STAROJDA: Odložení neznamená, že leží u tebe na zádech. Odložení znamená nechat prcka ať řve v postýlce v jiném pokoji, nebo v kočáru.

KEIKIN: Ale to je přece normální, tak svět funguje a je v pořádku, že se s tím setkává i dítě. Různí lidé si na různých místech stanovují různá pravidla a dítě se s tím prostě musí naučit zacházet.

TORUVIEL: Díky za názor, naši např. do malé cpou furt kokina ale my ne. Nebo jim pouští divné videa na jůtůbu. I když jim to tisíckrát řekneš, stejně si udělají svoje. Takže smířit se s tím, to je celkem univerzální rada :-)

LAURA: vím možná to zní zvláštně, ale podle mého to tak funguje. Poznáváme vesmír, složení planet, ale nemáme probádány základní lidské věci.

KEIKIN: Jo, řeší, dcera třeba nedávno řešila, že maminka dovolí pít vodu z vaničky při koupání, babička to zakazuje. No, tak babička si to zařídila podle svého názoru, maminka u toho nebyla a neřešila to. Babička se musí smířit s mnoha věcmi, co my děláme jinak, my se zase taky musíme smířit s mnoha věcmi, co babička dělá jinak. Ale nějak se dohodnem a hlavně z toho neděláme 3.světovou, berem to pokud možno s humorem, co jinýho s tim.

MARKYSHA: no já nemyslel přilepené doslova, myslel jsem do furt někam odkládat (do kočáru, do postýlky - to je nepřirozené. Se podívej na dokumenty o lidech co nežijí tady v západní společnosti. Vždy matka nebo někdo z rodiny chová/nosí svoje dítě - to je přirozené a očekávané. Pokud tomu tak není, je to imho pro správný vývoj špatné.

INUSHKA: Nebo maminka křičí na tatínka aŤ už okřikne ty děcka :-) Podle mně to dítě řeší a může z toho být zmatené. Někde něco může, někde něco zas ne.

KEIKIN: já si myslím, že to vůbec není o nějakým odkládání nebo neodkládání není, myslím, že pokud dítě není miminko není potřeba ho mít neustále přilepené na sobě, protože tím mu prokážu jen medvědí službu. Mělo by to "odkládní" i "neodkládání" být v rovnováze.

MARKYSHA: jj, kamarádčina holčička na "ne" taky pláče nebo natahuje

SEBIEN: takový byl Tonda, já ho teda neplácala, ale na jakýkoli křiknutí nulový efekt, platilo jen zamezovat přístup k nežádoucím věcem a to ještě stejně často přišel na to, jak se k tomu dostat, jediný štěstí bylo, že to lezení a chůzi měl později. Na Alenku člověk křikne "ne" trochu hlasitěji a on spustí nářek, že se člověk stydí. Přitom to není, že by byla nějaká bojácná, jen ve vztahu k nám nechce, abychom se zlobili, jinak je pěkný drsoň, musím jí neustále vysvětlovat, aby neubližovala Tondovi, než naopak. Ona je hrozný dravec.
TAPINA: nebo zalištovat, i když i to mi Tonda odlupoval.

INUSHKA: Já mám asi extrémně odolné vlčí mládě :D Jelikož mám sama z elektřiny dost velký respekt, když jsem jednou uviděla dítě (asi osmiměsíční), jak drží v ruce prodlužku od žehličky zapomenutou venku a přibližuje si ji k ústům, tak jsem přeletěla obývák jak fotbalový brankář, s řevem na něj skočila a vyrvala mu to z ruky tak, že se u toho fest praštil. Řval a člověk by řekl, že okamžik bude zafixován pevně. Totéž se pak stalo (už s nějakým méně nebezpečným drátem, protože na okamžik jsem měla zafixovaný hlavně já a prodlužku od žehličky pečlivě schovávala) znovu dokola a dokola, on prostě na dráty sahat bude. V zásuvkách máme pojistky, od koutu s klubkem nabíječek ho dokola a dokola ženu pryč a pomalu se chystám na to, že ho budu muset co nejdříve, vlastně už teď, naučit, jak se s tím zachází bezpečně, protože jiná možnost není.

INUSHKA: hele, ona tam má výslovně problém s proč. když pomineme, že překladatel bral drogy, neříkej mi, že existuje rodina, která se neptá svých dětí i naprosto normálně proč něco. a jak řečeno, děti fakt nejsou blbé... furt mi to přijde lepší než přijít a vysvětlit dítěti, co se mu děje, to je všechno:-)

MALKE: zjevně je fakt každé dítě jiné (a každý rodič), protože já jednou i plácla, unavená a vzteklá, ale efekt teda nula - smála se, stejně jako se směje, když křičím nebo bouchnu do nějaký věci okolo. A pak jde a udělá to znovu. Moje plus mínus roční dítě teda nechápe (ani) to plácnutí (ale možná to nedělám moc systematicky a moc silně nebo přesvědčivě /tím nenarážím na nic a nikoho, resp. maximálně obecně na "zdánlivou" neúčinnost libovolné metody/, často mám spíš dojem, že bych zrovna ji akorát naučila, že plácat se navzájem je v pohodě...

Ehm. Tonda nebyl měsíc ve školce, dneska prosím od čtyř ráno se už chce oblékat a jít do školky.