Já po x letech co jsem nejezdil s rodiči na dovolenou, tak jsem se normálně těšil, až pojedeme společně. I díky dětem se naše vzájemné vztahy vylepšily.
TIMA: Tak my se bavíme samozřejmě o všem, co se týče výchovy, tak se řeší o konkrétní situace teď a tady, ale ne koncepce. Manželku po celém dni s dětma už nebaví navečer se bavit o dětech a já to respektuju.
YMLADRIS: my si nerozumíme - já myslel změnit sebe samého, ne děti.

U nas jsou teda taky trochu kecy. Hlavne na tu postylku, to slysim od obou babicek. Ze bez toho nemuzou dite hlidat pres noc, protoze bude vecer samo v patre. Mam ji taky samotnou v loznici v patre, tak jsem jim doporucila pouzivat chuvicku a trochu se uklidnily - vubec na chuvy nejsou zvykly, to zase nedoslo mne.
Satek se tchyni libi, moje mama se boji o moje zada, ale zase uz s ni sla sama s satkem na prochazku a moc se ji libilo, jak v tom spinka.
Ke kojeni se vyjadrovala jen moje mama a to me dost stvalo. Rekla jsem, ze do roka budu kojit urcite, protoze nehodlam kupovat UM - to zafungovalo, mama je setriva. Ted bude maly rok, tak jsem zvedava, jestli zase neco uslysim.

WRNQ: :) dost mi to připomíná naše rozhovory, téma postýlka je teda specialitou hlavně mojí babičky (ona nekojila), mamka celkem chápe, taky mě prý od cca 2 od rána měla v posteli (kojila mě)

MONI: uf no to právě je taky asi kámen úrazu, je to jejich první vnouče, já jsem jediná dcera a jediná vnučka, takže ta pozornost se proste nerozdělí...


ONA_MAKARONA: Manduca je hodně "nepochopená" všemi..Oni vlastně chápou, proč nosím (alespoň to tvrdí), ale brblají, protože, podle mě, prostě jen chtějí vozit, protože jsou na to tak zvyklí. Napadá mě, že bych jim mohla zkusit jako satisfakci nabídnout nosit :D

Zajímavé je, že jsem naivně čekala jakési porozumění v rodině přítele, on je Peruánec, tak třeba alespoň jsem čekala podporu v oblasti nošení. Oni nošení vůbec nekomentují (v podstatě na to jejich názor neznám), ale dost mě zarazilo, že konkrétně jeho mamka tvrdí, že dítě musí spát ve svojí postýlce (prý z bezpečnostních důvodů) a ještě navíc na břichu (?!), aby se nezadusilo. Já si pořád říkala, že tyhle přístupy jsou v ČR pozůstatkem socialismu, ale třeba tomu tak úplně není...

NEMESISS: je to jejich první vnouče?
Moje ségra má dítě o 2 měsíce mladší než já, takže naši měli svoje první 2 vnoučata prakticky zároveň a je to fajn v tom, že jsme proti nim dvě a leccos tedy dřív nebo později přijmou jako přirozené.


WRNQ: to mi připomíná dotazy tchýně, když přijdu z uspávání: "Už spí?". Odpovím "ano" a v duchu si dodám, že kdyby neusnula, tak ji přece v pokoji nenechám samotnou. Samotná v postýlce usnula sotva 5x a bylo to ve vlastní postýlce a ne v "cizím" pokoji na návštěvě. Je jí už 22 měsíců a oni to pořád nechápou a můžeš jim to vysvětlovat x-krát.

MONI: asi to taky může být cesta - smířit se stím, že si na jejich blbé poznámky nezvyknu nikdy

STAROJDA: Děkuju za reakci. Otec je cizinec a zatim neumí moc česky, ale naštěstí na věcech ohledně dítěte se naprosto shodnem.
My se, díky bohu, budem taky snad brzo stěhovat do jinýho města. Nemám problém být asertivní a už jsem s nima šla i opakovaně do konfliktu, takže se drží zpět, ale pořád se pokouší o cosi, komentují a tak... Vadí mi to, na 2. stranu mi přijde dost radikální (a s ohledem na vývoj syna ne úplně zdravý) přerušit s nima kontakt. Možná se to vyřeší samo, až budem bydlet dál a tím pádem se i méně častěji vídat...Možná se tak lépe povznesu a obrním.

NEMESISS: na blbý poznámky příbuzných si asi nezvyknu nikdy. Ze začátku měla část rodiny také tendence dávat nám rady a pokyny co děláme podle nich blbě - "proč to dítě máte v zavinovačce", "čekám kdy už konečně přestaneš kojit abych mohla hlídat", "my jsme děti jen položily do postýlky a oni tam samotný usnuly", apod...
Řešením je jisté detaily těmto příbuzným prostě nesdělovat. To jak v noci spolu spíme je naše intimní záležitost a nikomu do toho nic není. Kojení větších dětí po zavedení příkrmů už je jen ráno a večer opět za dveřmi ložnice. Nošení v šátku/v nosítku je v dnešní době už naprosto běžné a není to žádná rarita jako to bylo ještě před pár lety.

