NEMESISS: spíš by dítě nemělo vidět v rodičích Bohy, mělo by mít možnost vidět, že i rodiče mají své chyby a je to normální - protože tam pak dojde, buď jak říkáš, že není schopno najít partnera, protože má neexistující ideál rodiče (protože ten rodič samozřejmě není ideál, to není nikdo) nebo začne rodiče nenávidět, když zjistí,že rodič není Bůh, protože se cítí zrazené. To byl příklad mojí puberty, kdy jsem jako dítě věřila, že máma je Bůh, že všechny chyby, co dělala, jsou v pořádku, že když byla ke mně hnusná, tak jsem si to zasloužila, že nikdy není nespravedlivá, pak jsem dostala rozum, zjistila, že máma má do dokonalého rodiče hodně daleko, naštvala se, brala to jako zradu a odešla při první příležitosti z domova a ani se jí nesnažila pochopit, s hořkostí v srdci. Smířila nás až ta nemoc. Což je příklad, když sice milující, ale slabý rodič, dělá moc fatálních chyb a dítě trpí. Pak jsou ale zase příklady, které znám osobně třeba, když jsem byla na skupinových terapiích, kde byli lidé, jejižchž rodiče neuděli žádnou chybu NIKDY, byli DOKONALÍ (což ale byla vlastně zase lež, to není nikdo) a zoufalé dospělé dítě hledalo a hledalo nejen partnera, ale i přátelé, ale nikdo jejich laťky nedosáhl, to se hodně stává, když DOKONALÝ rodič zemře a nestačí se historicky znemožnit apod.