WITCHIE: Já jsem strašně ráda, že tohle konečně někdo napsal na plnou hubu. Říkám si to docela často, ale nechce se mi vyvolávat hádky, takže si vždycky radši sedím na rukách. Ale teď už pohár trpělivosti přetekl.
Přesně na tohle dojel klub Výchova bez tělěsných trestů, který je skoro mrtvý, v Kontaktním rodičovství se to vpodstatě smrsklo na řešení šátků a občas barefoot bot. Takže vznikl další klub, který měl sloužit k výměně zkušeností a vzájemné inspiraci rodičů, kteří chtějí vychovávat "jinak" a hleďme, zase jsme se místo toho dostali do bludného kruhu dokazování, čí pravda je lepší, a obhajování svých postojů. To už mě fakt nebaví, já nechci nikoho "evangelizovat", přesvědčovat o své pravdě ani se před nikým obhajovat. Z toho už jsem vyrostla, tohle je věc, ke které si člověk prostě musí najít cestu sám, pokud má zájem. Naopak bych uvítala prostor, kde bych mohla sdílet svoje zkušenosti s ostatními, aniž bych musela pořád dokola číst, že mi to funguje, protože mi příroda nadělila hodné dítě a že moje problémy jsou důkazem, že ten přístup nefunguje.
Já si totiž navíc myslím, že vůbec celý ten koncept "tohle funguje" je mimo. Co to vlastně znamená, když to rodiče o výchově říkají? Že dosáhli toho, o co jim šlo. A to je ten důvod, proč "to" někomu funguje a někomu ne - protože každý má jiné cíle a jiná očekávání, každému jde o něco jiného. Respektující, kontaktní, líné a já nevím jaká ještě všechna "alternativní" rodičovství nejsou v metodách a postupech, ale v přístupu a nastavení rodiny. Zrovna na Aldortové je to vidět hodně extrémně. Já si dost často říkám, když čtu stesky některých těch "tradičních" matek, které si pořád stěžují, jak to s mají s dětmi náročné, jak zlobí a nic na ně nefunguje, že bych ty děti velmi ráda viděla v reálu vedle toho svého údajně "hodného". Dost si myslím, že by mezi nimi zas až takový rozdíl nebyl, že prostě jen ty situace a chování svého dítěte vnímám jinak než ony, protože mám jiná východiska.
Mimochodem, zatímco tohle píšu, moje "hodné" dítě tady tvoří umělecké dílo z rozpatlané malinové buchty, rozcupovaných papírových kapesníčků a kelímku od mléka. A vypadá u toho velmi soustředěně a zaujatě. Někdo by asi řekl, že zlobí. A já sedím, píšu příspěvek, po očku pozoruju, jak se vytrvale snaží obalit kelímek růžovým malinovým kapesníčkem, a koutkem úst se usmívám.