KEIKIN: tak to si rozumíme, já obě děti taky nosila všude jak koťata.
YMLADRIS: já to beru, že u babičky je jiný režim, samozřejmě, co mi vadí, to jí řeknu, ale jinak mi to občasné porušení zvyklostí nevadí. U nás ale babička hlídá jednou za měsíc až za dva, kdyby hlídali pravidelně několikrát v týdnu, tak to beru zase jinak.

MARKYSHA: no já nemyslel přilepené doslova, myslel jsem do furt někam odkládat (do kočáru, do postýlky - to je nepřirozené. Se podívej na dokumenty o lidech co nežijí tady v západní společnosti. Vždy matka nebo někdo z rodiny chová/nosí svoje dítě - to je přirozené a očekávané. Pokud tomu tak není, je to imho pro správný vývoj špatné.

INUSHKA: Nebo maminka křičí na tatínka aŤ už okřikne ty děcka :-) Podle mně to dítě řeší a může z toho být zmatené. Někde něco může, někde něco zas ne.

KEIKIN: já si myslím, že to vůbec není o nějakým odkládání nebo neodkládání není, myslím, že pokud dítě není miminko není potřeba ho mít neustále přilepené na sobě, protože tím mu prokážu jen medvědí službu. Mělo by to "odkládní" i "neodkládání" být v rovnováze.

MARKYSHA: jj, kamarádčina holčička na "ne" taky pláče nebo natahuje

SEBIEN: takový byl Tonda, já ho teda neplácala, ale na jakýkoli křiknutí nulový efekt, platilo jen zamezovat přístup k nežádoucím věcem a to ještě stejně často přišel na to, jak se k tomu dostat, jediný štěstí bylo, že to lezení a chůzi měl později. Na Alenku člověk křikne "ne" trochu hlasitěji a on spustí nářek, že se člověk stydí. Přitom to není, že by byla nějaká bojácná, jen ve vztahu k nám nechce, abychom se zlobili, jinak je pěkný drsoň, musím jí neustále vysvětlovat, aby neubližovala Tondovi, než naopak. Ona je hrozný dravec.
TAPINA: nebo zalištovat, i když i to mi Tonda odlupoval.

INUSHKA: Já mám asi extrémně odolné vlčí mládě :D Jelikož mám sama z elektřiny dost velký respekt, když jsem jednou uviděla dítě (asi osmiměsíční), jak drží v ruce prodlužku od žehličky zapomenutou venku a přibližuje si ji k ústům, tak jsem přeletěla obývák jak fotbalový brankář, s řevem na něj skočila a vyrvala mu to z ruky tak, že se u toho fest praštil. Řval a člověk by řekl, že okamžik bude zafixován pevně. Totéž se pak stalo (už s nějakým méně nebezpečným drátem, protože na okamžik jsem měla zafixovaný hlavně já a prodlužku od žehličky pečlivě schovávala) znovu dokola a dokola, on prostě na dráty sahat bude. V zásuvkách máme pojistky, od koutu s klubkem nabíječek ho dokola a dokola ženu pryč a pomalu se chystám na to, že ho budu muset co nejdříve, vlastně už teď, naučit, jak se s tím zachází bezpečně, protože jiná možnost není.

INUSHKA: hele, ona tam má výslovně problém s proč. když pomineme, že překladatel bral drogy, neříkej mi, že existuje rodina, která se neptá svých dětí i naprosto normálně proč něco. a jak řečeno, děti fakt nejsou blbé... furt mi to přijde lepší než přijít a vysvětlit dítěti, co se mu děje, to je všechno:-)

MALKE: zjevně je fakt každé dítě jiné (a každý rodič), protože já jednou i plácla, unavená a vzteklá, ale efekt teda nula - smála se, stejně jako se směje, když křičím nebo bouchnu do nějaký věci okolo. A pak jde a udělá to znovu. Moje plus mínus roční dítě teda nechápe (ani) to plácnutí (ale možná to nedělám moc systematicky a moc silně nebo přesvědčivě /tím nenarážím na nic a nikoho, resp. maximálně obecně na "zdánlivou" neúčinnost libovolné metody/, často mám spíš dojem, že bych zrovna ji akorát naučila, že plácat se navzájem je v pohodě...

Ehm. Tonda nebyl měsíc ve školce, dneska prosím od čtyř ráno se už chce oblékat a jít do školky.

INUSHKA: to je pravda (cry, jasně!). to mě, přiznávám, nenapadlo. otázka konkrétní realizace slova, které může být i neutrální, je to ale i tak...

INUSHKA: jenom technická - ok, tomu vysvětlení rozumím, v podstatě i souhlasím ohledně tónu a formulace, ale sama vnímám "proč pláčeš" jako diametrálně odlišné od "proč řveš" - a popravdě, nestalo se mi ani jsem nezaslechla, aby tato konkrétní otázka (a že jsem to slyšela dostkrát) byla pronesena tak, aby mohla být vnímána jinak než jako účast a zájem (stále mluvíme o té konkrétní situaci, ptal se cizí člověk). chápu, že jako já moc nerozumím psychologii, Aldortová asi moc nerozumí lingvistice, ale když míní intonaci, tak má mluvit o intonaci, a nedělat zbytečně strašáka z prostého why. čili nikoliv "toto ne", ale "přemýšlejte, jak mluvíte". ona to ve víc případech podává jako problém konkrétní formulace, předpokládám, že něco je ztraceno v překladu (i'm sorry jako je mi líto i omlouvám se, tam rozumím těm konotacím, které to v angličtině má a u nás díky specifičtějšímu významu nikoliv), ale je mi to proti srsti. IMO přikládá slovům význam, který zdaleka nemají, mýlena právě různými nánosy a jednotlivými realizacemi. je to tak zjednodušené, až je to blbě...