KOTENCE: já si nemyslím, ono to ani není o tom oblečení, ale spíš o tom celkovém vyznění, jak to strašně řeší, přijde mi přepjatá a afektovaná. Já bych to nehrotila, myslím si, že kdyby jí/ho nenutila do těch mašlí a šatiček a nechala na pokoji, oslovovala Mico, ve školce by si taky zvykli, tak by nemuseli mít tolik problémů.

MARKYSHA: fakt do toho nevidim, asociuje mi to dvojcatka jak pises - nekdo stejne oblika nekdo ne, a kultury kde deti maji uz od skolky uniformy - nekdo to vidi jako ze je to osvobozuje (nejsou rozdily v obleceni), nekdo ze je to svazuje..
ja bych rekla ze dite potrebuje lasku a to je tezke soudit zda konkretni matka oblika stejne a vyzniva to jalo laska (proste tak to u nas delame), nebo ne. kazdopadne ta dotycna nasloucha tomu jacobovi, to je plus. ale je to cele jen jeji pohled, takze imo je zbytecny do toho vkladat vic energie - proste nevim :)

MARKYSHA: mně to taky přijde úchylný. Já byla vždycky spíš na klučičí zábavu a stříhali mě z pohodlnosti nakrátko, takže jsem i jako kluk vypadala. Ale rozhodně jsem to nevnímala, že jsem kluk. Takz mi to připadá jako tlačení do gendrové role, napřed tak a potom tak. Přitom je to prostě jenom děcko.

KOTENCE: Jasně, genderové stereotypy jsou všude, člověk se tomu těžko vyhne, ale tady mi to prostě připadá extrémní. Tři holčičky, všechny od hlavy k patě v růžové a ve stejných šatičkách. A i na té fotce, kde Mia-Jacob už má ten svůj oblíbený modrý svetr, mají ten stejný svetr i obě sestry. A i ke klučičímu oblečení musela (tehdy ještě) Mia dostat aspoň růžovou kravatu. Proč, probůh? Protože svetr má rádo jedno dítě, tak ho musí nacpat všem třem? Protože holčičky mají mít na sobě vždy aspoň kousek růžové? Jakoby ty děti vůbec nebrala jako individuality, prostě jsou to všechno nějaké standardizované holčičky. Teprve když se Mia stala Jacobem, bylo jí dovoleno vystoupit z davu a mít vlastní osobnost.
Nechci tvrdit, že je to příčina. Ale trochu mi v tom článku chybí reflexe tohohle přístupu a nějaká změna. Ta paní celou dobu nejvíc řeší, že místo "svojí holčičky" má kluka.

INUSHKA: Genderove stereotypy jsou vsude. Vzdyt tady se bezne davaj pulrocnim holcickam nausnice.
Ja myslim, ze ten posun je v tom, jak to vnima to dite. To popsala celkem vymluvne a i na tech fotkach vypada kluk veselejc. (coz muze bejt samozrejme zdani.)

MARKYSHA: Vnímám to podobně jako ty. Genderové stereotypy jsou v tom všude, od oblečení přes vánoční dárky až po popis dětské zábavy na té párty na konci školy. Netroufám si ani spekulovat o tom, jak moc se tenhle přístup matky mohl podepsat na touze té holčičky být klukem, ani o tom, jak moc to v tomhle věku může být definitivní. Ale přijde mi, že se vlastně nikam neposunuli, jenom vyměnili jedny stereotypy za druhé. Nějak bych čekala, že si ta matka spíš uvědomí, že každé dítě je originál a pohlaví je jeden jeden znak, nikoliv determinant, ale to v té zpovědi bohužel nevidím.

Jinak já taky Malvínu oblékám do sukýnek, zatím jí to nevadí, občas si sukni dokonce sama vyžádá. Růžové se v jejím šatníku taky vyskytuje dost, protože modrou já nerada a jiné barvy jsou holt nedostatkové zboží. No a? Růžová sukně jí přece nijak nebrání hrát si s vláčkama ani poprat se s o dva roky starším kamarádem.

Ale v souvislosti s tímto tématem by mě zajímalo, jak vlastně dvou- nebo tříleté děti vnímají koncept pohlaví. Počle čeho ho identifikují? Malvína už poměrně dlouho celkem bezpečně rozlišuje, kdo je "máma" a kdo "táta" - na obrázcích, figurkách třeba v legu i u živých lidí. Popravdě řečeno vůbec nevím, podle čeho to vlastně poznává.