muset dávat pozor na své ulici na lidi neupravené, nečesané. ;)

Noční
...
Noční je slast,
noční je bída,
venku muž opilý,
chrchlá a zívá.

Ještě tři hodiny,
probdělé bez spánku,
soustředěn na verše,
kde jsi ty, červánku?