NEMESISS: nejak hluboce nastudovany to nemam, prozatimne mi pripada, ze mamankovani muze mit pricinu
1. matka ma chaby partnersky vztah, synem si resi svou potreby kontaktu s muzem. Reseni je zjevne - dat si bacha a mit na prvnim miste otce ditete. Deti beztak ze vztahu rodicu cerpaji "jak se to dela, ty vztahy", takze je to zasadni vec
2. matka si skrz syna neresi vylozene partnersky vztah (nedela si z nej sveho chlapa), ale resi si synem (ev. detma) jako by smysl zivota. Nechce je propustit, akceptovat jejich vyvojove potreby, protoze KONECNE se v jejim zivote deje neco zasadniho, je potrebna, schopna, milovana, atd. To je IMO slozitejsi, protoze neni trivialni odlisit obetavou materskou matku od prilis do deti se promitajici matky. Myslim ze je potreba vedome komponovat a logisticky zajistovat ten slavny "svuj vlastni zivot". Podle Waldorfu dite nechce byt Sluncem. Dite touzi aby matka byla Slunce a ono ji mohlo orbitovat jako planeta -- z povzdali sledovat jak matka jde, pracuje, raduje, sakruje, trpi a zveda se, kona a dociluje, selhava a vitezi. A ucit se to od ni, jakej je vlastne ten zivotni smysl a jaky si delat cile... pokud matka ma cil "at mne moje dite nikdy neopusti" (vedome ci nevedome), ublizuje mu
Pokud toto vsecko je zrejmy a stejne mas pochybnosti, tak to vic rozeber... co te znejistuje