NEMESISS: Mám oboje prarodiče v bezprostřední blízkosti. Náš Karel má také 5 měsíců. Moji rodiče jsou v pohodě a jsou šťastní, že Karla vychováváme k spokojenosti a bez stresu. Při mojí výchově pochopili, že děti jsou různé a s některými je to obvzvláště složité. Myslím, že je nepřekvapuje, že jdeme nekonvenční cestou a podporujou to. Manželovi rodiče jsou úplně jiná sorta lidí. Ovšem tady jsem si už před svadbou prozíravě pečlivě vytvořila image asociála a kontroverzní osobnosti, takže kolem mně našlapují po špičkách. Nejhorší je manželova babička - bývalá učitelka v mateřské škole. Z té lezu po zdi. Hned na začátku jsem ji upozornila, že věci jsou teď jinak. Jak pořád s tchýní řešily, na koho je podobný a jak bude rozmazlený, tak jsem jim řekla, že je podobný sám na sebe a bude z něho prostě Karel a hotovo :-) Docela se uklidnily. Naštěstí manžel mě podporuje.

A hlavně by tě měl podpořit manžel/otec. Jestli i ten s tím má problém, tak je to blbý.

NEMESISS: to jako máš 5ti měsíční dítě odstavit od prsu? Co by moje žena dala za to, že by mohla kojit - v této době u mléko přišla a musíme umělé :(. Kojit se má minimálně rok a klidně i déle, dokud to jde. Příkrmy až taky klidně od prvního roku, když je mléka dost.

Hlavně je to TVOJE dítě a ne jejich, nemají ti do toho vůbec co říkat. Co je má co dráždit tvůj přístup. No prostě chci tím říct, že bych byl docela drsnej až agresivní - jako matka zahnaná do kouta, co brání svoje dítě. Klidně bych jim vyhrožoval, že je nepustím do domu atd. Neboj se je naštvat/urazit/odpudit, protože tohle je nejdůležitější věc v tvém životě, za nic jinýho se nevyplatí víc bojovat!!! Jestli tě mají opravdu rádi, tak tě přeci musí tolerovat a pochopit. Co je pro ně důležitější? Jejich názor a nebo váš vztah?

To čím se obhajuješ jsou prachsprosté pravdy, za to se necit divně. Nošení je přesně proto lepší, že máš volné ruce a dítě nemusí brečet odložené. Mimino v postelí spí celou noc v klidu, žádné buzení a brečení. O kojení jsem psal.

Naštěstí nežijeme blízko nikoho z rodiny. Ženě je občas sice smutno, ale tohle za to podle mě stojí.

Dovolím si otázku na téma zvládání rad a pokusů o vměšování se ze strany prarodičů/ostatních členů rodiny. Jak dlouho Vám trvalo, než jste si "sjednali pořádek"/zvykli/povznesli se, popř., jaký na to máte recept?
Máme skoro 5timěsíčního chlapečka a shodou okolností teď bydlíme dost blízko mojí rodiny, v 60ti tisícovým městě. Já byla docela dlouho v zahraničí a teď jsme tady a ještě s miminkem a prostě...uf, už mi z toho začíná hrabat, všechno je dost dráždí, především teda nošení, spaní v posteli, můj sen dlouho kojit atd. Volím teď útěkovou metodu, a to sice, že všechno obhajuju tím, že je to tak pro MĚ lepší, tedy v Manduce mám volné ruce a dostanu se všude, s miminkem v posteli se lépe vyspím JÁ, když kojím, nemusím mimču připravovat jídlo atd. atd. (je hrozné, že je to uklidní), ale necítím se pohodlně.

Jak často k Vám chodí na návštěvu prarodiče, ostatní členové rodiny?

ONA_MAKARONA: to máme štěstí, že muže neprobudí nic a děti jsou stejně vždycky nalepený na mě.

WRNQ: No zatím vždy padne do postele a hned usne, ale je pravda, že dneska trochu brblal, že je mu samotnému v posteli smutno, není to ale nijaký dlouhodobý proces, zase se k němu vrátíme, teď akorát bylo období, kdy chodil spát o půlnoci a vstával v 6 a potřeboval alespoň těch 6 hodin klidného spánku, což s námi holkami moc nešlo (má hrozně lehké spaní, takže kdykoliv se Lada vzbudila nebo jen ze spaní pobrekávala, vzbudil se i on). A někdy chodí uspávat se mnou, takže ležíme v posteli všichni tři a pak akorát na ten spánek jde vedle do pokoje.

ONA_MAKARONA: A necítí se muž tak trochu odstrčenej?

KEIKIN: Nedovedu si představit, že bych s partnerem nemluvila o výchově. Nějaké společné styčné body tam přece být musí, jinak bude dítě zmatené. Jasně, pluralita přístupů blablabla, ale to má svoje meze.